David Čajčík, Jana Michalcová | Články / Reporty | 11.07.2016
Fronta u sprch nabývá své maximální délky, třetí festivalový den je kritický po všech stránkách, i té aromatické. Přecházíme na víno, které vinaři s úsměvem přelévají ze zakorkovaných flašek do plastových. Na vinný střik se tváří podezřívavě, Slovensko je krajina hroznů, žádné ředění, leda mix s borovičkou, kterou ale jako veškerý jiný tvrdý alkohol na Pohodě nekoupíme. V Orange zóně se intenzivně nabíjí mobily a surfuje na wifi, u Space arény Slovenské sporitelňe vybírají ti, kterým to finančně na finiš nevyšlo. Žádný sponzor zde není jen logo na plakátě, Budiš postavil stage a k ní dvě ruská kola. Pukkelpop to ještě není, ale vizuálně Pohoda čím dál víc připomíná zábavní park. A to je dobře. Na (až příliš) pozitivní vlně se na zmíněném pódiu vezou Finové s nejšílenějším názvem. Have You Ever Seen The Jane Fonda Aerobic VHS? Já ne, ale cukrátkové vystoupení úplně nové kapely se spoustou syňtáků má něco do sebe. Nezacyklit se však bude těžké.
Everest, město duchů a čeština
Prehriate stany sú už po siedmej hodine na nevydržanie a tak príde vhod aj prvá diskusia „Ako ísť na záchod v 8000 m n. m.?“ o deviatej. Táto problematika zaujala dosť ľudí na to, aby zaplnila stan s ukážkami výstroja potrebného na Everest, ktorý sa slovenská dvojica horolezcov snažila pokoriť ťažkou cestou. Dobrou správou je, že po prvom neúspešnom pokuse to nevzdávajú, a odpoveď pre tých, ktorý diskusiu nestihli: Traja. Jeden, čo to vykonáva, a dvaja mu držia palce, aby nedostal omrzliny. V stále nabitom programe je ťažké niečo vypustiť a postúpiť čas vysedávaniu na víne so známymi, ktorých stretávate pri každom výčape. Už sa vie, že pohodový víkend mení centrum Bratislavy na mesto duchov a zahraniční Slováci si povinne čerpajú dovolenku, pretože majú všetkých pod jednou strechou. Ale tento rok, možno aj vďaka všetkým možným rebríčkom, ktoré radia Pohodu medzi top festivaly, bolo počuť viac svetových jazykov ako inokedy.
A to i češtinu, byť ne až tolik, kolik by tak skvělý festival hned za hranicemi mohl čekat. To neplatí o umělcích - z české scény je na Pohodě vždy povedený výběr. Midi Lidi mají venku novou desku, to už všichni vědí. Že na ně do Space arény přijde v pět odpoledne návštěva hodná středních zahraničních jmen, to je příjemné překvapení. Midi Lidi předvádějí standardně líbivý set se směsicí starého i nového. Petr Marek tančí, lidi tančí. Na obrazovkách psi, morčata a zadumčivý Prokop Holoubek. Není ticho, není klid. Tímhle se nechám vyrušit rád. Naopak na VR/Nobody je ve vzduchu příliš fotonů i optimismu, není příliš důvodů zůstavat, zrovna na trenčínském letišti hraje spoustu zajímavější elektroniky. Sorrynotsorry. Třetí české, už večerní políčko obstarává Lenka Dusilová s Baromantikou. Kdo neviděl, musí. Kdo viděl, chodí zas. Hlas, nástroje, vše na jedničku.
Hippies vs. James Blake
Ženský hlas, basa a dvoje bicie. Americká formácia Poliça doplnila hudobnú ponuku miestami pripomínajúcu MØ svojím synthpopovým ladením a atmosférickými vokálmi. Na výnimočnosti jej však pridávali akurát živé bicie, ktoré vystúpeniu dodávali viac energie a životaschopnosti. O tú nemala núdzu bratislavská rocková kapela Saténové ruky. Publikum sa síce pod ťarchou horúčav pomaly pripekalo k betónu, takže nebolo schopné vytvoriť kaviarenské pogo niekdajšieho koncertu na Waves, no počet ľudí pred pódiom spievajúcich skladbu DušaN to dostatočne kompenzoval. Prechádzajúc sa areálom medzi jednotlivými vystúpeniami ste sa napríklad mohli nechať zapísať do lesoochranárskeho združenia v NGO stane alebo si kúpiť dizajnový kúsok v jednom zo stánkov s oblečením a doplnkami. Keď mi kvetovanú čelenku “detí kvetov” pri vstupe na tlačovú konferenciu pochváli aj James Blake, ľahšie sa zabúda na mierne premrštenú cenu. Okrem prirodzenosti, ktorá z neho vyžaruje, si dokáže získať sympatie aj vtipnými odpoveďami na otázky točiace sa okolo aktuálneho Brexitu. A s kým by chcel pracovať v budúcnosti? S Európou ideálne.
Jeho koncert je jedním z dlouho očekávaných. Už víc než pět let tvořící umělec se na československé půdě ukazuje poprvé. S dvěma doprovodnými muzikanty na Orange stagi James Blake doslova kouzlí. Křehké vokály, minimalistické kompozice a hlavně skvělé napsané písně. Výjimečný koncert, který nezapadá, ani nezapadne a na kterém sedí vše. Naopak okolnosti koncertu jednoho z kytarových headlinerů Savages jsou víc než nanic. Temnější a k divákům bezprostřední klubovka vystupuje před relativní hrstkou lidí za denního světla na té největší stagi. Atmosféra nula, hudba sto. Nálepkama mámvpiči, které se rozdávaly v jednom ze stánků s oblečením, by se čtyři Angličanky se dvěma dokonalýma nahrávkama na kontě mohly polepit celé: Savages předvádí jeden z nejlepších výkonů festivalu. Energii a nejsoučasnější post-punk, co se dá najít, táhne frontmanka Jehnny Beth, která si odskakuje k zábranám s publikem a dravá erotika stříká na všechny strany. Mladé a divoké.
James Blake vs Odesza? Časovrat je nutný. Americké duo spravilo skvelý úvod do elektronického sobotného večera medzi popovým Jamesom Blakeom a smršťou The Prodigy. Letný nádych výrazných beatov a vzletmých synťákových akordov dal priestor v SLSP stane pre prvé tanečné kroky na ten večer, ale aj ten pre rozjímanie. Zároveň sa môžu pochváliť tým, že ako jedno z mála elektronických zoskupení sa z vás svojimi basami nesnažia vytriasť dušu. Od teraz povinnosť letných festivalov.
Prodigy aneb Když se zázraky nedějí
Dá se ještě něco napsat o The Prodigy? Komentáře na Facebooku si svorně stěžují na malou hlasitost za zvukařem. Pohoda svorně odpovídá, že za to nemůže. Nemůže. Prodigy nemají nikdy dobrý zvuk, vše musí ustoupit naboosterovaným basám, které když se dozadu nedostanou, tak není nic. Vykřičené legendy má smysl ještě vidět kvůli dvěma věcem. Těm pár novým skladbám z alba The Day Is My Enemy (opravdu dobré jsou jen dvě, a to Roadblox a eponymní skladba, která ale zase vykrádá Firestarter… co je to za skóre?) a zapogovat si na hity. Pogo v podstatě není, na Smack My Bitch Up se publikum posadí na poslední chvíli. Pohoda prostě není ten typ festivalu s moshpitem ke zvukaři. Nemůžu se zbavit pocitu závisti směrem k Rock for People za jejich letošní výběr headlinera devadesátkové elektroniky.
K dramaturgickým tromfom tohoto ročníka ale nepochybne patrí kalifornský elektronický producent Flying Lotus. Chytí vás za všetky zmysly. Zo svojej futuristickej 3D kocky vypúšťa hip-hopové rytmy zlomené jazzovými pasážami, ktoré striedajú temnejšie basové kúsky. Z veštiacej kocky vysiela za skladby Zodiac Shit astrologické znamenia, ktoré sa znova rozplývajú do jednoliatych farieb a abstraktných obrazcov. Chytí vás a nepustí.
Ešte skôr ako zazneli tóny skladby Beautiful Lies od jednoznačne najúspešnejšej DJ-ky sa o Matii aka B-Complex začalo hovoriť v súvislosti s nenávistným vyhlásením politika (?) Borisa Kollára, ktorý po zverejnení správy, že na Pohode bude inštalácia zobrazujúca minaret, prial Pohode veternú smršť. Odozva? Ľudia sa po jej výzve začali pod minaretom fotiť a postovať fotky #kissforboris. Na nenávisť láskou. Svoje pôsobenie ukončila nepopísateľným DJ setom, ktorý snáď ani jednu nohu nenechal na zemi a tancovalo sa do poslednej sekundy.
Na transgenderovou dnb party navázal DJ Shadow, který špatné sety jednoduše nedělá. Zábavné vizualizace rozzařují roztančený stan, který se minimálně zpočátku tváří odhodlaně protančit se do ranních hodin. Vždyť zítra je neděle a řidiči už spí nebo nepijí. Na alkoholtestery u východu z areálu se ráno stojí dlouhá fronta. DJ Vec už jen ukojuje postupně odpadávající tanečníky. Ve chvíli, kdy zařve „Chcete RAAAAP?“, a spustí T u r i s t a je o posledním velkém party momentu festivalu rozhodnuto.
Dalších dvacet let?
Piata hodina ranná - zakončenie skvelého večera alebo postupné zobúdzanie sa pri každoročnom vítaní Slnka? Prvé slnečné lúče sa vynárali za sprievodu zvukov Vrbovských víťazov. Okrem eufórie, ktorú pociťujeme po najlepšom dvadsiatom ročníku Pohody prichádza aj smútok. Necelé tri dni urobia z festivalového mestečka miesto podobné utópii, kde spoločnosť je harmonická, zločin neexistuje a ľudia sú tolerantní. Ťažko sa odtiaľ odchádza, ale keď ma vo vrecku hrejú lístky na Pohodu 2017, ide to o niečo ľahšie.
K poslednímu reportu patří celkové zhodnocení festivalu. Jestli posloucháte Hudbu, není jediný důvod na Pohodu nejet. Dalších dvacet let? Chyby organizační, chyby dramaturgické, chyby? Nemá smysl hledat. Každým rokem lepší, nejlepší. Pohoda skončila.
Pohoda Festival 2016
9. 7. 2016, Letiště Trenčín, Slovensko
foto © Zuzana Malá
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.