Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

Dramaturg břevnovského klubu Kaštan a taky boskovického festivalu pro židovskou čtvrť, přispěvatel do nejrůznějších periodik od Rock & Popu, Lidových novin, magazínu UNI až po Headliner, člen vysílacího týmu Radia 1 a v neposlední řadě také hudebník, kterého můžete znát z kapel D2ti de3t2 nebo Dřevěné pytlí v jutových uhlích... Bylo by rychlejší vypsat, co Tonda Kocábek nedělá? Všechny jeho aktivity zaručují přehled o akcích, které proběhnou, a kapelách, které se vyplatí sledovat. V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na Unimoon!

Co chystáte další dny a týdny?
Poměrně dost jsem zvědavý na koncert polských Javva 10. září, na které jsem narazil v programu showcasu Sharpe, který byl pak zrušen. Je to specifická kapela, složená z promotérů a zkušených muzikantů (bubeník hrával se Something Like Elvis), u které jde jen těžko říct, jestli je víc taneční nebo postpunková – prolíná se tam totiž oboje. Navíc mají správně úchylnou náchylnost k retru a na fotkách vypadají, jako kdyby šlo o hardrockovou partu ze sedmdesátek. Ale v muzice je syrovost, energie i spacerockový art. Jejich loňský debut vydal label Antena Krzyku, což je pojem, i když paradoxně jejich letošní diy živák zní mnohem líp. No a navíc jsme k nim přizvali dvě kapely, který jsou z mýho pohledu až nechutně nedoceněný – jednak českobudějovický psychedeliky Fotbal a jednak slezský žánrový měňavky Illegal Illusion. Trošku se bojim, že budu v publiku sám, ale zase se postupně dostávám do módu, že se těším, až se budu kamarádům pošklebovat, že jsem to viděl, a oni tak výjimečnej koncert ne.

Hned o dva dny později bude festiválek UniMoon s Meathouse Chicago I.R.A., což byla spolu s Michael´s Uncle a Kritickou situací nejdůležitější hardcoreová banda svý doby, navíc Hradečáci v Praze zahrajou poprvé po dvaadvaceti letech. Na UniMoonu vystoupí ale hlavně Dim Locator s hostujícím Kristofem Hahnem ze Swans, který budou hrát speciálně i skladby z letošní sólovky Phila Shoenfelta, jednu z nejlepších, co nahrál. No a o dalších pět dní později se těším na Esgmeq, který se nikdy neomrzí a který doprovodí Fetch! s novou deskou a Hippie Chippies, nová akustická kapela Bohouše, někdejšího kytaristy Anyway.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?
Zcela neplánovaně jedu na polský vlně. Nejdřív mi na festivalu v Boskovicích totálně vyrazili dech Cisnienie z Katovic. Naprosto originální pojetí postrocku, kde mají svoje místo i housle nebo lesní roh, lehce šmrncnutý jazzovými prvky. Už jsem je slyšel loni, ale tohle bylo o level výš a hodně nadprůměrný. Pozvolné gradace do běsnícího příboje mořských vln, který tě zatlučou i do skály. A jak aktuálně nic nestíhám, tak jsem si skvěle užil i do detailů vypiplaný a technicky bravurní set polských noisařů Dr. Fleischman v baru Moskva v Bílině, kde se zjevili cestou na festival v Chodově u Varů. Jsou ve skvělé formě.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?
Jestli to stihnu, rád bych zašel na křest akustické desky Kalle with The Acoustic Band 16. září do Underdogsʼ. Navíc tam jako support budou Tábor, kapela složená z členů Or, Oswaldovi, Vole a dalších, kterou jsem na podiu ještě neviděl. Dál mě rozhodně lákají američtí Wrekmeister Harmonies, který dělají Heartnoize 6. října, a rozhodně si nenechám ujít koncerty mimořádně a jen dočasně obnovených Sabot – zatím vím o pražském v Punctu (26. září) a táborském na CESTĚ (2. října).

Jaký máš vztah k sociálním sítím?
K Facebooku vlastně docela dobrý. Je to dneska skoro nejlepší zdroj informací, za kterým klasická novinařina silně zaostává, pomáhá mi i spojovat si k sobě jména a tváře a samozřejmě ho nejvíc využívám na promo. Bojím se ale, že svými úpravami „každá změna je spíš k horšímu“ bude následovat cestu MySpace, tedy do zatracení. Instagram je spíš pro děti a milovníky bizarních obrázků a Twitter jsem v jeho zkratkovitosti nikdy nepochopil. Vždycky mi přišel spíš jako platforma pro výkřiky do tmy. K čemu je zpráva, která musí linkem odvést někam jinam, protože se do ní nic nevejde?

Kam nejraději chodíš na jídlo?
Dostal jsem se do věku, kdy – i když díky mé postavě mi to moc lidí nevěří – mě jídlo tak trochu obtěžuje, a kdyby to šlo bez něj, docela by mi to vyhovovalo. Takže většinou nepravidelná strava, obvykle někde cestou. V okolí Kaštanu sice máme několik restaurací a bister, ale prakticky je využívám, jen když to nestihnu jinde.