Dominika Danieliková | Články / Reporty | 18.01.2016
„Ztlumte ten reflektor, hrozně to pere do očí a já si pak připadám nadřazená!“ stihla utrousit do éteru před tím, než z futrálu vybalila plastový kinofilmáč, kterým rodiče fotili naše první bobečky nebo ztrápené výrazy na rodinných dovolených. „Musím si vás vyfotit, možná je to naposled, co jsem vyprodala šopu.“ Rozcuchaná holka v pruhovaných šatech se po focení fanoušků chopila kytary a spolu se svojí kapelou začala konečně hrát. Všichni zlínští pseudointelektuální neohipíci, zoofilní natural vegani a taky singl lesbické studentky estetiky zaplnili Zelenáčovu šopu k prasknutí a neodpustili si celý koncert vidět jen skrze displej mobilu. Vždyť to je teď moderní. Řídit se Mušiným heslem „… co je zajímavé, to lajkuju, a co lajkuju, to taky sdílím…“ bylo ten večer snadné. Úvodní píseň bychom měli, Heil Hipster!
V první polovině koncertu zazněly skladby z alba Jozefene. Publikum nadšeně reagovalo na staré známé kousky – Nepojedeš nikam, Narkoraga, Automatická. Tak trochu automatická byla ze začátku i hra celé kapely, s přílivem nových hudebních kousků Kurt Cobain a Láska se ale uvolnila. Druhý rok po sobě, ten stejný svetr, to stejné místo, ti stejní lidé, jenom ta Mucha nebyla stejná. Zlepšila se! Už i to baréčko zní na potřetí konečně správně, texty jsou drzejší a výživnější. Čeho si ale na Muše nejde nevšimnout, je to, že se tak nějak zvětšila, a to zrovna na těch správných místech. „Nebojte se, těhotenství není nakažlivé!“ volala na prchající posluchačku podávající jí pivo. Písničku střídala glosa a glosu písnička, celé to utíkalo jak na běžícím páse. Publikum žadonilo, chtělo slyšet Kamila, o tom, jak by se raději půl roku nemyla, než byl potkala, poznala drzého Kamila. Nikola odmítla a jako poslední zahrála hymnu všech kacířů – Ježíši.
Někteří slyšeli skupinu poprvé. V jejím případě je lepší nejdříve si skočit na koncert bez toho, abyste věděli, do čeho jdete, je to tak nějak stravitelnější, než když si to naposloucháte doma a na koncert jdete s myšlenkou, co to bude za exota. Bláznivá femipunková performance má neustále co nabídnout, Muchu buď milujete, nebo nenávidíte.
Po vystoupení si Nikola ochotně sedne mezi fanoušky a povídá si s nimi. Podepisuje cédéčka a vinyly, nejvíce ve vytržení je z focení, nenávidí selfíčka, zástup lidí táhnoucí se až k baru jí to neulehčuje. Úsměvy se snaží rozdávat, i když je po koncertě tak trochu „out of order“.
Mucha
13. 1. 2016, Zelenáčova šopa, Zlín
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.