Jakub Béreš | Články / Reporty | 06.04.2018
Je trošku netradiční, že kapela přijede na svůj první koncert v době, kdy teprve chystá novou desku. Nalákat fanoušky může být sice obtížnější než jindy, ale těm, kteří nezaváhají, se naskytne unikátní zážitek, kdy v napůl zaplněném klubu hraje skupina, která v textech řeší životní strasti, ale na podiu však působí tím nejpřátelštějším a nejuvolněnějším dojmem. Přesně tohle jsou kanadští Braids.
Tuzemská písničkářská dvojice Pale & Coy byla snad tím nejlepším možným supportem. Jejich chytlavý ložnicový pop s prvky synthpopu i skromného indie, připomínající The xx, byl pohlazením do prvních jarních dnů. Mužská část dua BlackSheepboy, která na dva roky starém splitku ještě vystupovala sama za sebe, krásně vplula do písní Pale & Coy a i bez dalších hudebníků, s nimiž dříve vystupovali, tvořili sehranou dvojici vzájemně si nahrávající na uhrančivé refrény. Jen škoda, že BlackSheepboy měl tendence svým excentrickým projevem brát na sebe více pozornosti, než by si jemné, společné skladby zasloužily.
fotogalerie z koncertu tady
Braids a jejich křehká, pozvolná síla působila na začátku show poněkud nevýrazně. Aranže písní jako by nevěděly, jestli chtějí strhnout dav, nebo zůstat u intimnějšího písničkářství. Publikum si získala až zpěvačka Raphaelle Standell-Preston svým smyslem pro humor a pohotovými komentáři jednotlivých písní, jimiž navodila velmi přátelskou atmosféru. Po úvodní zahřívačce s novými songy se Braids z ničeho nic proměnili v dokonale sehranou formaci, která už nepřešlapovala na místě, ale střemhlav mířila na všechny smysly. Diváky si v komorním prostředí omotávala kolem prstu s neuvěřitelnou lehkostí, stejně efektně by ale působila před daleko větším publikem.
Nejočekávanější skladba Miniskirt, intimní zpověď o znásilnění, přišla v druhé půli večera a sklidila největší ohlas. Nejenom proto, že byla hudebním klenotem v setlistu, ale i proto, že publikum ocenilo zpěvaččinu odvahu zpívat s takovou vervou o palčivých vzpomínkách. Od toho momentu bylo na Raphaelle Standell-Preston vidět, že je uvolněnější a zbytek koncertu si vyloženě užívala. Několikrát zopakovala, že se rozhodně nevidíme naposledy, a navrch střihla chytlavý přídavek, který rozhodně nepůsobil jako závěr koncertu. Ale byl.
Braids (ca) + Pale&Coy
4. 4. 2018 MeetFactory, Praha
foto © Bára Gadlinová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.