Vstupní prohlídka: Coal

„Coal je místní elektronický OG, dalo by se říct, ale teprve teď po letech se dokopal k tomu dát dohromady něco ucelenějšího," říká šéf labelu Krmelec Recordings Ans, když uvádí prosincovou desku Jazz for Children. Jednoznačné žánrové ukotvení v názvu mluví jasně: „Obvykle si nemyslíte, že se jazz hraje se syntezátory a bicími automaty. Ale měli byste! Coal je jazzově smýšlející malé dítě, které je magnetizováno všemi těmi svítícími knoflíky a tlačítky." Takže techno.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
To vše prošlo vývojem, který začal nahráváním desek z rozhlasového vysílání Větrník, kupováním kazet s metalem na blešáku a rozhodnutím, že chci bejt baskytarista jako Cliff Burton. Protože jsem byl levák, sehnal jsem si krk z Jolany, vyřezal si pilkou tělo a za dva dny jsme měli s kámošema koncert. Čuměl jsem tam a nechytl se ani do rytmu. Následovalo hardcore období s kapelou Coal, od toho můj název. No a pak jsem úplně propadl elektronickejm zvukům kapel jako Massive Attack, Portishead nebo Stereo MCs, a protože jsem byl muzikant a nikdy mě nenapadlo pouštět hudbu jako DJs, tak jsem si koupil sampler, synťák a začal hrát live sety. A v tom se točím doteď.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Pracoval jsem ve skateshopu, když to začínalo a skejta nebo snowboard tady znalo jen pár lidí, tak je to prkno, sjezďák a teď gravel. To je teď velká móda. V zimě kromě toho i běžky. No a pak ještě ferraty a teď bych chtěl zkusit lezení po skalách. Sem takovej hubenej pavouk, tak by to mělo jít.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Každé má něco. Tenkrát jsem rozpustil hardcoreovou kapelu, i když kluci říkají, že to bylo trochu jinak, že se se mnou nedalo hrát, protože jsem byl furt zhulenej. Na hraní v kapele je super ta energie a kamarádství, ale musíte dělat kompromisy. Bez kapely si naopak můžu dělat vše po svém, což mě baví o hodně víc.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Když někam přijedu a nemám místo na stagi, většinou jsou tam všude rozlezlý ty DJs věci. Teď naposled se to stalo na Shotgunu. Čumím na stage a vůbec žádný místo. Kousek vedle sedí Ans, kouká na mě a říká: „No hele, všude se tu válej ty žlutý přepravky, tak je můžeš použít.“ Tak jsem je po areálu pozbíral a stage byla hotová.

A pak mě ještě rozhodí špatnej zvuk. To mám taky fajn příhodu. Hrál jsem na nějakým festáku, na hlavní stagi. Byla krytá plechovou střechou a když jsem začal a pustil basy jen tak zlehka, střecha skoro odlítla. Nedovedu si představit pustit je tenkrát naplno.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Jsem pivař a moc rád si vařím asijskou kuchyni a motám sushi. Často chodím do asijskej potravin a hrabu se tam v těch jejich omáčkách a dalších věcech. Takže bez piva a bez sushi.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Nejvíc peněz utratím asi za věci na hraní. Většinou to je nějaký modul do euroracku. Super na téhle věci je, že se to dá pořád obměňovat. A teď jsem si konečně koupil analogovýho alíka (mix Allen&Heath), miluju korekce a 100 mm fadery. Konečně jsem mohl z celého live setupu vyřadit počítač.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Dnešní svět by se měl zastavit a vnímat ty malé všední věci, které dělají den jedinečným. Prostě ráno vstát a užít si to.