Články / Reporty

Měsíce a  chuťové pohárky (nejen) jazzu

Měsíce a chuťové pohárky (nejen) jazzu

keša | Články / Reporty | 16.12.2015

Muff jsou prostě klubovka, na malém pódiu jim to sluší nejvíc. V Jazz Docku obzvlášť, skvělý zvuk. Hraje se hlavně z poslední desky Vol. 2, zazní pár nových kusů, které asi ještě uslyšíme na chystané živé nahrávce. Jenže dnes to má menší šťávu nebo co, něco mi tam chybí. Je to všechno jako vždy parádně odehrané, ale možná, že to bude právě ono, odehrané. Žádné velké improvizační úlety jako kdysi, dnes míň jaga a více jazzist. Muff už dávno nemají zapotřebí ukazovat, jak je jejich sólová sekce silná, a ona silná opravdu je, ale chce to ještě trochu odvahy a ubrat, rytmika (včetně Zitka) už dlouho čeká.

Švýcarští Plaistow to mají jinak. Akademičnost je už dávno pryč, nejde slyšet ani z ozvěny a stejně víte, na čem pianista, bubeník a basista staví. Muzikanti hrajou neuvěřitelně úsporně a minimalisticky. Bicí jsou jednoduché až běda, a stejně víte, že toho umí Cyril Bondi hrozně moc, kontrabas v rukou Vincenta Ruize bublá často celým songem jen na jednom tónu, pianista Johann Bourquenez hraje většinou jednou rukou na klaviatuře a druhou dusí strunění. Celý set je pouze o desce Titan, na které kapela postupně odkrývá všechny atmosféry Saturnových měsíců. Neznám v současné době originálnější a intimnější desku. Pravda, při ztvárnění měsíce Helene si vzpomenu na Bohren und der Club of Gore, ale na pódiu jsou Plaistow. Zazní i ambientní dvouminutová věc inspirovaná dalším nepojmenovaným měsícem, o konci skladby nás ujistí pianista svým úsměvem, až pak následuje potlesk. Jedinou výjimkou z konceptu je zařazení skladby Cube z desky Lacrimosa, která ale do celkové atmosféry skvěle zapadá. Další kousek jejich minimalismu, ovšem s obrovskou dávkou energie, bicí se tu parádně rozjíždí... Po Cube se kapela loučí a po krátké odmlce dává ještě další měsíční přídavek. Dokonalé a organické vystoupení, které naoko ruší jen tácy s hamburgery, kterými se cpe sedící část publika. Co si vychutnávají víc? Plaistow nesnesou rozptýlenou pozornost, u jejich hudby se samy zavírají i oči, natož aby se ještě otevíraly chuťové pohárky.

Jako třetí nastupuje na pódium Mark Guiliana s kapelou. Klub se naplní nejvíc, jak to jen jde, tu se čeká na hvězdu večera. Precizní vystoupení pana bubeníka, který drží paličky na uzdě, decentně se předvádí jen v rámci písní, nebortí je svými sóly, hraje pro kapelu. Sekunduje mu rozvlněný basák, až přehnaně usměvavý cool klávesák, co se zamiloval do hammondových sól z osmdesátek, a klučina za samplerem. Kvalitně odehraný set, co často sklouzne k podivnému reggae a art rocku. Jako celek? Kvalitně odehraná popová záležitost s vynikajícím zvukem. Škoda jen, že se nerozdávaly hamburgery ke stolům až teď.

Info

Český rozhlas jazz fest:
Mark Guiliana Beat Music (usa) + Plaistow (sui) + Muff
13. 12. 2015, Jazz Dock, Praha

foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace