Mucha vyprodala šopu, ale na kytaru pořád neumí hrát

„Ztlumte ten reflektor, hrozně to pere do očí a já si pak připadám nadřazená!“ stihla utrousit do éteru před tím, než z futrálu vybalila plastový kinofilmáč, kterým rodiče fotili naše první bobečky nebo ztrápené výrazy na rodinných dovolených. „Musím si vás vyfotit, možná je to naposled, co jsem vyprodala šopu.“ Rozcuchaná holka v pruhovaných šatech se po focení fanoušků chopila kytary a spolu se svojí kapelou začala konečně hrát. Všichni zlínští pseudointelektuální neohipíci, zoofilní natural vegani a taky singl lesbické studentky estetiky zaplnili Zelenáčovu šopu k prasknutí a neodpustili si celý koncert vidět jen skrze displej mobilu. Vždyť to je teď moderní. Řídit se Mušiným heslem „… co je zajímavé, to lajkuju, a co lajkuju, to taky sdílím…“ bylo ten večer snadné. Úvodní píseň bychom měli, Heil Hipster!

V první polovině koncertu zazněly skladby z alba Jozefene. Publikum nadšeně reagovalo na staré známé kousky – Nepojedeš nikam, Narkoraga, Automatická. Tak trochu automatická byla ze začátku i hra celé kapely, s přílivem nových hudebních kousků Kurt Cobain a Láska se ale uvolnila. Druhý rok po sobě, ten stejný svetr, to stejné místo, ti stejní lidé, jenom ta Mucha nebyla stejná. Zlepšila se! Už i to baréčko zní na potřetí konečně správně, texty jsou drzejší a výživnější. Čeho si ale na Muše nejde nevšimnout, je to, že se tak nějak zvětšila, a to zrovna na těch správných místech. „Nebojte se, těhotenství není nakažlivé!“ volala na prchající posluchačku podávající jí pivo. Písničku střídala glosa a glosu písnička, celé to utíkalo jak na běžícím páse. Publikum žadonilo, chtělo slyšet Kamila, o tom, jak by se raději půl roku nemyla, než byl potkala, poznala drzého Kamila. Nikola odmítla a jako poslední zahrála hymnu všech kacířů – Ježíši.

Někteří slyšeli skupinu poprvé. V jejím případě je lepší nejdříve si skočit na koncert bez toho, abyste věděli, do čeho jdete, je to tak nějak stravitelnější, než když si to naposloucháte doma a na koncert jdete s myšlenkou, co to bude za exota. Bláznivá femipunková performance má neustále co nabídnout, Muchu buď milujete, nebo nenávidíte.

Po vystoupení si Nikola ochotně sedne mezi fanoušky a povídá si s nimi. Podepisuje cédéčka a vinyly, nejvíce ve vytržení je z focení, nenávidí selfíčka, zástup lidí táhnoucí se až k baru jí to neulehčuje. Úsměvy se snaží rozdávat, i když je po koncertě tak trochu „out of order“.