Články / Reporty

Něco mimořádného (Kayo Dot)

Něco mimořádného (Kayo Dot)

Václav Valtr | Články / Reporty | 05.03.2023

Venku mrzne a studené zdi i nápoje smíchovského klubu Underdogs' na první pohled nepůsobí vřele, nicméně panuje zde atmosféra napjatého očekávání. Kdo přišel dle rozpisu, dorazil (jak jinak) s výrazným předstihem – zvukovka Kayo Dot se protáhla a v době oficiálního startu se teprve dostávají ke zkoušce tuzemští Voluptas. Sklep se pomalu plní. Samotný začátek signalizuje, že nepůjde o standardní akci příznivců tvrdých kytar, protože první bod programu je posezení s Jasonem Byronem – básníkem a spisovatelem, který byl mimo jiné zpěvákem kapely maudlin of the Well, ve které se v devadesátých letech sešla část budoucí Kayo Dot, pro něž pak napsal řadu textů.

„Beseda“ nepřilákala zrovna davy a přes slibnou anotaci, dle které měl Byron mluvit o své spisovatelské a textařské dráze, přinesla lehké zklamání – umělec si otevřel desky s připraveným textem, který, spolu s ukázkou z jedné ze svých knih, přečetl a poté se rozloučil. I přes neoddiskutovatelnou relevanci bylo úvodní vystoupení poněkud rozpačité, nicméně alespoň nebylo přespříliš dlouhé a příjemně zaplněný klub se záhy ponořil do tvorby pražských Voluptas.

Ti předvedli, že si svou pozici předskokanů jedné legendy rozhodně zaslouží. Pod nálepkou blackmetalové kapely se totiž skrývá rázná formace, která se neštítí blacku, doomu, dynamických změn tempa a nálad s přiměřenou porcí elektroniky. Vše bylo navíc okořeněno hostujícím saxofonistou, díky čemuž měli diváci možnost zmítat se mezi pomalými plochami přízračného hluku a dravými návaly blackmetalové agrese. Jakožto člověk českou scénou téměř nedotčený jsem si koncert nesmírně užil s jistým pocitem hanby – jestli nám tady hrají takovéto kapely běžně, měl bych si doplnit vzdělání. Voluptas totiž přinesli velice dobře namíchaný koktejl síly a prudkosti s rafinovaností.

V deset nastoupili Kayo Dot o sedmi členech. Koncert sliboval mnohé, protože byl u příležitosti dvacetiletého výročí jejich debutu Choirs of The Eye. Sešlo se i jádro původní sestavy, která za těch dvacet let hostila přehršel muzikantů a jediným stálým členem je de facto frontman Toby Driver. Hned od prvních energických úderů skladby Marathon, které jsou následovány pomalou kontemplativní pasáží, bylo vidět nesmírné soustředění, které vedlo v absolutní preciznost provedení (postupně) všech skladeb proslulého alba.

Kayo Dot neholdují improvizaci, jejich skladby jsou promyšlené a pečlivě prokomponované. Toby Driver, střídající kytaru s baskytarou, s pokorou a naprostou přesností řídil celou kapelu gesty sbormistra a celý zážitek místy připomínal koncert komorní vážné hudby. Silný kontrast je nástroj, se kterým Kayo Dot ohromili své posluchače již na svém debutu – střídání tempa a nálad a okouzlující dynamika něžných ploch kláves, dechů (saxofonů a trubky) a houslí a poutavých kytarových sól upomínala na vážnou hudbu, art rock i jazz, nicméně skladby s bravurou přecházely do monumentálních i agresivních momentů, které podtrhovaly jejich metalovou estetiku.

Od samotného začátku se publikum naladilo na stejnou vlnu a rozpálenou atmosféru z Voluptas bez mrknutí oka přetavili v soustředění na podobných akcích nepříliš často viděné. Tiché pasáže, doznívání skladeb i mezery mezi nimi byly vyplněné srdečným a nadšeným potleskem, ovšem bez standardního řevu, skákání a vychlístaného piva. Toby Driver a jeho souputníci si zkrátka všechny okamžitě podmanili a za ruku je provedli především zákruty své první desky, přičemž pozdější tvorba taktéž nechyběla.

Celý koncert provázela krásná atmosféra něčeho mimořádného – kapela byla plně ponořená do svého výkonu a diváci ji odměňovali plnou pozorností. Souhra, která se bohužel nevidí tak často, vedla k fenomenálnímu vystoupení, které tento rok asi máloco překoná.

Info

Kayo Dot (us) + Voluptas
2. 3. 2023 Underdogs', Praha

foto © Cáry mlhy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace