Články / Reporty

Pěsti vzduchem (Dälek)

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar | Články / Reporty | 09.06.2022

Je to generační věc? Přivírám oči a jsem zpátky mezi betonem rodného pražského sídliště, zpátky v labyrintu průchozích paneláků, ale i koridorů stříleček ze sharewarových disket, všude ostrá zábradlí a ostré hrany geometrií virtuální světů kolem roku 1995. Ve skutečnosti jsem uprostřed davu ve Fuchsu – a uprostřed hluku, kterým štvanický klub zaplavuje dvojice na pódiu. Will Brooks a Mike Manteca jsou jedna ze stabilních podob fenoménu Dälek, přivážejících do Prahy svůj charakteristický zvuk, kterému můžete říkat industriální hip hop nebo shoegazový rap a bude to v obou případech přiléhavé. Kdyby nás tu bylo ještě o pár nadšených duší víc, přiléhala by k sobě i těla v publiku, ale takhle se jen spokojeně kymácíme jako lachtani na haloperidolu.

Na každé muzice opřené o melodizující hluky, mívám v koncertním podání strach, že se právě ty melodie a háčky ztratí v živém zvuku, ale tyhle obavy jsou dávno pryč: milovaná, do kytar zachumlaná Ever Somber houpe do nebes, písty Eyes to Form Shadows dloubají pod žebra. „Head's nod / but we still living shackled!“

Dávné stálice ze sedmnáct let staré Absence dobarvují set, který jinak samozřejmě patří letošní novince Precipice. Kdo má poctivě naposloucháno, má pěsti ve vzduchu – skvěle valí především singlová Boycott. A pro ty, kdo se ztrácejí, je tu Mike: švihá hlavou do každého beatu, celé jeho tělo jde s každou přehozenou samplovou výhybkou. Will je oproti němu baštou stoicismu, ale aby taky ne, když musí soustředěně plivat poezii, která nepřestává rozechvívat, i když už ty nejnápaditější bars znáte nazpaměť – a zbytek se z hluku vynořuje jako ploutev v Čelistech.

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi. Navíc mi z intenzivní snahy prožít takhle silnou hudbu do špiček prstů lupne cosi pod lopatkou a bolí to i teď, kdy už jen snivě vzpomínám. Je to generační věc.

Info

Dälek (us)
7. 6. 2022 Fuchs2, Praha

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace