Metronome: Nejenom mladí a krásní

Druhý den festivalu. Vyhrabat se z postele nebo ze spacáku, zmobilizovat síly a stihnout začátek programu v jednu po obědě někdy stojí nadlidské úsilí. Dusný letní den to nijak neusnadňuje.

S dalšími asi čtyřiceti lidmi se bavíme ve stanu nad hejskovstvím Jakuba Kaifosze ve vtělení Lazer Vikinga a chvílemi si lámeme hlavu, jestli si z nás jenom dělá srandu nebo některé průpovídky jako např.: „Díky všem, co jste včera přišli na Stinga,“ myslí aspoň trochu vážně. Utahuje si ale i sám sebe, když se chvástá, že píseň, co jsme právě slyšeli, je ta nejlepší, jakou na festivalu uslyšíme – aspoň v tuto chvíli – a ujišťuje se, jestli proti nim nikdo v programu nehraje. Když ale spustí, jeho osobitý (a trochu opičácký) pěvecký projev i kytarové schopnosti jasně dokazují, ža jako rock'n'rollový písničkář nemá široko daleko žádnou konkurenci; stejně jako ji nemá v oprašování stále dobrých R&R vykopávek, jako třeba Whole Wide World od Wreckless Erica.

Zklamáním festivalu byli Blood Red Shoes. Odevzdaný výkon zpěvačky a kytaristky Laury-Mary Carter se snažil komunikací s publikem zachránit aspoň sympatický bubeník Steven Ansell, jenže ho nebylo moc slyšet. The Pretty Things na New stagi, se kterými se půl hodiny překrývali, by si je jednoduše namazali na bagetu. Energií nabití sedmdesátníci svým charismatem a strhující zábavnou show dokázali, že není nutné být mladý a krásný, if you wanna rock 'n' roll.

Poté už se na Metronome stagi schylovalo k nejočekávanějším vystoupením sobotního programu: Young Fathers a Kasabian. První jmenovaní upoutali už svým vystajlovaným zevnějškem (viz fotogalerie), a když se pak po bubenickém intru rozjely beaty a tři hlasy rapperů/zpěváků, hudební zážitek převálcoval ten vizuální. Striktní show, žádné úsměvy, jen zvířecí maskulinní síla – svaly, tance a překrvené hlasivky. Young Fathers jsou zvyklí na větší publikum a bylo s podivem, jak snadno se dalo dostat do prvních řad. Jako by účast na soundtracku k T2: Trainspottingu a Mercury Prize 2014 nebyly dostatečnou reklamou. O poznání větší návštěvy se dočkali Kasabian, i když na Stinga to zdaleka nestačilo.

Něco jiného byla show, ačkoliv srovnáváme nesrovnatelné... Sting sázel na poctivé rockové vystoupení bez pozlátek, kdežto Kasabian přivezli velkolepou audiovizuální show s perfektně vyladěným setlistem. Dva zpívající členové kapely – kytarista Sergio Pizzorno a frontman Tom Meighan – pódium naprosto opanovali a udrželi publikum ve vytržení od začátku až do posledního přídavku Fire.