Na Szigetu: Z pohádek tisíce a jedné louže

Čtvrtého dne nám v Budapešti začalo pršet. Že by si lidi dali voraz a dospali se? Ani náhodou! Plné bulváry, rozčvachtané chodníčky, bahýnko, kaluže a mokrá těla. Tisíce mokrých těl. Správný Szigeťan se větru deště nebojí a nedělá mu problém užít si fesťák navzdory blátivé krustě na kůži. Zvlášť je-li program nabitý, maďarské šmakulády voňavé a pan Dreher dodá pivčo přiměřené chuti i voltáže. Na některé milovníky pozemských radostí však bylo toho veselí příliš a rozbahněné cestičky se díky pogrcaným nástrahám postupně proměnily ve stezky Indiany Jonese. Naštěstí nejsou pořadatelé žádná ucha a vědí, že piliny sají stejně spolehlivě zvratky i bláto. I přesto na mě cosi ulpělo a nebylo toho málo, ale na A38 jsem se na Finka nakonec dostal včas. Zajímavý vokál, ale songy jak přes kopírák. Nápěv, kolem kterého rozkvétá akustická kytara, nakonec vygraduje nástupem doprovodné kapely a dá intimní zpovědi nečekaný rockový nádech. Poprvé super, podruhé taky, ale pak už to drhlo. Tajemství šéfkuchaře bylo odhaleno a dostavila se nuda. Jako by to Fink věděl a pro jistotu změnil tempo hry. Zpomalil, usedl s kumpány na barové židle a pojal zbytek setu vyloženě táborákově. Poslouchalo se to hezky, ale atmosféra byla ta tam.

S vypětím všech sil jsem se prosurfoval na World Village stage na Yasmine Hamdan. V Libanonu narozená Pařížanka má kolem sebe tři fantastické muzikanty (ta kytara!) a venku úspěšnou desku Ya Nass, se kterou obráží svět. Navíc na sebe upozornila vedlejší rolí v Jarmuschově upírské romanci Přežijí jen milenci. Zájem publika o její výstup byl enormní a Yasmine si to užívala. Dva mikrofony jí byly málo, kombinace elektroniky a tradičních blízkovýchodních motivů fungovala skvěle a publikum jí zobalo z ruky. Naléhavá Nediya v pozměněném aranžmá pak byla okamžikem, který z výborného koncertu udělá zážitek z kategorie „sednul jsem si na prdel“.

Ze sna mě probrali až na divoko roztančení showmani Jupiter & Okwess International. Víření zadnic, nenapodobitelný beatbox a nekompromisní rytmika. U africké diskotéky nešlo zůstat v klidu, únava ustoupila a já si všiml, že bubeník vypadal jak Geordi La Forge ze Star Treku. Čas změnit lokál. Hubatí Amíci Mackelmore & Ryan Lewis to na hlavní pojali velkolepě, jak se na headinery sluší. Pozouny, převleky, konfety, ohňostroje. I sardinky mají v konzervě víc místa než lidi po pódiem. Uf, raději zkusím Bonobo. Ne, nezkusím. Stan A38 je obsypán jak kostka cukru ve vosím hnízdě. Takhle se trhají návštěvnické rekordy.