OFF Festival jako otevřená platforma (po polski)

Pořadatel říká: „OFF Festival není módní záležitost, protože trendy jsou pomíjivé. Umělci zvaní do Katovic mají nezřídka ty nejlepší desky teprve před sebou a svůj přelomový materiál si zkoušejí na polském publiku. Rovněž je složité přimknout OFF k nějakému konkrétnímu stylu nebo scéně, když se tu objevují vyznavači hluku i géniové melodií, hrdinové zítřka i legendy minulosti. Tím, co utváří filozofii festivalu, je otevřenost…“ Aneb co viděli a slyšeli naši otevření redaktoři o posledním víkendu v Dolině Trzech Stawów.

mxm: Jak snadné bylo přistoupit na polskou hru zvanou OFF Festival? Nechci se levně navážet do kvazikapitalistické represe s náboženským podtextem, protože mě letos nikdo nechtěl nabrat do antonu za otevřený plech piva, ale zdravotnické nápisy na papierosech Jsi-li těhotná, nekuř, potratíš! ve mně vyvolávaly neznámé obavy o život, církevní lobby umí nahlédnout do každého falešného klína, naše děti jsou naše buducnost. Nebo spíš jejich… Letní atmosféra polské pláže pod dálničním exitem znamenala, že si dav ustele u malého prochcaného rybníčku, kde je narváno, ale koldokola jezdí prodejce koly, co rozumí svým spoluobčanům, zatímco o kilometr vedle je bohem zapomenuté bukolické slepé rameno plné leknínů a čistého ticha. Pak si můžete nechat zdát o tom, že zničehonic přijede před místní chipjermarket Real (sick!) plný autobus černé energie, vystoupí z něj DJ Nigga Fox krát padesát a dají vám zakusit něco přistěhovaleckého techno-kudura. Chci říct, že člověka na takovém festivalu napadají nejrůznější věci.

šakal: Na první dobrou bylo všechno v nejlepším pořádku. Fest klasického střihu, čili řada styčných ploch s obdobně standardizovanými podniky typu Colours nebo Sziget. Ale sotva se člověk trochu rozkouká, propleskne ho realita. Nad značkou „policejní stát“ bych váhal, na druhou stranu není pochyb, že polská posedlost kontrolou hraničí s obsesí a jejich talent vše svázat absurdními pravidly nezřídka přináší značně kuriózní situace. Není ten objektiv nějak moc velkej? Ještě jednou to zmáčkni a ten foťák ti seberu, oka? Jasně, vodu si klidně přines, ale bude jí maximálně půllitru, tady mi tu butelku otevřeš a odevzdáš uzávěr. Otevřít, zavřít, stát, polykat. Užívej si, ale pamatuj, že Velký bratr tě vidí. Nelíbí? Mazej! Beru, že sekuriťáky jejich džob neba, ale tolik uniformně kyselých ksichtů jsem neviděl, jak je rok dlouhej.

Young Fathers
šakal: Poprvé a naposled. Mimo stage sympaťáci, na pódiu bezděčně uřvaní trotlové. Po deseti pivech se na to určitě skvěle hopsá, co do kreativity třou ovšem pánové bídu s nouzí.

Zdeněk Němec: Ve stanu je vedro a přes potoky potu nemůžu fotit. Třetí setkání a pořád nic. Vidím, jak se ti kluci snaží, energie má otevřená stavidla, ale všechno jen proletí kolem mě. Dav se královsky baví, já jdu raději ven ze stanu. Na vzduch.

mxm: Na Pohodě jsem stihl typické skotské rapery s nigerijskými a liberijskými kořeny jen zčásti, tady už neponechal nic náhodě. Set se rozjížděl pomaleji a potišeji, ale je postavený tak, aby s rychlostí, hlasitostí a čím dál údernější černou hubou textu sundal taneční trenky i tomu nejzatvrzelejšímu fanouškovi TV on the Radio, protože je dávno převyšují minimálně o jeden Ferguson. Špinavé hitovky, dlouhé kurzy taneční v bílých rubáších, zpocená černá kůže, co smrdí jako kůže, ne jako Vanish amerického popu. Zatím.

Sunn O)))
šakal: Divadýlko roku! Pokračování Pána prstenů nebude, páč Nazgûlové se dali na doom metal. Málem jsem ohluchnul, příběh mi protekl mezi prsty, ale za tu prdel to stálo. Jen mě udivilo, že ta kouřová clona nezburcovala všechny hasiče z širého okolí.

Zdeněk Němec: Jedinečná záležitost. Musím je vidět znovu! Nejen proto, že jsem musel odejít před nasazením trnové koruny, ale potřebuju zjistit, jestli se do nějakýho malýho temnýho klubu vejde tolik umělé mlhy. Prostor bez možnosti úniku - dav zásadně řídnul. Tlaková masáž těla a Attilův projev nejsou pro každého.

loomerar: Kromě neodbytného "vyhulit" se při pohledu na mračna stoupající od černé hradby dralo na mysl sloveso "vyuhlit" z dokumentu Jak stěhovati kostel o spektakulární záchraně mostecké památky se zauzlovanými klenbami. Sunn O))) ukázali, že limity jsou oni.

mxm: Jak stěhovati kostel dává smysl, a pokud nejste ochotni uvěřit tomu, že zvuk může stěhovat refýže i zbytky droleného vědomí libovolně po areálu světa, zkuste si nasadit kápi Attily velikého, svého času Csihára, velikého stejně jako pohádkového. Někdy trvá celou noc, než uvěříte, že to, co se vám zdálo, je dávno promlčená skutečnost, někdy to trvá jeden koncert, než se rozesmějete. Všechna čest zvukovému uspořádání, protože mít malou hlukovou atomovku, se kterou zvládnete nastartovat i peristaltiku lesa, a zároveň se tvářit, že Mordor jste si ve sklepě postavili už v pěti, na to musíte mít pokerface i dostatek šílenství. Každá smrtelně vážná věc je svým způsobem legrační. Což je dobře.

The Residents
šakal: Velmi „alenkovské“, abych tak řekl. Úchylácky przněná kakofonie, morbidně überburtonovská stylizace a projekční intermezza, ze kterých šla hlava kolem. Kdo neviděl, neuvěří.

Zdeněk Němec: Dejme tomu, že nebudu zpochybňovat zásluhy, ale stejně je nepochopím na začátku setu, uprostřed a ani jindy. Okoštovat a utíkat pryč. Pivo mimo areál festivalu je dobrá volba.

mxm: Rozumět konceptu nebo fandit stylizaci/permutaci/perzifláži ještě neznamená souhlasit nebo užít si. The Residents uznávám a maskování bylo bezva, jen škoda, že jsem neviděl King Khana a jeho rockové šraňky, abych mohl porovnat délku pér a penisů, potažmého smíchu, vyhoněného rokenrolu. Na druhou stranu tohle je typ headlinera, který mi na festivalu typu OFF dává smysl. Nebo ne?

Dean Blunt
šakal: Druhé setkání s nasrávacím provokatérem a opět trefa do černého. Ten chlap ví, jak se hladí proti srsti, byť mu klub bezesporu skýtá větší možnosti než polootevřená scéna na letním festu.

Zdeněk Němec: Na Bluntovo vystoupení v Olomouci (u nás na Hané) se dalo reagovat snad jen větou „Z kama ten borec je a co tím sleduje?“ V Katovicích to bylo ještě horší (v dobrém slova smyslu).

loomerar: "The white man, I say to you over and over again" over and over and over. 10 minut tahle věta a celý koncert jako její dořečení. Sample z 90's dokumentu o "černých nacionalistech" Blunt odstřihl od explicitního závěru, že "s bělochy nelze vyjít po dobrém a v míru". Obrácený rasismus neexistuje stejně jako Kein Mensch ist illegal. Stroboskopově-sonický prysznic zapříčinil nejméně jednoho akutně hospitalizovaného bělocha.

mxm: Další pádná černá pěst, i když tentokrát jsem neměl kontext celého setu a mlha byla tak „mocná“, že jsem ani nezahlédl bodyguarda najatého z místní post-africké komunity, který tvoří nedílně proměnlivou součást představení. Tedy pokud se shodneme na tom, že tohle je koncert jen do jisté míry, jen do jisté míry západního úzkoprsí. Tolik mlhy a tolik deště ještě neviděli v žádném geografickém koutu naší obklíčené planety.

Sun Kil Moon
Zdeněk Němec: Ten mrzutej strejda, co vzkazoval „War On Drugs: Suck My Cock“, je hrozně zábavnej. Kozelek reading poem si mě získává na plné čáře a stačí mi k tomu jen závěr (asi deset minut). Teď už vím, o čem je This Is My First Day and I'm Indian and I Work at a Gas Station.

Future Brown
Zdenda: Dillingeři mě z hlavní stage vyhnali na Future Brown hned po focení. Chystali se tam hromady „trendseekerů“, party jede naplno. Čtyři lidi u mašinek, přičemž hejblátka ladí jen dva borci a navíc MC s otravnou barvou hlasu – stávám se pouhým pozorovatelem.

loomerar: Přilnavé jako umělý povrch basketbalového balonu, všudypřítomné jako kukuřičný sirup v TTIPem ošéfovaných potravinách. Všechny částečky hyperrealistické 3D projekce zapadly dohromady s palbou internacionálních beatů ze zmnožených Pioneerů.

mxm: Do mě zapadly i částečky hnědých zvukových ploch, které sice nejsou naživo tak přízračné hladké, o to lepší je sledovat proměnlivost materiálu a produkci čtyř „producentů“. Jestli má někdo parametry alternativního popu (hip hop/r’n’b) a zároveň drží ptáka na tepu subversivní hudební větve, jsou to Future Brown. Ne, nevadí mi, že to mělo blíže k djskému setu, ani že MC vypadal, že se tam zatoulal bůhvíodkud (ghanská komunita, víme) a měl co dělat, aby naskočil na závratné vlny opalizujících beatů. Kosmetika v rukou chytrých smažek.

Xiu Xiu
šakal: Soundtrack z Twin Peaks naživo? Skvělý nápad! I když… O diváckém potenciálu není pochyb, ale jaký to celé má smysl? Ptal jsem se sám sebe cestou pod pódium. Jenže už první tóny mi vzaly vítr z plachet. Experimentální aranže umně zvýrazňovaly sugestivitu kultovního originálu. Kolébavý vibrafon zval na šálek té nejlepší kávy pod Douglasovy jedle, zatímco zvrácené trylky nonšalantně mučené kytary dávaly pocítit přítomnost Černého vigvamu. Xiu Xiu šli nekompromisně na dřeň, krutost vyvažovali něhou, bolestivou schízu konejšivým pohlazením. Instrumentální perfekcionismus jako divotvorné requiem za Lauru Palmerovou. Tanečky, pazvuky, ticho a tma. Badalamenti by měl radost, Lynch jakbysmet. Takovou husinu jsem neměl ani nepamatuju.

Zdeněk Němec: Xiu Xiu šli daleko za čáru dobrého vkusu a Badalamentiho majstrštyk dovedli do šílených rozměrů. Pokud ještě někdy-někde bude příležitost, tak jedu, a pokud ne, tak ať to aspoň vydají. Bavilo mě to moc.

mxm: Kde jsem se potloukal? 30. září bude tohle představení i v Pardubicích (jakožefakt!), takže není co.