Pořadatelská: Jan Starý (Jednota, Punctum)

Kdo nebyl na nějakém koncertu pořádaném Jednotou, ten jako by nebyl. Anebo jen prostě neví, že na takovém byl, což je dost pravděpodobné, jejich prsty jsou dlouhé jako podzimní mlhy. Jednota jako volné a stále se měnící uskupení promotérů, co dělají koncerty na okraji? Některé věci se mění, jiné zůstávají. Více Jan Starý.

Co chystáte další dny a týdny? Jeden dva největší špíly?
Podzim bývá tradičně divočina a letos tomu není jinak. Moc se těším na reparát Julie Reidy. Viděl jsem závěr setu na A Day of Sound loni v Kutné Hoře a bylo to úplně magické, kaskádovitá ambientní pseudoamericana v nepatřičném prostoru, který vypadal jako učebna v postsocialistických Bradavicích. Od té doby mě mrzí, že jsem dorazil, čistě vlastní vinou, pozdě. A ve stejný večer vystoupí David Terry, který dělá luxusní akordeonový drone, ale taky něco jako dungeon synth. Což je žánr, který bytostně nesnáším, ale u něj to je jaksi upřímné, ne otravně referenční, plus umí skládat.

A musím zmínit Ka Baird, protože některé koncerty stojí za to opakovat. Její předchozí vystoupení v Punctu byla lekce totální kontroly v dost rozhozené a psychedelické hudbě, jedna z nejlepších akcí, co jsme dělali.

Jinak jsme se jako Jednota po několika letech obecného zmatení rozhodli trochu unifikovat, protože situace je jiná než v roce 2016, kdy se sešlo několik samostatně aktivních subjektů. Čili tahle značka by měla být do budoucna čitelnější. A souběžně s tím chystáme pokračování naší série mimopražských koncertů, které by mohlo být velkolepé.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?
Nečekaně hodně mě sejmuli Schtum. Bookoval jsem je do Puncta s tím, že to je víceméně kvalitní epigonství Pan Sonic a Radian, které bude naživo nakládat. Na koncertě jsem si vzpomněl i na Meshuggah a odcházel nadšený. Hrají jen na kytaru a basu, ale zní to převážně jak elektronické borcení rozsekané do divných lichodobých vzorců. Moc už se nevyskytuju na akcích, kde se jen přehrávají skladby, a tím víc mě to dostalo.

Když půjdu ještě trochu zpátky, Eric Chenaux. Řekl si o kombo, já mu ho bezelstně sehnal a on se nám pak smál, že to je strašná vzácnost, kterou má v rideru jako vtip. Odměnil se nám nádherným koncertem, kde bylo naopak fascinující sledovat, jak se obrysy skladeb kroutí a ohýbají. Vlastně se mu taky dařilo tahat z kytary dost neuvěřitelné zvuky.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?
Letos mě dohonila promotérská nemoc, kdy chodím jen na vlastní akce, což mi vždycky přišlo hrozné. Jsou tam objektivní faktory, mám historicky málo času a Sonitus v rámci Puncta i Jednota mají zdaleka nejvíc koncertů, což znamená, že velká část „mé“ hudby (neurčitá, ale rozhodně okrajová kategorie) probíhá v Praze za mé účasti, nemluvě o tom, že Punctum má v jistých oblastech skoro monopol. Ale každopádně bude potřeba s tím bojovat.

Nutné je sledovat všechno, co dělají Heartnoize v rámci Šelestů. Samozřejmě to jsou kamarádi a (dare I say) kolegové, ale většina jejich dramaturgie mě vlastně nebaví, byť ji považuju za solidní. Věci na Šelestu bývají jak velice relevantní, tak velice zábavné.

Zpovzdálí sleduju současnou experimentální elektroniku, tedy zavedenou dvojici Genot Centre a Gin&Platonic, plus aktuálněji třeba Glory Affairs, jejich aktivita mi dělá velkou radost. Zdaleka mě nebaví všechno, ale můj vkus, nakolik se v něm vyznám, tíhne ke stylově se vymykajícím věcem, takže to je úplně normální, a je rozhodně záživnější hledat překvapivé věci v nových žánrech než ve starých. Celkově mi přijde, že tyhle scény trochu dospěly, že ta hudba nezůstává ve fázi zajímavého nápadu, ale bývá víc dotažená. (Což je taky možné znamení, že přestává být experimentální.) Mimochodem, letos nejlepší věc v téhle kategorii byl jarní set Polonia, kterého překvapivě dělal Lilek, fantasticky rozlámaná a zároveň kompaktní záležitost. Dokonce i youtubový DJ set, který si bez řečí střihl v rámci afterpárty, nakládal jako blázen.

Obecně rád jezdím do Ostravy, mívám tam pěkné dezolátské zážitky a Ostravské dny nebo akce v Platu bývají výborné. V něčem extrémně blízko mi je brněnská AVA, cítím tam podobné zaměření na věci mimo a sledují styly a scény, které mě baví, ale ve kterých se vyznají líp než já. Toho si dost cením. Taky v Brně teď má hrozně silný ročník Expozice nové hudby, aspoň na Three Voices od Mortona Feldmana bych se moc rád dostal.

A samozřejmě se těším na pár věcí na klasické Alternativě, Golem Mecanique a Becoming Animal in Uruk v hlavním víkendu, Junior Brother v rámci večera britského folku a vlastně celý slovenský večer. Na to konto, T3, mappu a LOM se taky vyplatí sledovat, inspirativní selekce.

Jaký máš vztah k sociálním sítím?
Aktuálně mě jen zajímá, jak dělat promo, až Facebook dočista přestane být efektivní, už teď je to dost ghost town. Instagramu nějak nevěřím, jsem založením člověk oceňující přesnost jazyka a abstraktnost zvuku, současný primát vizuálna je mi bytostně protivný. Plus mu samozřejmě nerozumím, uvidíme, co s tím dál.

Kam nejraději chodíš na jídlo?
Do Puncta, samozřejmě. Někdy na jaře uvařil náš rezidentní univerzál Radim kimchi-jjigae, které znamenalo po předchozím večírku regulérní foodgasm. Ale jinak moc tipů nemám. Kimchi Princess v Berlíně je famózní. Kocouří způsoby v Ostravě dobře vaří a celkově to je hrozně příjemný podnik. A zajímavá kuriozita je burgrárna v Trhové Kamenici, která do obce dané velikosti vůbec nezapadá.