Články / Reporty

Mucha vyprodala šopu, ale na kytaru pořád neumí hrát

Mucha vyprodala šopu, ale na kytaru pořád neumí hrát

Dominika Danieliková | Články / Reporty | 18.01.2016

„Ztlumte ten reflektor, hrozně to pere do očí a já si pak připadám nadřazená!“ stihla utrousit do éteru před tím, než z futrálu vybalila plastový kinofilmáč, kterým rodiče fotili naše první bobečky nebo ztrápené výrazy na rodinných dovolených. „Musím si vás vyfotit, možná je to naposled, co jsem vyprodala šopu.“ Rozcuchaná holka v pruhovaných šatech se po focení fanoušků chopila kytary a spolu se svojí kapelou začala konečně hrát. Všichni zlínští pseudointelektuální neohipíci, zoofilní natural vegani a taky singl lesbické studentky estetiky zaplnili Zelenáčovu šopu k prasknutí a neodpustili si celý koncert vidět jen skrze displej mobilu. Vždyť to je teď moderní. Řídit se Mušiným heslem „… co je zajímavé, to lajkuju, a co lajkuju, to taky sdílím…“ bylo ten večer snadné. Úvodní píseň bychom měli, Heil Hipster!

V první polovině koncertu zazněly skladby z alba Jozefene. Publikum nadšeně reagovalo na staré známé kousky – Nepojedeš nikam, Narkoraga, Automatická. Tak trochu automatická byla ze začátku i hra celé kapely, s přílivem nových hudebních kousků Kurt Cobain a Láska se ale uvolnila. Druhý rok po sobě, ten stejný svetr, to stejné místo, ti stejní lidé, jenom ta Mucha nebyla stejná. Zlepšila se! Už i to baréčko zní na potřetí konečně správně, texty jsou drzejší a výživnější. Čeho si ale na Muše nejde nevšimnout, je to, že se tak nějak zvětšila, a to zrovna na těch správných místech. „Nebojte se, těhotenství není nakažlivé!“ volala na prchající posluchačku podávající jí pivo. Písničku střídala glosa a glosu písnička, celé to utíkalo jak na běžícím páse. Publikum žadonilo, chtělo slyšet Kamila, o tom, jak by se raději půl roku nemyla, než byl potkala, poznala drzého Kamila. Nikola odmítla a jako poslední zahrála hymnu všech kacířů – Ježíši.

Někteří slyšeli skupinu poprvé. V jejím případě je lepší nejdříve si skočit na koncert bez toho, abyste věděli, do čeho jdete, je to tak nějak stravitelnější, než když si to naposloucháte doma a na koncert jdete s myšlenkou, co to bude za exota. Bláznivá femipunková performance má neustále co nabídnout, Muchu buď milujete, nebo nenávidíte.

Po vystoupení si Nikola ochotně sedne mezi fanoušky a povídá si s nimi. Podepisuje cédéčka a vinyly, nejvíce ve vytržení je z focení, nenávidí selfíčka, zástup lidí táhnoucí se až k baru jí to neulehčuje. Úsměvy se snaží rozdávat, i když je po koncertě tak trochu „out of order“.

Info

Mucha
13. 1. 2016, Zelenáčova šopa, Zlín

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace