Jakub Béreš | Články / Reporty | 07.07.2017
První den na Pohodě se vždycky nese v pozvolném duchu. V presscentru se před hlavními koncerty uskutečnila tisková konference s jedním z letošních headlinerů, norskými Ylvis. Bratři Ylvisåkerovi jsou především komici a na otázku, jestli se cítí více jako hudebníci nebo baviči, ve svých okřídlených blýskavých bundách a zlatými brýlemi, odpověděli, že jsou hlavně herci, kteří jako jedni z mála dokáží hrát i na kytaru. A při narážce na specifické obleky smečovali s tím, že si je stejně za chvíli převlečou, protože jako muži si na festival přivezli co nejvíce bláznivých outfitů.
Večerní režie na menší ze dvou hlavních pódiích se ujali staronoví hrdinové alternativní scény Slowdive. Jejich set pří západu slunce, které pozvolna mizelo za vrcholky hor, nově obsahoval i skladby z letošní comebackové nahrávky. Davem se tak po starších hitech jako Crazy For Love nesla osmiminutová balada Slomo se střídajícími se dojemnými party obou vokalistů. Vedle chrapláku Neila Halsteada, z pod jehož kšiltky byl vidět jenom knírek, davem rezonoval i konejšivý zpěv elegantní Rachel Goswell.
Příliš krátká hodina, příliš silný zážitek. Staré a nové skladby do sebe pasovaly jako dílky zapomenuté skládačky, která po oprášení a přidání nových částí připomněla starou zábavu, která se nikdy neomrzí. Byla vrcholem koncertu Sugar for the Pill nebo závěrečný nestárnoucí opus Golden Hair, během něhož se Goswell po první sloce vytratila v dýmu a nechala dohrát kolegy s jejich kytarovou spirálou? Ne, tahle show jednoznačný vrchol neměla. Zázraky se totiž děly od začátku až do konce.
Pak přišel žánrový zvrat, když se na témže místě představila britská punkové úderka Slaves. Moshpit doslova od prvního prohrábnutí strun do závěrečného jásotu byl zaručen. S každou další skladbou se nabalovala další a další těla fanoušků i fanynek, kteří nešli pro ránu daleko. Stejně intenzivně však zvedali i všechny padlé, kteří se ihned vraceli do zběsilé vřavy. Nejsilnější potyčky se pak odehrávaly během singlů, jejichž refrény obsahovaly pouze několik opakujících se slov jako ve stejnojmenné skladbě Split It Out nebo v rozbušce Chear Up London s nekonečným „You’re dead, already, already, dead“. Příjemné bylo i to, že punkové duo vzývající starou hospodskou Anglii nepředvedlo nic „extra“ navíc, a koncert se tak obešel bez otravných manýr rockových hvězd nebo zbytečného hecovaní publika. Tuhle funkci na sto deset procent zaručil zápal hudebníků, kteří se proměnili z elegánů na zběsilé sígry z předměstí východního Kentu.
Pohoda festival 2017
6. - 8. 7. 2017
Letiště, Trenčín
foto © dawek
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.