Město je živý organismus (PechaKucha Night Ostrava)

PechaKucha Night [peča kuča najt] je pravidelný večer, na kterém lidé z různých oborů (zejména architektura, design, fotografie a jiné formy vizuálního umění) prezentují svou tvorbu, své nápady, postřehy a názory. Od jiných akcí se odlišuje formátem prezentací 20×20, kdy každý vystupující, bez ohledu na věhlas, má přesně 20 slidů/snímků a každý běží po dobu 20 vteřin. Představit své nápady a dílo, a přitom nenudit publikum přílišnými detaily? Jde o akci pro širokou veřejnost, nejen pro odborníky a nadšence. PechaKucha Night je bez vstupného a kapacita všech předchozích akcí byla v Ostravě naplněna. Jak se takový podnik dělá, jsme se zeptali jednoho z organizátorů Filipa Košťálka.

Původně japonská akce PechaKucha dnes probíhá v 660ti městech světa. Co je to za akci, pokud byste se měli vyhnout PR charakteristikám a proč si podle vás získala takovou globální oblibu? Je to jen tím, že vizuální umění je srozumitelné napříč kulturám?
Zjistili jsme, že publikum Peči se napříč světem liší. Někde je to záležitost studentů, jinde spíše posh akce. Spojující je stoprocentně neformální atmosféra, možnost setkat se tváří tvář se zajímavými lidmi i špičkovými osobnostmi a stravitelný formát. Prezentace 20 slajdů po 20 snímcích nedává prostor nudit se, bývají vtipné, jasné a úderné. Mnohdy složitá témata jako architektura, design nebo moderní umění se stávají pochopitelnými a jednoduše dostupnými pro široké publikum.

Třetí největší PechaKucha night se odehrála v ostravském Gongu, 1600 lidí, to je úctyhodné, taky se dá na tom skvěle stavět selfpromo. Jak se vám to povedlo a kolik lidí čekáte v Trojhalí?
Asi dost pomáhá, že jsou vstupenky zdarma. Na druhou stranu na nudnou a neznámou akci nikdo nepřijde ani zadarmo, takže je to kombinace "ceny" vstupenky a dobře zvoleného programu. Propagace vždycky sázela spíše na šeptandu než velké PR. Spíše jsme se stali módní a diskutovanou akci. Cestou k úspěchu bylo to, že jsme se dostali mezi komunitu a ona si o nás sama vyprávěla a předávala informace. Stačilo jim už jen dát příležitost a oni přišli. Nyní cílíme na více než 2000 lidí a za 14 dní bylo pryč 1500 rezervací, takže to vypadá nadějně.

V rámci Dolní oblastí jste už dělali akce v Provozu Hlubina a ve zmíněném Gongu, nyní v nově otevřeném Trojhalí. Jaké máte požadavky na zvolený prostor?
Sehnat krytý prostor pro 2000 návštěvníků není v Ostravě úplně jednoduché. Kromě dostatečné kapacity, zázemí nebo dostupnosti elektřiny nás vždycky zajímá příběh daného místa. Právě budovy dnešního Trojhalí byly od konce 19. století využívány k průmyslovým účelům pro Žofínskou huť a Koksovnu Karolina.

Vy jste vůbec specialisti na netradiční prostory, což je dneska trendy, ale vy jste to dělali i včera - vítkovické nádraží, Důl Michal, evangelický kostel, to jsou velmi různé destinace. Který prostor byl nejspeciálnější nebo nejsložitější pro zorganizování zdárného průběhu?
Specifickým místem bylo rozhodně Vítkovické nádraží. Architektonický skvost, který plní už několik let svou hlavní úlohu dopravního uzlu jen z takových 10%. Ve zbylých 90% poskytuje přístřeší a meeting point pro bezdomovce a kriminální živly. Během akce jsme museli náhodně přerušovat některé prezentace, abychom nerušili hlášení o příjezdech a odjezdech vlaku, ale taky jsme museli čelit atakům ze strany obyvatel nádraží, kterým jsme narušili jejich hood. Zůstalo to naštěstí jen u slovních potyček a naši návštěvníci nic nezaregistrovali a užili si akci.

Perličky a tipy do Trojhalí? Na koho si dát velký pozor z vystupujících?
Rozhodně se vyplatí přijít už odpoledne. Dali jsme si záležet jak na doprovodném programu, tak na gastronomii. Langoše nečekejte. Originální kousky do svého šatníku si zaručeně vyberete v Design zóně, kde vystavují hlavně lokální módní návrháři a designeři. Z prezentujících je těžko vypíchnout ty nejzajímavější, jelikož jsme zvali opravdu to nejlepší. Mými osobními favority jsou pop-artový umělec Pasta Oner a asi nejlepší český tatér Ondrash. Pokud máte rádi nekonformní humor, nastražte uši i oči, když bude prezentovat Vladimír Skórka, autor sitcomu Pečený sněhulák.

Jak vzniká hudební program, jakou roli má v rámci celého konceptu? Bazírujete na tom, aby vybrané kapely měly přesah i do vizuálního umění, nebo to není nutné?
Dvacáté jubileum PKNO má být zajímavé po všech stránkách a jak je známo, hudba spojuje lidi. Jsme rádi, že se nám povedlo obsadit hudební program akce právě Midi Lidi, Calm Season a Ventolinem. Všichni mají nezpochybnitelný přesah do vizuálního umění, přinášejí na scénu nový drajv, ukazují českou tvorbu v dobrém světle.

Kdo je v pořadatelském týmu ostravské PKNO? Studenti, profíci, nadšenci? Na jaké bázi to funguje?
Jsme neziskovka a celý projekt stojí na bázi dobrovolnosti. Nyní jsme ve stádiu, kdy starý tým, který ostravskou Peču udělal takovou, jaká je, a během pěti let se víceméně profesionalizoval, předává zkušenosti novému týmu, složeného ze studentů-nadšenců. Bez osobního zájmu, touhy přinášet nové věci a zároveň se stále učit to prostě nejde.

Jak se díváte na ostravský městský kontext, co se týče kultury a života v centru města, o kterém se říká, že se díky Dolní oblasti a Karolině vylidňuje? Jak vidíte budoucnost?
Já jsem oproti mnohým dost optimistický. Město je živý organismus, který se nějakým způsobem vyvíjí a je potřeba s tím počítat. Můj osobní názor je ten, že centrum Ostravy ožívá a stává se ideálním prostorem pro komunitní život a alternativnější tvorbu. Žádnou škodlivou konkurenci bych v těchto třech kulturně-společenských epicentrech neviděl, spíše naopak. Dolní oblast, Karolina i historické centrum Ostravy získávají svůj osobitý směr.