Články / Reporty

Obchodníci s postrockem. Mogwai.

Obchodníci s postrockem. Mogwai.

David Čajčík | Články / Reporty | 04.11.2017

Zatímco skotské počasí u nás řádilo o víkendu, kytary z Glasgow dorazily se zpožděním. I pravidelné návštěvníky Roxy musela překvapit velikost výpravy, která před pražským klubem na Dlouhé zaparkovala. Dvoupatrový tourbus doplnil neméně velkorysý kamion a informace ze zákulisí hovoří jasně: tak velký zábor potřebovali už jen Biffy Clyro.

Mogwai scénografií skutečně nešetří – reflexní pruhy ve tvaru motýla nad stagí s řadou reflektorů na všech stranách zářily celý večer různými barvami, přesto byla estetika nejsilnější, když se celé pódium zahalilo do kouře a k diváků pronikaly jen obrysy hráčů se svatozáří. Z průzkumníků post-rockových limitů se stala stálice scény a nevypadalo to, že by někdo nevěděl, co od čtveřice právoplatných členů čekat. Koncert na jistotu, dalo by se říci, na druhou stranu se Mogwai v hlavním městě ukázali naposled v roce 2008 v Divadle Archa. A to je sakra dávno.

Úplná premiéra to pak byla pro dívčí duo Sacred Paws, které si na turné Mogwai vzali. Pro hravé kytary s bluesovým laděním a punkovou formou je prostor vždy a Rachel Aggs a Eilish Rodgers to berou navíc s humorem. Na britské DIY scéně už obě pár let působí, ale debutové album Strike a Match má teprve několik měsíců a i přes znatelný undergroundový feeling posbíralo slušné hodnocení i od mainstreamových médií. Snad i vlivem toho, že vydávají pod Rock Action – vydavatelstvím vlastněným právě Mogwai. Skotská sebranka.

fotogalerie z koncertu tady

Při pohledu na setlist.fm je vidět, že hlavní hvězdy večera se téměř neopakují, každý večer jiný set, jiný otvírák i jiné pivo. Nezbývalo tedy než vyčkat a ponořit se nejen do hudby, ale i nechat se strhnout překvapením. Mogwai už dávno narazili na skleněný strop svého žánru, ale rozumně popošli stranou k soundtrackům, kde dlouho budovaná atmosféra místo komerčních popěvků není překážkou, ba naopak. Tento koncert se však soustředili převážně na svou nejnovější desku. A z očekávatelné a bezchybně gradované záplavy postrockových stěn starých i nových pak vyčnívaly zejména artrockovější kousky. Jestliže tři roky staré Rave Tapes kritika spíš nešetřila, minimálně výrazné synťáky v Remurdered obstály na výbornou a tvořily jeden z těch svěžích momentů hlasitého setu. A to před velkolepým finále v podobě povedeného rockově nařízlého zavíráku Every Country’s Sun.

Nabízí se otázka, zda postrock postihne podobné znovuzrození jako shoegaze nebo postpunk ve chvíli, kdy téměř všechny etablované veličiny, včetně Mogwai, stále aktivně fungují. Žánrová sinusoida jako by se nechtěla propadnout, aby mohla znovu růst. To ale nikoho z vysmátých tváří odcházejících do nočních ulic netrápilo. Proč by mělo. S krásným novým snapbackem MOGWAI na hlavě.

Info

Mogwai (uk) + Sacred Paws (uk)
31. 10. 2017, Roxy, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace