Anna Mašátová | Články / Reporty | 05.04.2016
Vůbec si v případě hodnocení Baromantiky nechci hrát na objektivitu. Jak to tak v případě lásky bývá, nic jiného než pozitiva vám v hlavě stejně nenaskakují.
V Baromantice se snoubí protiklady, žánry a osobnosti, podivná spojení nepřestávají fascinovat ani na stopadesátý poslech. Ejhle, funguje to natolik, že se těšíte na koncert jako pachole na Ježíška a s prvními takty se roztékáte blahem.
Nehrají si na vysoké umění, přesto jsou texty jedny z nejkrásnějších, co zde vznikly. Nepotřebují komediantství, pódiovou show nebo symfoňák za zadkem, přesto se vám dostane pocitu velkoleposti. Faktem je, že takový pel-mel potřebuje extrémně silné hudební osobnosti. Pětice Dusilenka, Beata Hlavenková, Patrick Karpentski, Martin Novák a Matěj Belko umí předat emoce na výbornou, bez pachu umělosti a přehrávání. Aktuální dvouměsíční turné se zpožděním slaví zpěvaččiny prosincové čtyřicáté narozeniny, Oslava života, jak je šňůra pojmenována, je to doslovná a bohatá.
Dvě hodiny jsou dost času nejen k předvedení baromantického materiálu. Naléhavá Smiluje, kdy vám naskakuje husí kůže nad výkřikem „call me“, svatební Luna, Ticha černá, ve které Kollerův hlas z desky zastupuje bubeník Martin Novák, ale také téměř prehistorické kousky Pro Tebe i překvapující Tělo z Lenčina debutu. Klasické hrátky s loop station, odbourání se smíchy při Ptácích, výkřiky z davu „Lenka je nejvíc“ i bližší šepoty „Já ji žeru“. To doufám celý sál, přesto se neubráním podezření, že mnozí nemají o aktuální tvorbě kapely ani páru, reaguje se nejvíc právě na téměř dvacet let starou Pro Tebe. Nerudných a opilých podivných postav kolem se pohybuje nevídaně dost, pachuť z veksláckých móresů a keců, nad kterými zůstává rozum stát, vždyť nejste na koncertě Helči Vondráčkový.
Království zvyku nádavkem, publikum nepublikum, krásná je ta barokní romantika.
Baromantika
4. 4. 2016, Palác Akropolis, Praha
Archivní foto (c) Barka Fabiánová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.