Preview: Le Guess Who? 2024

Utrechtské hudební bakchanálie zase po roce. Akce roku, oslava kreativity a pravidelná marnost, co všechno zase nestihneme. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen, mezi kterými chybí například Arooj Aftab, Tropical Fuck Storm, Elucid, Kim Gordon, Ex-Eastern Island Head, Bo Ningen, Nídia a mnoho dalších, na které se těšíme také. A co teprve ta jména, která zatím neznáme a po festivalu budeme mluvit hlavně o nich? Pokud někde objevovat, tak právě tady.

Samozřejmostí je bohatý lokální program, podobně jako výlety do všech koutů světa prostřednictvím platformy Cosmos nebo brunche u místních nazvané příznačně Le Feast. A stavit se musíme i v Sanju na ramen, ve Visj na kibbeling s koriandrovo-limetkovou majonézou a (nejen) na flat white v The Village Coffee & Music. Jako doma.

Amsterdam Andalusian Orchestra presents Hadra Immersive
Dva roky zpátky se toto početné těleso představilo na Le Guess Who? v gotickém kostele – tehdy posvítilo na svou flamenco stránku spolu s legendou žánru Estrellou Morente. Letos to bude něco jiného – starověký marocký obřad, který má vést účastníky ke kolektivní transcendenci. Duchovní katarze dosáhneme i díky vizuální dimenzi, o kterou se postará nizozemský designer Arion de Munck.

Darkside
V parku v Portu, svažující se trávník ke stagi. Noční set Darkside na loňské Primaveře padl jako málokterý. Hypnotické a psychedelické, obří temný měsíc otáčející se na stagi a hromady, hromady kouře. Vzpomínal jsem na noční studijní seance v Dejvicích, Darkside z Bose repráku, úplně jiný život. Comeback, který mě dojal jako málokterý. Kurátoři LGW? Skoro k neuvěření.

Mabe Fratti
Na jistotu, ale jinak to nejde. Mabe Fratti v posledních dvanácti měsících vydala tři skvělá alba – vlastní Sentir que no sabes plus debuty projektů Titanic a Amor Muere –, do toho na Le Guess Who? připravila parádní kurátorský výběr. Na festivalu se navíc představí na výjimečném společném koncertě s londýnským vokálním souborem Shards. Plus rovnou tip pro ty, kdo na festival nejedou nebo nemohou: 15. listopadu Jednota uvede Mabe Fratti v pražském prostoru NoD, nezapomeňte ani na support v podobě projektu Military Genius.

Nan Goldin: Memory Lost
Letošní rok patří Libuši Jarcovjákové, kterou pro nedostatek jiných možností a syrovou upřímnost dříve často přirovnávali k americké fotografce Nan Goldin. I ve světle filmu ještě nejsem, kým chci být – moc dobře víte, kde si máte objednat soundtrack – bude zajímavé setkání s půlhodinovou video instalací Memory Lost, která představuje právě dílo americké fotografky. Projekt z roku 2021 bude k vidění v krásné budově Centraal Museum, soundtrack k němu vytvořila Mica Levi, která na festivalu bude také, za drobného přispění CJ Calderwood, Soundwalk Collective nebo Franze Schuberta.

Brian Jackson
Brian Jackson má za sebou řadu spoluprací s umělci jako Ali Shaheed Muhammad (A Tribe Called Quest), Gregory Porter, jazzový basista Charnett Moffett, zásadní je jeho podíl na albech jazzového a rapového věrozvěsta Gila Scotta-Herona. Ve své sólové tvorbě se snaží ctít starodávnou tradici griota – afrického vypravěče pravdy – a sám říká: „Tahle hudba vlastně není moje, naučil jsem se ji od těch, kteří byli přede mnou. Mojí úlohou je předávat dál to, co jsem se naučil. To je Tradice.” Pokud si tedy na letošním Le Guess Who? budete chtít odpočinout od novodobých experimentů, dejte si Jacksonovy analogové rytmy.

Sho Madjozi
Pohoda pocovidová. Půlka kamarádstva nadržená na fesťáky, druhá půlka tuhle životní etapu zavřela. Já na výběr nedostal. Většinu festivalu jsem proskákal mezi stagema, na Sho Madjozi jsem zůstal přikovaný, i když ne tak doslova. Dřevěná podlaha tanečního stanu vibrovala jak nikdy. „Cena Cena Cena,“ skandovala Sho. Publikum v extázi, většina pravděpodobně vůbec neví, co je gqom. A proč by měla.

Sonic Interventions
Poměrně nový jazzový kolektiv, který vzešel z berlínského undergroundu. Kde jinde byste ostatně mohli potkat hudebníci z tak vzdálených zemí, jako jsou Pobřeží slonoviny, Kuba, Kolumbie nebo Austrálie? Multikulturní úderka se začala formovat během pandemických session – jazz, poezie, afrobeat, latina, všechno jedno. První singl vyšel na konci září, celá deska až po festivalu. Klíčové reference: Sun Ra Arkestra, Funkadelic, Fela Kuti.

Yaya Bey
Zpěvačka a raperka z Brooklynu v letošním záznamu z NPR Tiny Desk působí jako ženská verze Tylera, The Creatora. Její pruhované tričko s límečkem a kšiltovka by mohly patřit jemu, a navíc ho připomíná i ve tváři. Jsou představitelé stejného žárnu – hip hop, R&B –, akorát Yaya je jaksi jemnější, rozostřenější, se špetkou jazzu a reggae. Její vystoupení na letošním Le Guess Who? bude součástí programu Chromesthesia kurátorovaného britsko-egyptskou historičkou Hannah Elsisi, který sleduje afro-diasporické rytmy a zkoumá dějiny elektronické hudby afrického původu.

Wu-Lu
Západní Londýn už artsu moc nevoní, poslední kapkou bylo přestěhování BBC ze Shepherd's Bush do Manchesteru. Venue na pokraji bankrotu, už jednou vybailované fanoušky. Název znám z živáků Black Country, New Road, secesní interirér s kobercem, Bush Hall. „Vzali jsme ho do několika klubů a vybral si tenhle,“ říká mi Tim Palmer, promotér z Bird on the Wire. Začátek vyloženě intimní, konec v moshpitu. Rap, jazz, písně, všechno. Po koncertě drží Miles Romans-Hopcraft, říkající si Wu-Lu, své malé dítě u merche. Od Besedy se rodina zase rozrostla.