Články / Reporty

Víc než jen rozmar? (Anguish)

Víc než jen rozmar? (Anguish)

Lukáš Grygar | Články / Reporty | 30.07.2019

Řekni mi, jaká trička vidíš na kuřácích před koncertem, a já ti řeknu, jaký bude? Godflesh, Swans, Zappa, Faust. Faustů bylo hned několik, protože jeden měl místo i na pódiu – zasloužilý krautrocker Hans Joachim Irmler s experimentálním rapem Dälek kamarádí už dvě dekády, ale mě nezajímalo, co přesně ho dovedlo do společného projektu ještě se švédskými freejazovými improvizátory Fire! Orchestra, mě zajímalo, jak přesvědčivé to spojení bude naživo. Jak si každý ze zúčastněných obhájí svůj hudební vklad do výsledného celku. Ať mluví hudba!

Namísto ní naneštěstí po většinu času mluvila pro Akropoli typická zvuková koule. Hlučné kapely tam neumí a Anguish je projekt přesně tak hlučný, jak by se dalo odvozovat nejenom z triček. Kdo slyšel loňskou desku, odezíral ze rtů nejenom Willu Brooksovi z Dälek: když zrovna saxofonista Mats Gustafsson nehrál, šklebil ústa a vyplazoval jazyk, jako by se snažil od všeho toho rámusu ochladit. S dynamikou se tu nemazal ani zvukař, ani kapela, která vesměs pálila ze všech dostupných baterií, a těch několik sporadických vydechnutí člověku jen připomenulo, že Brooks má v arzenálu i skvělé texty.

Jasně, pro jeho Dälek je valivý zvuk charakteristický, ale když mu naživo rozumíte sotva agresivní „FUCK“, je všechno rázem poloviční. Totéž platilo pro Irmlerovy syntezátory, jejichž kosmische plochy člověk spíš tušil, než že by je v decibelech opravdu rozklíčoval. Zase jsem si vzpomněl, jak mě manévrování hlasitostí fascinuje u kapel typu Swans, kde s ním držíte krok i ve chvíli, kdy vám kosí vláskové buňky v uchu. A oproti Swans tohle samozřejmě nebylo zase TAK nahlas.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Přesto jsem bloudil, dychtivě se chytal beatů v Gut Feeling nebo Wümme, ve které vyhřezne motorik, ale zatímco na desce se pozoruhodně rozdrolí do dälekovské dystopie (diss-topie, jak říká kamarád Ondřej), tady se žádná katarze nedostavila.

Její náznak přišel až s autenticky vytleskaným přídavkem, a jestli bylo autentické i konstatování, že „nevíme, co přesně se teď stane“, tak se paradoxně poprvé za celý koncert stalo, že mi Anguish secvakli dohromady jako víc než jen rozmar. Vše začal Irmler a ostatní se organicky přidávali, navázáni jeden na druhého způsobem, který mi předtím scházel. Když Brooks na odchodu zvedl pěst na znamení solidarity, z publika se mu vracela jako ozvěna bez ohledu na trička. Spojeni účelem, konečně.

Info

Anguish (de/us/swe)
29. 7. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace