David Čajčík | Články / Reporty | 14.04.2013
Tři kluci z Petrohradu, pět nástrojů a trochu toho hipster odéru. Komorní koncert ruských Penguinsmeat v klubu Final byl jednou z mnoha zastávek jejich první evropské tour, při které brázdí Českou republiku víc než mnohé tuzemské kapely. Role supportu se v Praze zhostil poněkud překvapivě Bonus se svým bočním projektem Karel Mojžíš.
O jeho vhodnosti pro tuhle akci by se jistě dalo polemizovat, nicméně lidi usazeni hluboko v pohodlných Finalových pohovkách sledovali jeho vystoupení se zaujetím. Za malým stolečkem s pár přístroji spustil půlhodinový elektronický set. Prý to byla ve větší míře improvizace, čemuž se dalo věřit, cvakání glitche s pravidelnou kadencí narušovalo rozsáhlé ambientní plochy. Celé to připomínalo ticho před bouří, kdy tu a tam závan větru zavadí o lampu a ozve se skřípavý zvuk. Akorát k navození té správné atmosféry, protože bouře skutečně měla přijít.
Penguinsmeat vydali před dvěma lety velmi zajímavou desku Dirty Universe a nedávno i singl 2+1. Naživo nedávají žádné indicie, který song by měl být ten hitový, takže žádný větší průnik u obecenstva nehrozil – každý si našel tu svou. Když pomineme neobyčejně strukturované skladby a příjemné netriviální melodie, nejvíc fascinující na jejich performanci byla lehkost, s jakou ji prováděli.
Usmívali se na sebe i na publikum a hráli jakoby jen tak mimochodem pro radost. Jejich muzika by se dala přirovnat k jedoucímu vlaku, který monotónně ujíždí krajinou a my ani nevnímáme, že se okolí mění, že od naší výchozí pozice už uplynula chvíle a my se řítíme neznámo kam. V tu chvíli vlak zastaví na zastávce, nabere dech, hudba se zklidní a pak se postupně polehoučku dává znovu do pohybu a najednou si to svištíme post-rockem o sto šest. V tunelu je hluk, spousta noisu, Alexej Syubaev se svíjí u kytary a na první pohled chaoticky šlape na náhodné pedály, co mu přijdou pod nohu.
I když by se Penguinsmeat dali zařadit do škatulky math rock, nesmíte si představovat překombinované rytmy, ale naopak velký počet jednodušších a o to silnějších patternů. Jednou překvapí instrumentální drum and bass (pravda, bez basy) a záhy je tu swing. A když Penguinsmeat přitvrdí, tak se skoro divím, že tvrdších elementů nemají v hudbě více, protože ani ve světě „hard and heavy“ by se neztratili.
Nemá cenu zdůrazňovat, že sehranost kapely je po desítkách koncertů po všemožných koutech Ruska i Evropy na vysoké úrovni. Bohužel i když absence basy na skvěle nahraném albu nevadí, naživo to přece jen postrádá hutný podklad a některé kytarové licky připomínající cvrlikání ptáků úplně touží po šumení lesa v pozadí.
Proč jít příště na Penguinsmeat? Je to zábava, srší z nich pozitivní energie a divil bych se, kdybychom o nich ještě neslyšeli. Спаси́бо!
Penguinsmeat (rus), Karel Mojžíš
10. 4. 2013, Final Club, Praha
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.