Články / Reporty

Oslava života v jarní noci

Oslava života v jarní noci

Anna Mašátová | Články / Reporty | 05.04.2016

Vůbec si v případě hodnocení Baromantiky nechci hrát na objektivitu. Jak to tak v případě lásky bývá, nic jiného než pozitiva vám v hlavě stejně nenaskakují.

V Baromantice se snoubí protiklady, žánry a osobnosti, podivná spojení nepřestávají fascinovat ani na stopadesátý poslech. Ejhle, funguje to natolik, že se těšíte na koncert jako pachole na Ježíška a s prvními takty se roztékáte blahem.

Nehrají si na vysoké umění, přesto jsou texty jedny z nejkrásnějších, co zde vznikly. Nepotřebují komediantství, pódiovou show nebo symfoňák za zadkem, přesto se vám dostane pocitu velkoleposti. Faktem je, že takový pel-mel potřebuje extrémně silné hudební osobnosti. Pětice Dusilenka, Beata Hlavenková, Patrick Karpentski, Martin Novák a Matěj Belko umí předat emoce na výbornou, bez pachu umělosti a přehrávání. Aktuální dvouměsíční turné se zpožděním slaví zpěvaččiny prosincové čtyřicáté narozeniny, Oslava života, jak je šňůra pojmenována, je to doslovná a bohatá.

Dvě hodiny jsou dost času nejen k předvedení baromantického materiálu. Naléhavá Smiluje, kdy vám naskakuje husí kůže nad výkřikem „call me“, svatební Luna, Ticha černá, ve které Kollerův hlas z desky zastupuje bubeník Martin Novák, ale také téměř prehistorické kousky Pro Tebe i překvapující Tělo z Lenčina debutu. Klasické hrátky s loop station, odbourání se smíchy při Ptácích, výkřiky z davu „Lenka je nejvíc“ i bližší šepoty „Já ji žeru“. To doufám celý sál, přesto se neubráním podezření, že mnozí nemají o aktuální tvorbě kapely ani páru, reaguje se nejvíc právě na téměř dvacet let starou Pro Tebe. Nerudných a opilých podivných postav kolem se pohybuje nevídaně dost, pachuť z veksláckých móresů a keců, nad kterými zůstává rozum stát, vždyť nejste na koncertě Helči Vondráčkový.

Království zvyku nádavkem, publikum nepublikum, krásná je ta barokní romantika.

Info

Baromantika
4. 4. 2016, Palác Akropolis, Praha

Archivní foto (c) Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace