Nejlepší texty Full Moonu 2021: V záři červeného blesku aneb Polská ženská angažovaná hudební scéna

Jak vypadá ženská angažovaná hudební scéna v zemi, kde je podle rétoriky vládnoucí strany nejváženější osobou ve městě kněz, ženám není dovoleno svobodně se rozhodnout, zda podstoupí bezpečný potrat, a kde je jakákoli jiná, než heterosexuální orientace odsuzována jako deviace? V zemi, kterou máme za rohem? Na hudební tvorbu osob, kterým tyto vyžadované pořádky přímo a radikálně ovlivňují jejich životy a omezují jejich svobodu, nahlédneme optikou přímo zástupkyň z angažovaných řad. Své postřehy o tom, jak polské hudebnice z alternativní scény reagují na společenskou situaci ve své zemi a různými způsoby se proti ní vymezují, odhalily v soukromých rozhovorech jedna z jejích nejvýraznějších tváří Siksa, rapperka Ryfa Ri nebo členky hnutí Girls to the Front.

Polsko je v pohybu: „Prawo na aborcji, pravem czlovteka,“ „Donʼt fuck with my freedom,“ „To jest kurwa dramat,“ „Moje prawa nie sa kompromisem.“ To jsou jen útržky z transparentů, které se objevují během demonstrací spojených se Strajkem kobiet. „Během protestů se stala virálním hitem píseň od Di Libe brent wi a nase Szmate, která je adaptací hymny Bella Ciao, přičemž ciao zde zní jako ciało, což v polštině znamená tělo. Následoval song Plac (Náměstí) explicitně a otevřeně popisující události na Varšavském náměstí a policejní brutalitu během protestů,“ zmiňují Ola a Agata z aktivistického hnutí Girls to the Front důležitou součást vyjadřování nevole, která se odráží do umělecké tvorby. Právě Girls to the Front se snaží poskytnout bezpečný prostor a podporu ženám, které chtějí tvořit hudbu a veřejně vystupovat. „Přímo na Strajk kobiet reaguje Siksa skladbou Proste haslo, která odráží zkušenosti a náladu žen a menšin v Polsku,“ dodávají. Kolikrát v ní napočítáte slovo jebat? „Siksa ukazuje radikálně levicový a feministický pohled, ve kterém otevřeně a nevybíravým způsobem doráží na polskou vládu, církev, misogynii, patriarchát a společenské problémy. Je založena na divadelním a záměrně afektovaném projevu zpěvačky na pomezí rapu a punku, a minimalistickém doprovodu na basu,“ popisuje pro Calvert Journal výjimečnost tohoto projektu Agata Pyzik, novinářka, která od počátku informuje o protestech a jejich dopadech v Polsku.

Pod vládou strany Právo a spravedlnost se Polsko proměňuje v zemi, ve které v podstatě vládne katolická církev. Ženám je bráněno, aby se samy rozhodly, zda chtějí podstoupit interrupci, ať už k tomuto úkonu přikročí z jakéhokoli důvodu, sílí homofobní nálady a některá města a obce na jihovýchodě Polska (mimo jiné i Krakov) se v podstatě nezákonně prohlásila za symbolické Zóny bez LGBTQ, čímž se vymezují jako území, která odmítají respektovat členy této komunity. Celou aféru odsoudil Evropský parlament, přesto nedošlo od vlády k žádným krokům. „Potraty byly v Polsku vždy politické téma. Od roku 1993 jej dovolovaly jen ve třech případech, daly se ale při benevolentním přístupu lékaře obejít. Situace se začala vyostřovat v létě 2016, kdy získala protipotratová organizace politickou sílu a v zemi se začalo vážně jednat o zákazu potratů a trestu pro osoby, které jej provedou. Reakcí na to se uskutečnil Czarny Protest v říjnu 2016, v němž veřejnost ostře vystupovala proti těmto návrhům, do ulic vyšlo téměř dvě stě tisíc osob,“ shrnuje Pyzik ve svých reportážích pro Arts of the Working Class a Vogue.

Další nečekané zpřísnění pravidel pro výkon interrupcí a úprava zákona o sexuální výchově na základě tlaku církve přišla v létě 2020. Strajk kobiet neboli Stávka žen na sebe nenechala dlouho čekat. V říjnu 2020 se masivní nepokoje přenesly do šedesáti polských měst a staly se tak největšími protesty od revolučního roku 1989. Pod znakem červeného blesku se stávky rozšířily do dalších světových metropolí, které s polskými ženami vyjadřovaly solidaritu a upozorňovaly na vážnost tohoto zákona.

Inovativnost, neotřelost a originálnost jsou spojovány s polskou hudbou několik let. A zcela přirozeně najdeme na nezávislé hudební scéně početné zastoupení žen, které ostře reagují proti nastaveným poměrům a nebojí se postavit svými názory proti vládě i církvi „Záběr témat, kterými se polské hudebnice vymezují proti novým zákonům a opatřením, je variabilní, protože já vnímám feminismus jako možnost mluvit o svobodě, bolesti, nespravedlnosti, tělu a duši z různých perspektiv a úhlů pohledu,“ popisuje jedna z angažovaných hudebnic Siksa. Rapperka Ryfa Ri dodává: „Začínáme od touhy po svobodě slova, pozitivnímu přístupu k tělu, popisujeme naštvání a únavu z toxické maskulinity, systémovou a sociální nespravedlnost i problematiku genderu.“ Stejně široký je i rozsah hudebních žánrů, které tyto hudebnice používají.

RADIKÁLNÍ SROZUMITELNOST

Proměňuje se i jazyk, kterým svůj vzdor vyjadřují, najdeme explicitní a drsné, ale i něžné a metaforické texty. Například punková kapela EL Banda s Aniou Zajdel v čele používá velmi poetická slova plná přírodní lyriky, avšak zabalená do divokého punkrockového projevu. Přírodou ale nemyslí jenom stromy, květiny a zvířata, ale i menstruaci, tělesné projevy nebo naše instinkty, které mixuje s násilím, nespravedlností nebo znásilňováním. Jejich píseň WALC je dlouhá báseň plná bolesti a pravdy o polském vzdělávacím systému, ve kterém jsou dívky vychovány, aby se staly takzvanými perlami a chlapci naopak jako dominantní násilníci. „Jde o velmi silnou metaforu, ale naprosto s nimi souhlasím. Dospívání v Polsku, které staví na katolických hodnotách a je silně proti LGBTQ+ komunitě a potlačuje práva žen, je velmi těžké, pokud chceš bojovat za sebe a své názory,“ komentuje píseň Siksa.

Svou zkušenost s dospíváním v katolickém Polsku popisuje Agata Pyzik takto: „Byl nám neustále vymýván mozek. Byla jsem dlouhou dobu držena v zajetí katolické církve a hodně let mi trvalo, než jsem si uvědomila, že šlo o emocionální a ekonomické násilí, které vedlo k tragédiím, kdy matky zabíjely své děti nebo páchaly sebevraždy.“ Tento silný vliv si uvědomila až v pobytu v Berlíně. Rovněž přiznává, že se rozhodla nemít děti do té doby, než budou potraty v její zemi legální, k čemuž přidává citát Simone de Beauvoir: „Budu mít dítě, až budu chtít, a žádná morální, institucionální nebo ekonomická autorita mě k tomu nepřinutí. Tohle je má politická síla. (…) Budu mít dítě, až budu chtít, a jenom pokud společnost, do které dítě přivedu, bude pro mě přijatelná a pokud ze mě neudělá otroka dítěte, jeho ošetřovatelku a boxovací pytel.“

Naprosto otevřeně a bez příkras se proti autoritářskému režimu, machismu a všem formám diskriminace vymezuje punk hardcorová kapela Limp Blitzkrieg. Syrově, nesmlouvavě a odvážně volající po důležitosti feminismu a práv sexuálních menšin. Jejich postoje demonstruje deska a stejnojmenná píseň Koniec kraju Polska. Že nejdou pro peprné slovo daleko můžeme slyšet ve skladbě Kompromis: „Jaki kurwa kompromis? / Gdy już od ćwierć wieku / władza nad ciałami // Jaka kurwa wolność? / Aborcyjne podziemie / i poczucie winy / które w nas wtłaczacie.“

Rap letí i v polském undergroundu, do kterého patří rapperky jako NANGA, Ryfa Ri nebo Bella Ćwir. NANGA je kovbojka, která se prohání po prérii nazvané Polsko a její texty jsou deník zážitků z různých míst. Ryfa Ri je pravá badass, nebojí se rapovat o těle nebo o tom, že si tři týdny neholila přirození. Jasně dává najevo svůj postoj ke světu, odpor k pravidlům a dává do popředí svoji sebehodnotu. Její píseň GRO$$-POL vnímá Siksa jako jednu z nejzásadnějších pro feministické hnutí v Polsku. Bella Ćwir je pro Polsko důležitý fenomén: „Její koncept zlomené operní divy na pódiu ani nedokážu popsat. Myslím si, že v USA by byla superstar. Napadá mě přirovnání k Arce,“ hovoří o Belle Siksa.

Siksa znamená nevěsta nežidovského původu, kterou by si žádný Žid nevzal. A rovněž jde o polský slangový výraz pro naivní a sexuálně atraktivní mladou ženu. A právě tento pseudonym si zvolila Alex Freixet pro svůj hudební projekt, v němž vystupuje také basák Buri. Siksa jde často ve své performanci až na dřeň, při vystoupení se svléká, přičemž nejde o akt vyzývavosti, ale o akt odevzdání se. Vstupuje do intenzivního kontaktu s publikem. Divák fyzicky pocítí, že v její hudbě jde opravdu o hodně. Každý jejich koncert vypadá jinak. Příběhy čerpá z vlastní zkušenosti sexuálního násilí, útlaku nebo diskriminace, které zažila. Siksa kromě hudby natočila i film Pomsta nepřítele (Zemsta na wroga), který popisuje, jak je vlastní názor a hlas žen v Polsku potlačován. Dále připravuje divadelní hru, spolupořádá Pride v malém polském městě. „V Polsku je Siksa za hvězdu, podařilo se jí dostat z undergroundu na pódia velkých festivalů, což je pro naše aktivity velký úspěch, protože tak může oslovit i lidi mimo naši bublinu a komunitu,“ zdůrazňuje význam této hudebnice Ola z Girls to the Front.

Z oblasti elektronické a taneční hudby hraje výraznou roli kolektiv Oramics, jehož cílem je zpřístupnit tvorbu elektronické hudby ženám a queer osobám. Platforma vznikla v roce 2017 a působí kromě v Polska i v Nizozemí, Rakousku a Francii a podporuje umělce a umělkyně z celé východní a střední Evropy, kteří jsou nedostatečně zastoupeni na mezinárodní scéně. Oramics provozuje klub Projekt LAB v Poznani, podílí se na pořádání festivalů a různých přehlídek polské scény v zahraničí, své umělce vyslali například na Unsound, Tauron Nowa Muzyka nebo Instytut Audioriver. Kurátorují stage na OSA Festivalu nebo Nowe Muzyce. Vedle toho vedou podcast a pořádají různé workshopy a přednášky, kde ukazují, že elektronickou hudbu může tvořit kdokoli.

Do angažované ženské hudební scény samozřejmě patří i Brodka. Ačkoli jde o umělkyni, která z DIY a nezávislé scény vystupuje, a její jméno rezonuje i za hranicemi země, svoji popularitu využila na propagaci témat, které mainstream narušují. Zabývá se tématy genderových rolí, situací žen a jak je jejich osud ovlivněn rozhodováním mužů. Například v roce 2017 šokovala veřejnost vyholením hlavy, a tím nabourala stereotypy o ženském standardu krásy nejen z pohledu církve. Její nové album se přímo vymezuje proti normám a nastaveným genderovým pravidlům. V singlu nazvaném Game Change vypráví příběh ženy, která po smrti manžela musí převzít jeho roli a vyrovnává se tak s životní změnou v odlescích patriarchální společnosti.

POSEDL TĚ DÉMON

Většina hudebnic je aktivní i v dalších oblastech, a to nejenom z důvodu nevalného finančního ohodnocení. „Ženy na hudební scéně se obvykle věnují i organizování různých workshopů nebo jiným formám umění jako fotografování, videoart nebo móda,“ shrnuje své zkušenosti Ryfa Ri. Mezi hudebnicemi tedy najdeme novinářky, aktivistky, političky, spisovatelky nebo členky aktivistických hnutí. Podporu nabízí Girls to the Front. Hlavním cílem hnutí je vytvořit komunitu žen, nonbinárních, trans a queer osob, která bude přístupná, inspirativní a podpůrná, a ve které bude každý hlas rovnocenný. Vydávají feministicko-queer zine, mají svůj pořad v rádiu, pořádají koncerty, přednášky, diskuze a performance „Pohybujeme se ale v bublině stejně smýšlejících lidí, jsme především komunitní organizace. Ačkoli k nám může přijít samozřejmě každý, mezi běžnou veřejností nejsme známí. Takže v podstatě přesvědčujeme přesvědčené,“ popisují organizátorky hnutí.

A jak na všechnu tuhle revoltu reagují polští politici nebo církev? „Nijak. Celou angažovanou hudební scénu prostě ignorují,“ odpovídá Ryfa Ri. Siksa potvrzuje její dojmy: „Naši politici jsou zabednění, ani neví, kam směřuje světová hudba a umění. Zajímají se jen o jednoduchou populární hudbu ve veřejné televizi, která je ovlivněna církví. Podporují spousta nekvalitních umělců, kteří zapadají do jejich cirkusu.“

Ačkoli je v hudbě stále dodržována svoboda slova, za veřejné politické akce se nemálo umělkyň a aktivistek potýká s problémy s policií. Agaty Pyzik popisuje případ aktivistky Zofie: „Policisté na ni čekali před jejím bytem a agresivně jí vyhrožovali, že pokud poskytne nepravdivé informace o její účasti na protestech, ona a jí podobní budou čelit následkům. Nyní ji hrozí soud. A to za to, že hodila vejce na zeď kostela.“ Další postihy popisuje Ryfa Ri: „Došlo i k trestům na středních školách, když se žáci odvážili nosit na oblečení symbol červeného blesku. Členka kolektivu Stop Bzdurom byla zatčena za posprejování dodávky, která měla na sobě nenávistné nápisy proti právům a LGBTQ. Médii nejvíce proletěl případ zadrženého umělce, který k symbolu Panny Marie přidal duhovou vlajku.“

Negativní reakce ale nemusí přijít z vládnoucích vrstev, ale i od blízkého prostředí umělkyň, což ukazuje, jak silný je vliv vlády a církve na hodnoty a postoje Poláků. Takovou zkušenost popisuje například Siksa: „Vždy se najde někdo, kdo se vás snaží utišit. Nejvíce to bolí od lidí, které mám ráda. Když jsem se rozhodla vyjít ven s pravdou, snažili se mě přesvědčit, že mě posedl démon a že za vše, co se mi přihodilo, si můžu sama.“

Všem zmíněným a mnoha dalším, neviditelným umělkyním, které se staví za své kamarádky, přítelkyně nebo sebe samé, aby se samy rozhodly, jak naloží se svým tělem, a které bojují za to, aby se LGBTQ stalo free ve všech zónách, je nutné přiznat velkou vnitřní sílu. Největším varováním jejich sdělení je, že se i ve 21. století musíme stále bát, zda nás bude někdo odsuzovat za naši sexuální orientaci nebo zda nám bude poskytnuta bezpečná lékařská péče. A tyto osudy se odehrávají u našich sousedů.