Penguinsmeat: Je dobrý mít po Evropě kamarády

Café V lese hostilo jemnocitnou verzi rockových koncertů z produkce Para Ekipa. Po úvodním setu Superego Kid se na pražskou scénu po necelém roce vrátili ruští Penguinsmeat, v současné době neúnavně křižující Evropu. Oddanost kapele, lehkost projevu na scéně i v zákulisí. Představují se Alexej Sjubajev, Ilja Grigorjev a Jevgenij Barišnikov, sympatie, ambient a hravost z Petrohradu.

Jste po roce opět v Česku, co říkáte na hraní po sklepech, nelákají vás větší scény?
Alexej: Jo, je to naše druhý turné po Evropě za poslední rok a je pro nás obvyklý hrát po sklepech. Už jsme hráli i pár větších scén, ale pro náš typ muziky jsou malý kluby lepší, víc cítíme výměnu energie mezi náma a publikem, to je to, o co nám jde v první řadě.

Ilja: Cítit tu energii je pro nás nejdůležitější.

Evropu máte projetou, jsou rozdíly v reakci publika mezi státy?
Alexej: Například v Holandsku jsme zažili fakt divný publikum, úplně chladný, bez reakce. Za mě jsou nejlepší lidi ve Francii a tady v České republice.

Jevgenij: Jo, s tím souhlasím.

Ilja: Pro mě je na prvním místě Francie, francouzský publikum je úžasný a pak český publikum je dobrý.

Jak zvládáte měsíční a delší turné v rámci kapely? Nějaké problémy?
Alexej: Ne, my spolu hrajeme rádi a hudba je pro nás nejdůležitější, takže cestou nemáme problémy. Kapela je pro nás na prvním místě (vytahuje rukáv a ukazuje vytetovaného tučňáka na předloktí), v Kodani jsme si teď nechali udělat tyhle kérky, má ji i náš zvukař. Můj první tučňák a taky první kérka z turné.

Ilja: Měsíc je tak akorát (smích), ale když jsou problémy, tak o nich mluvíme.

Alexej: Jevgenij je s námi teprve krátce, ale jsme rádi, už k nám patří. Máme za sebou i několik tour po Rusku, takže jsme zvyklí.

Máte minimální propagaci a minimální množství informací o sobě pouštíte na net. Jak dlouho jste spolu?
Jevgenij: Proč? Tohle není důležitý.

Alexej: Není důležitý o nás něco říkat, žadný osobní příběhy nebo tak. Nechceme dávat nic na internet. Chceme, aby za nás mluvila muzika, aby obraz našich emocí, postojů a prožívání vycházel z toho, co hrajeme. Není nutný o našich životech cokoli zveřejňovat. Ale je to něco přes tři roky, co spolu hrajeme.

Chcete se muzikou proti něčemu vyhranit?
Alexej: Nene, my jsme apolitická kapela, proti ničemu se nevymezujeme. Jedině proti špatný muzice. (smích)

Potkali jste kapelu, co vás oslovila?
Alexej: Jo, dostávaj nás ty francouzský.

Ilja: Když jsme hráli v Caenu v Normandii, byla tam s náma skupina La terre tremble, dva kytaristi a bubeník. Hráli podle toho, co běželo na plátně, nějakej animovanej film – byl to živej soundtrack a bylo to úžasný.

Jevgenij: To bylo nejlepší, co jsme viděli.

Alexej: A z českých kapel se nám líbí Superego Kid, se kterýma hrajeme dneska, už jsme s nima vystupovali a myslím, že se z nás stali přátelé. Je dobrý mít po Evropě kamarády.

Inspirace od světových kapel? Nějaká oblíbená?
Alexej: Já mám rád třeba Bosnian Rainbows, kapelu Omara Rodriguéze-Lopéze z Mars Volta, jednou jsme jim předskakovali.

Ilja: Mě baví norská kapela, jenom dva chlápci, jmenujou se Xploding Plastix. Jevgenij: Já rock ani moc neposlouchám, mám rád velký kapely, swing, jazz a bebop, to jsou věci, co mě zajímaj.