Nejlepší texty Full Moonu 2023: Raggaeton a gender

„Je to automatický, ty a tvoje tanga elastický a já, co tě chci potrestat a zbičovat!“ Ne, tohle není úryvek z Padesáti odstínů šedi, ale volný překlad písničky Diplomático, za kterou stojí Portoričan, který si říká Guynaa a americké DJské seskupení Major Lazer, známé hity jako Watch Out for This nebo Cold Water. Přestože verše znějí ve španělském originále o něco líp, i tak je jejich obsah přinejmenším diskutabilní a je jasné, že reggaeton má problém. Problém se ženami, přesněji řečeno.

Naše společnost je v některých ohledech stále dost sexistická. To je holý fakt. Ženy by dnes sice již měly mít stejná práva a možnosti jako muži, ale tahle utopie zatím zůstává jen v teoretických rovinách a v praxi si na ni budeme asi muset ještě nějakou dobu počkat. Texty písní populární hudby jsou toho jasným důkazem. Známé marketingové heslo „sex sells“ (ať už je pravdivé nebo ne), proniká do všech odvětví, takže i textaři a hudební producenti kalkulují s tím, že budoucí megahity je potřeba řádně opepřit.

V praxi to může vypadat například tak, že Flo Rida se v songu Whistle ptá své potenciální nápadnice, jestli mu může „zapískat na jeho píšťalku“. A vlastně není ani potřeba chodit tak daleko, i u nás občas můžeme zaslechnout podobně explicitní verše, třeba Ben Cristovao by mohl vyprávět: „Pak tě otočím za vlasy chytnu zezadu / Jedu naplno ty křičíš ať nepřestanu,“ zní text jeho písně Postel.

To je však ukázka popu, ne reggaetonu. Přestože tyto texty mohou u citlivějších jedinců způsobovat lehké až střední pohoršení, pořád ještě nejsme na úrovni trestů a bičů. Snad kromě známého songu S&M, ve kterém Rihanna zpívá, že je zlobivá holka a vzrušují ji biče a řetězy.

Ale proč je vlastně reggaeton tak sexistický a násilný? Sociologové, kteří se žánrem zabývají, rádi házejí vinu na latinskoamerickou macho kulturu. To je sice celkem logický argument, ale možná trochu nefér, protože hip hop a rap jakožto další základní kameny reggaetonu dokážou být vůči ženám sexistické a násilné úplně stejně. Jediný, kdo je v tom nejspíš nevinně, je reggae, jehož texty se většinou točí okolo toho, jak svět mimo Babylon může být úžasný a plný lásky.

PATERO NÁSILÍ

Když se někdy na začátku devadesátých let začala psát historie reggaetonu tak, jak ho známe dnes, byl to sice žánr lehce přisprostlý, jak se na tehdejší underground slušelo, ale působily v něm i ženské interpretky, které se prezentovaly podobně jako zpěváci-muži, a texty neobsahovaly tolik násilí vůči ženským postavám. S postupnou popularizací žánru a jeho přesunem do hudebního mainstreamu se ale stala zvláštní věc: ženské interpretky téměř vymizely a reggaetoneros (mužští interpreti reggaetonu) si začali dělat, respektive zpívat, co chtěli.

Výzkumy textů reggaetonu potvrzují, že tenhle hudební styl si občas opravdu nebere servítky. Podle článku socioložky Kariny Arévalo z Chilské univerzity je možné rozdělit násilí vůči ženám v reggaetonu do pěti kategorií: fyzické, psychologické, sexuální, ekonomické a symbolické.

Fyzickým násilím se rozumí jakákoliv forma agrese vůči tělu ženy. V praxi to může vypadat například takhle: „Pide que la empuje, que el pelo le desordene, que la encadene“, neboli: „Chce, abych ji sevřel, rozcuchal jí vlasy a svázal ji řetězem“ (píseň Candy od skupiny Plan B).

Psychické násilí zahrnuje zastrašování, ponižování nebo pohrdání ženami. Nejčastějším projevem v textech je nazývání žen v písních „perra“ (čubka) nebo „zorra“ (totéž co perra, jen se tentokrát jedná o samici lišky, a ne o fenu).

Sexuální násilí znamená především absenci konsensu a to, že protagonista písně odmítá brát ne jako odpověď. Patří sem také snaha dotknout se ženy i přes její nesouhlas nebo nevyžádané sexuální návrhy jako třeba tenhle: „Ahora baila y quítate la ropa“, tedy: „A teď tancuj a sundej si šaty.“ Za tímto troufalým požadavkem tentokrát stojí Daddy Yankee.

Ekonomické násilí popisuje, když je žena finančně závislá na muži a výměnou za materiální dary poskytuje různé… služby. A konečně, symbolickým násilím se rozumí například zakazování ženě, aby se stýkala s jinými muži, naznačení, že je podřadná nebo prohlašování, že je to lehká holka.

Karina Arévalo podle těchto kategorií zkoumala vzorek sedmdesáti písniček a zjistila, že nenásilných vůči ženám z nich bylo pouze jedenáct. Jsou mezi nimi například hity Limbo (Daddy Yankee) nebo Mi gente (J Balvin).

Výzkum dalšího sociologa, Enriqueho Díez-Gutiérreze z Univerzity v Leónu došel k velmi podobným závěrům. Gutiérrez zjistil, že existuje pět možných způsobů, kterými může být žena v reggaetonu reprezentována. Texty ji často popisují pouze skrze část jejího těla, nejčastěji jako „culo“ nebo „nalgas“, což jsou obojí výrazy pro pozadí.

Dalším zajímavým a celkem známým fenoménem v reggaetonu i mimo něj je Madonin komplex. Jde o nebezpečnou dichotomii mezi „ctnostnou“ ženou neboli Madonou, která se chová tak, jak to od ní společnost a muži očekávají a „děvkou“, což je vlastně mýtická silná a nezávislá žena, která je děvkou nazývána víceméně jen proto, že si dělá, co chce, kdy chce a s kým chce a tím odmítá veškerou kontrolu, kterou nad ní má patriarchální společnost. V textech písní pak mohou interpreti například zatracovat ženy, které od nich utekly, vinit je za svoje utrpení, a naopak vyzdvihovat ty ženy, které je nahradily. Příkladem takové písně může být hit Ella me levantó (Daddy Yankee), přeloženo do češtiny jako „Ona mě zvedla“, ve které interpret líčí dívce, která ho nechala, jak na její místo přišla jiná a lepší.

Alespoň částečným opakem tohoto Madonina komplexu se zdá být další téma, které podle Gutiérreze můžeme v textech najít. Sociolog ho nazval „machistická sexuální fantazie“, kdy o sobě interpreti prohlašují, že jedině oni jsou ti praví chlapi a ženy jim samy skáčou do postele, když vidí, jací to jsou alfa samci. V reálném životě jde často opravdu jen o značně nadnesenou fantazii, a proto tak nebezpečnou, alespoň co se týče obyčejných mužů, kteří nejsou slavní zpěváci. Někteří mužští posluchači neschopni kritické reflexe reggaetonových textů mohou nabýt dojmu, že tato neodolatelnost tak nějak náleží i jim samotným a pak mohou mít problémy při střetu s realitou.

OPRAVDU TO TAK „CHTĚJÍ“?

S představou sebe sama jako neodolatelného svůdníka se pojí také téma mansplainingu. Termín je skládankou ze slov man a explain, jde o jev, kdy mají muži pocit, že vědí víc než ženy a mají potřebu vysvětlovat jim pojmy, které však ženy znají. Reggaetonoví interpreti se často staví do pozice toho, který sám ví nejlíp, co žena chce – především pokud jde o sex. Ženské postavy staví do situací, kdy nad ní mají muži kontrolu, což je často spojeno s agresí. V textech je ale takové chování ospravedlňováno projekcí mužských představ na ženy; tím, že „ony to tak chtějí“ a ženy se proti tomu (alespoň v rámci textu) nemohou nijak vymezit, protože tyhle songy zpívají muži ze své perspektivy. Asi nejlepší příklad takové písně je hit A ella le gusta agresivo od interpreta, který si říká Arcángel. Překlad do češtiny zní „Ona to má ráda drsně“, což ale může být dost zavádějící, protože to tvrdí zpěvák-muž. Lze prozradit, že v textu se znovu objevuje i bič. A dál už bude možná lepší nepřekládat.

Posledním tématem, které vymezil Gutiérrez ve svém výzkumu je obecně sexistická kultura, rozdělená do několika podkategorií. Patří sem například hypersexualizace ženy, kdy ji interpret nejdříve popíše jako objekt svojí touhy a pak ji nazve děvkou, normalizace násilí na ženách, misogynie a obviňování žen z toho, že mohou za utrpení mužů, ale také mýtus dokonalé lásky, pro kterou je nutné trpět a obětovat se – hlavně v případě žen.

Pravidelní posluchači reggaetonu, ať už jeho texty berou vážně nebo ne, zajisté potvrdí, že výše popsaná témata víceméně dokonale shrnují obsah většiny jeho textů. O tom, jaký dopad mají podobná sdělení na společnost, se vedou sáhodlouhé debaty. Je jasné, že nemalá část mužů a žen (zvláště těch mladších a snadněji ovlivnitelných) bude vědomě nebo nevědomě napodobovat to, co vidí a slyší, co je jim prezentováno jako obraz ženy a muže. Španělsky mluvící kultury proto mohou být o dost otevřenější, přímočařejší a expresivnější, co se vztahů (ať už dlouhodobých nebo jen na jednu noc) týče. Na druhou stranu je nutné dodat, že otevřenost byla v této kultuře přítomná dávno před zrodem reggaetonu.

Odpůrci reggaetonu se někdy s trochou nadsázky ptají: „Jestliže je rock hudbou ďábla, jak asi muselo vypadat monstrum schopné stvořit reggaeton?“ A někteří (nebo spíš některé) se dokonce pustili do tvorby feministického reggaetonu, který měl za cíl alespoň trochu spravit značně pošramocenou pověst žánru. Žádná z těchto snah však nezaznamenala významnější úspěch, neboť šlo o hudbu mířenou na intelektuálnější publikum, která by na diskotékách možná zněla až příliš nepatřičně.

Částečně reggaetonu napravil reputaci samotný Bad Bunny, když před třemi lety vydal song Yo perreo sola (česky Já twerkuju sama). Text pojednává o tom, že žena může jít sama na diskotéku a výborně se tam bavit, aniž by k tomu potřebovala muže. Ve videoklipu pak Bad Bunny vystupuje v sukních a v šatech ve snaze rozbít tradiční reggaetonovou hypermaskulinní image.

Tento hit znovu rozpoutal debaty o (ne)škodlivosti žánru a donutil jeho posluchače i odpůrce přehodnotit své názory. Ukazuje se totiž, že v reggaetonu se začínají objevovat nová témata, která pomalu opouštějí zažitá sexistická klišé z dob minulých. Podíl na tom má i fakt, že se na reggaetonové scéně začíná znovu objevovat čím dál více zpěvaček-žen, které tímto získaly svůj hlas a nemusejí jen trpělivě poslouchat, co o nich prohlašují zpěváci-muži. Kupodivu to ale zatím vypadá, že se vydávají stejnou cestou jako muži a budou zpívat to samé – jen v ženském rodě. Reggaetoneras rozhodně taky nepůjdou pro nějakou tu sprosťárnu daleko. Stačí se podívat třeba na hit španělské interpretky Bad Gyal s názvem Toto, jehož nejbližší překlad srozumitelný českému čtenáři je pravděpodobně anglický výraz „pussy“.