MFF Karlovy Vary: Katina Medina Mora a ženský pohled na Mexiko

Název letošní karlovarské sekce „Mexiko v ženském rodě“ říká vše podstatné. Mexická kinematografie je na vzestupu, mohou za to i snímky tamních tvůrkyň. S několika z nich jsme se snažili dopídit odpovědi na otázku, kdy v Mexiku uzraje čas pro první ženskou režisérskou hvězdu, která se postaví po bok věhlasných mužů – režisérů, ale třeba též o jejich povědomí o českém filmu.

Jako první přišla řada na Katinu Medinu Moru, která do Karlových Varů přijede představit svůj film Co se mnou uděláš, netradiční milostné drama o třech kapitolách.

Letošní karlovarský festival věnoval celou sekci mexickým filmovým režisérkám současnosti. Co se vybaví pod touhle charakteristikou vám?
Pro mě to v prvé řadě znamená, že rosteme, že je o mexickém filmu slyšet a že nabývá na významu všude na světě.

Jak se v Mexiku aktuálně daří ženám – režisérkám? Řekla byste, že jich je více než třeba před deseti lety? A má pohlaví vliv na pracovní příležitosti?
Vždy říkám, že tvořit filmy je složité, bez ohledu na to, zda jste muž nebo žena. Mám to štěstí, že jsem nikdy v životě nemusela řešit pracovní situaci z hlediska toho, že jsem žena, a věřím tomu, že možnost natáčet filmy je pro muže i ženy stejně složitá. V současném mexickém filmu rozhodně působí více žen než před deseti lety, ale taky tady vzniká mnohem více filmů.
Je ale pravda, že pohlaví určitý vliv mít může – snažím se na to ale nahlížet z té světlé stránky. Dělala jsem na projektech, ke kterým mě přizvali právě proto, že chtěli ženský náhled na věc, anebo ženskou citlivost. Dá se rovněž dostat k dotacím, které jsou určeny výslovně pro ženy – režisérky, které si tak momentálně užívají skvělé situace a měly by toho využít.

Co byste pojmenovala jako typický rys mexického filmu v roce 2016?
Za poslední rok tady vzniklo na 170 filmů, doslova od každého něco: komedie, skvělé artové festivalové filmy a všechno mezi tím. Nevím, zda je některý z těch filmů jaksi typický, ale rozhodně vím, že v podstatě každý filmový festival na světě dnes uvádí nějaký mexický film, naši přítomnost nelze přehlédnout a na to jsem opravdu hrdá.

Cuarón, Iñárritu, del Toro... Má některá mexická režisérka blízko tomu, aby následovala jejich slávu? Přijde vám, že současný systém produkce filmů je takovému průlomu nakloněn?
Je to smutné, ale nenapadá mě nikdo, kdo by se mohl přiblížit k jejich úspěchu. Smutné je i to, že tihle tři amigos se proslavili, až když opustili Mexiko – tady se o nich sice vědělo, ale nikdo neviděl ten jejich velký talent. Uznání se jim dostalo, až když opustili zemi.
Neříkám, že to je jediná cesta, jak dosáhnout úspěchu, ale u nich se to tak sešlo – stali se slavní, až když netočili v Mexiku, tady vznikly jen jejich první filmy.

Kdybyste dostala příležitost natáčet v Hollywoodu, zajímalo by vás to?
Pokud by šlo o zajímavý scénář, pak samozřejmě. Zatím jsem natočila jen dva filmy a další dva připravuju, všechno to jsou příběhy, které mi jsou blízké. Opravdu si myslím, že natáčení filmu je něco tak obtížného, že musíš dělat na něčem, co ti dělá radost, na příběhu, který chceš vyprávět – vždyť natáčení trvá třeba rok. Hollywood je něco, na co občas myslím – mám taky americký pas, takže jednou za čas tam pracovat by byl splněný sen.

Kdybyste měla vybrat jeden film, který by měl cizinec zhlédnout, aby si udělal nejlepší obrázek o mexické kinematografii – který by to byl?
Jako první mě napadají Zapomenutí (Los Olvidados, 1950, režie Luis Buñuel) – je to drsný film, který zachycuje naši kulturu. Hodně se změnilo s Amores Perros (Alejandro González Iñárritu, 2000), ten film nám ukázal, že se můžeme poměřovat s jinými světovými kinematografiemi.

Co víte o Karlových Varech a České republice? Ovlivnily vás některé zdejší filmy?
V Praze jsem byla dvakrát a je to jedno z nejvíce okouzlujících měst, které jsem kdy navštívila. Nikde jinde jsem nebyla, o to více se těším do Karlových Varů – o festivalu jsem toho hodně slyšela. Českých filmů se do Mexika moc nedostane, ráda vzpomínám na Kolju, který je v Mexiku hodně známý – promítal se tady a měl skvělé recenze.

Co si slibujete od uvedení vašeho filmu na festivalu mimo rodné Mexiko?
Je vždycky bezvadné, když mohou noví lidé vidět váš film. Vždy mě zajímá, co si o něm myslí cizinci – přináší to vhled jiné kultury. Čím více lidí ten film uvidí, tím lépe. Jsem za tu příležitost vděčná.