Články / Reporty

Nezměřitelná síla ženského vokálu (Selah Sue)

Nezměřitelná síla ženského vokálu (Selah Sue)

Ivana Sváčková | Články / Reporty | 07.05.2016

Myšlenky na Sono Centrum v některých Brňácích vzbuzují stejné emoce jako nejvyšší budova v Česku AZ Tower, „Orloj“ na Svoboďáku nebo přesun Hlavního nádraží. Koncertní sál, jež je prezentován jako místo s nejlepším zvukem v republice, ztrácí body kvůli neatraktivnímu programu minimálně u mladších generací. Brněnská malichernost v kostce. Stojaté vody ovšem přijela rozčeřit belgická Selah Sue a tuzemská Emma Smetana jako předskakující článek.

Volba zpívající exmoderátorky zpráv zaskočila, samotné vystoupení už moc ne. Smetana v doprovodu kytary a samplů z laptopu předvádí sice příjemně vyznívající, ale dokonale nemastný a neslaný popíček. Ačkoli celková uhlazenost přebíjí veškeré snahy o autentičnost a přirozenost, budoucí úspěch se vyloučit nedá. Pěkná angličtina a propracovaná image občas zkrátka stačí. Smetana volí pozvolné rozehřívání, během třicetiminutového vystoupení se jí přílišné pozornosti nedostává, a tak celkový dojem připomíná spíše živou hudební kulisu.

fotogalerii z koncertu si prohlédněte zde

Belgická divoženka Selah Sue mi uhranula poprvé před čtyřmi lety na Rock for People a písnička Raggamuffin bude patřit mezi moje největší guilty pleasure evergreeny asi napořád. Sue otevírá vystoupení komorně pouze v doprovodu kláves, kvalitu zvukové výbavy Sono Centra cením po pár vteřinách - husí kůže po celém těle a příjemné mravenčení v břiše mluví asi za vše. Tklivé střídá velkolepé, zpěvačku doplňuje zbytek kapely s afroamerickou vokalistkou v popředí. Až komicky diametrální odlišnost mezi křehkou Sue a statnou černoškou je vmžiku tatam, holky jsou na milimetr vyladěné. Black Part Love naráží do stěn, publikum konečně upouští od zaprděnosti a hýbe boky. Selah Sue je nekonečným zásobníkem energie, není možné se neusmívat. Oproti předskakující Smetaně srší lidskostí a přirozeností, není slova, které bychom jí nevěřili. Skladba This World, jež tvořila hudební podkres reklamy na Kinder Bueno, zaváněla udělením nechtěné samolepky zpěvačky s jediným hitem. S loňskou deskou Reason ale Sue s přehledem trhá předsudky na kousky a drtí pod podpatky. Ta holka se sakra umí kroutit.

Třetí setkání se Selah Sue posouvá laťku opět o stupínek výš, živočišná Peace of Mind mě dokonce učí tancovat rukama. Dosyta nabažení po hodince odpovídáme, jaký přídavkový dezert nám je po chuti. Vítězí Crazy Vibes a Fear Nothing, které s příkrasou vkusné světelné show tvoří strhující finále večera. Selah Sue znamená pop s přidanou hodnotou, ať už je to nádech soulu, reggae anebo obyčejné vřelé lidskosti.

Info

Selah Sue (be), Emma Smetana
4. 5. 2016, Sono Centrum, Brno

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace