Aneta Kohoutová | Články / Sloupky/Blogy | 21.03.2020
Slunce za oknem, ale ve vzduchu pořád visí nádech zimy. Frišno, nejhezčí počasí se dá dneska a asi i v nejbližším budoucnu pozorovat jen skrze orosená okna nebo ho nasávat přes roušku cestou na nákup. Občas mě sevře prapodivná melancholie a pocit toho, že už nic nebude jako dřív. Výsledkem je, že se do nekonečna prohrabávám starými vzpomínkami a třídím si paměť. Nejmilejší zastávkou jsou zážitky z Finska. Jsou v ní sobi, pláně, nekonečná jezera i jeden pojem, který jsem si ze studií odvezla - sustainable event management.
V roce 2012 se udržitelnost ještě neskloňovala horem dolem a my jsme první měsíce jen koukali, co náš učitel zamýšlí názornou ukázkou, jak si postavit filtrovací kanál z rákosí na hudebním festivalu v Norsku. Tehdy se u nás za pionýrské pokusy udržitelnosti považovaly cedule „za 100 sesbíraných kelímků pivo zdarma“. Čističi areálů se to poslední den jenom hemžilo, poznávací znamení šikmá věž z kelímků tyčící se do výše odhodlanosti sběrače, skotská kostka a třídenní spánkový deficit. Revoluce přišla s vratnými plastovými kelímky. Půllitr za opasek a mínus padesát korun byl pro většinu přijatelný obchod. Úplně si pamatuju osvobozující pocit, když stojíte pod podiem a nikdo vám na hlavu nehází poloplný plasťáky piva. Teď se všechny festivaly trumfují v zelenosti. S první rozkvetlou sazenicí v balkonovém truhlíku je tak třeba vdechnout trochu naděje a začít plánovat prázdninové dny. Kam se vydat a mít čisté svědomí i svět kolem?
Zelenou má rozhodně norský Øya Festival, který se na svých stránkách pyšní tím, že 98 % návštěvníků přijde buď pěšky nebo použije veřejnou dopravu, všechny stage jsou poháněné udržitelnou energií a samozřejmostí je nádobí z kompostovatelných materiálů. Mezi letošní headlinery navíc patří i tváře, které znáte z obálek posledních čísel Full Moonu jako Stormzy, Solange nebo FKA Twigs. Osobním tipem jsou průvodkyně mojí riot grrrls pubertou protkanou snahou založit holčičí kapelu, ale pak se spokojit s klukem, co rád nosí šaty a paruku, Bikini Kill.
Další stálicí v žebříčcích neziskovky A greener festival je portugalský BOOM. Na jeho webu najdete záložku Environment, která je průvodcem po všech zelených aktivitách. Suché záchody, komposty v areálu, zahrady nebo architektura z přírodních materiálů, která je volně k přístupu i k užití všem návštěvníkům. Z festivalů se tak stávají svébytná města, která predikují budoucí vizi udržitelnosti na bázi komunitního sdílení. Kdo by si večer nechtěl zakompostovat při psytrance?
Poslední tip zůstává rovněž na starém kontinentě a jeho název je víc než výmluvný. Francouzský We Love Green ukazuje, kam se dá v zelenosti zajít ještě dál. Kromě zmíněných aktivit se tady po festivalu totiž pouští do sázení stromů. Loni jich bylo 80 000, za každého návštěvníka jeden. Třeba letos hlavní leadeři programu Lana Del Rey, Caribou nebo King Gizzard & Lizard the Wizard pomůžou zalesnit planetu ještě víc.
S nárůstem festivalů, které se připojují k téhle vlně, se dá udržitelnost považovat skoro za samozřejmost. Zároveň se festivaly stávají takovou multižánrovou dovolenou se společenským přesahem, kterou by bylo možno koupit na slevomatu pod názvem: Idylická dovolená v utopické simulaci budoucího světa. Cena obsahuje i balení semínek dýně a kompostovatelný toaletní papír.
foto © Pink Plankton
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.