Dominik Polívka | Články / Reporty | 12.07.2018
Dälek, kteří rozvíjejí dnes populární noise-rapový žánr, dorazili do pražské Akropole rovnou z trenčínské Pohody. Kapely jako Death Grips, clipping. nebo Moodie Black staví na stylové intenzitě, divnosti a zvukové hrubosti a rozbíhají se dalšími směry, mohlo by se zdát, že pionýři byli překonáni a zatraceni. Ale nejsou.
Žádná předkapela, jen Kool Keith a Public Enemy z barového reproduktoru. Později Depeche Mode a Miss Red z playlistu na hlavním sále. Na plátně artwork posledního alba Endangered Philosophies od Paula Romana.
Will Brooks (MC Dälek) přichází s Mikem Mantecou na stage, sampler, groovebox a pedálové efekty spouští dronovou koláž, která připravuje na hodinu ničivých decibelů. Artwork překryje ponurá vizuální projekce s nápisem „dälek“ a s matně problikávajícími náznaky obrazů a vokálem.
Do disonantní vlny industriálního hluku zaduní silný boom bap beat, pak Brooks se svými striktními a údernými verši, s kšiltem přes obličej ledově diktuje jako kazatel v zajetí zhýralé i depresivní doby. Atmosféra klubu umocňuje tíseň a neklid proudící z pódia, vzpoura strojů trochu jinak. Manteca se opírá o shoegazeové stěny, řečí těla burcuje diváky k akci, kakofonické frekvence podporují Brooksovu syrovou dikci. „I pray for the day of the megaton!“ Dvojice neztrácí čas a s koncem jedné skladby navazuje další.
fotogalerie z koncertu tady
Kromě písní z aktuální desky (Echoes of, Weapons, Numb) zazní i něco z let minulých (Sombre, Eyes to Form Shadow, Megaton, Masked Laughter (Nothing’s Left)). Dojde i na klasický fail, kdy publikum neznalé angličtiny nerozumí, co se po něm chce, track Sacrafice zůstává bez odezvy a mikrofon je namířený do publika zbytečně. Závěr ve znamení nevynuceného přídavku a instagramových fotek, stroje utichají a vrací posluchače do bdělého stavu. Zvuková terapie je dokončena.
Dälek (us)
10. 7. 2018 Palác Akropolis, Praha
foto © su
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.