pragueshorts_2015, průvan II.

Desátý ročník Festivalu krátkých filmů v Praze skončil. Cenu si odnesl rumunsko-moldavský snímek Sbírka vůní, který nás zas tolik neoslovil, ale zvláštní uznání poroty vybojoval Kámoš a Kanec kastrát, o nichž se dočtete tady. Nabídka, kterou jednotlivé bloky nabízely, byla pestrá, žánrově i tematicky. Od znovunalezených historických unikátů přes Beastie Boys, českou tvorbu, současnou světovou tvorbu až po jízdu Brutal Relax. A to není málo, natož samozřejmost. Neobyčejný festival. Provede nás jím sehraná crew David + David aka Bratři v triku, David Čajčík a David Vo Tien. Po reportu ze speciálního programu věnovanému Adamu Yauchovi z Beastie Boys tu máme druhý průlet festivalem, ten první čtěte zde.

Ancha es Castilla / N’importe quoi
ČAJ: Film od jednoho z ředitelů Sónaru, ve kterém úspěšně odfiltruje všechno americké, co na formě španělských hororů je, a naopak všechno španělské, co se týče obsahu. Zůstane tedy hnus, hnis a krabice na straně jedné, příběhový mash-up old school hororové zápletky, evokující debilitu amatérského YouTube loutkového představení na straně druhé. Celou dobu jsem se nicméně neuvěřitelně bavil a ukrutná délka (25 min!) jen znásobovala celkovou absurditu často naprosto vyjetých a zbytečných scén, evidentně vzniknuvších z náhlého záchvatu maniakální exprese a přebytku zkaženého jídla.

VO: Budu striktní, nemilosrdný a zlý. Velice infantilní variace na Vymítače ďábla. Nepříjemný refrén rozdělující film na epizody a humor, kterému nerozumím. Málo Beelzebuba. Moc pejska. Nebrat. Aby nemluvilo jen Hořící Mississippi, to roztomile ošklivé loutkové zpracování tomu minimálně sedlo a bylo nápadité.

České nebe
VO: Tandem Němec/Lustig prostě maká. Velkolepé zobrazování druhé světové války a holokaustu budu asi vždycky považovat za exploataci tématu. O minimalisticky, zato nadoraz vyjádřeném zoufalství v Němcových filmech se to říct nedá. Z dnešního pohledu lze pomocí videoherní analogie nazírat na Sousto jako na praotce “plíživé” stealth akce. Švankmajerovy Možnosti dialogu jsou ultimátní tím, že se obejdou beze slov. Kdyby byl Ing. filmem nadšených gymnazistů, neřeknu ani popel. Ne, nepřišlo mi to vtipný, viděl jsem trapnounechtěnou nebo křečovitou parodii. Což o Kouři říct nemůžu. Osobním vítězem tohoto bloku se stává jednoznačně Fricasse Martina Krejčího, s dobrým námětem, dobře vystavěným vývojem/gradací a elegantním koncem. Nemluvě o nádherné vizuální stránce, od kamery až po kostýmy a vším mezi tím.

Hibernace
ČAJ: Vizuálně netradiční a originální příběh o dvou dětech ve zvířecích kostýmech, co vymýšlí způsob, jak oživit svého kamaráda. Nestydím se přiznat, že se mě jejich zoufalá snaha v dřevěném/stromovém domku dotkla víc než většina ostatních filmů dohromady. Dát tomu jinou hudbu, vznikl by slušný horor. Možná s dobrým koncem, ale rozhodně s velmi nepříjemnou pachutí na jazyku.

Všechno nejlepší
ČAJ: Možná jsem ke konci Brutal Relax Show (na které bylo zdaleka nejbrutálnější moderování Simony Babčákové) prostě jen uvítal film, který je úplně obyčejný, lidský, s dobrým koncem a soundtrackem Milky Chance. Když teda pominu zápletku ve stylu Happy Tree Friends. Prvoplánový scénář ani nevadí, úsměvná ironie na těch pár minut bohatě stačí. Dancing on, do the boogie all night long!

VO: Kdyby festival Obscene Extreme měl svoje kino, Simona Babčáková by byla jedinou možnou uvaděčkou filmů, stejně jako jediný přípustný dabing je od Samanthy Bifidus. Křečovitou snahu zaujmout originálním námětem/zpracováním, jež mi vadila u většiny kraťasů v brutální přehlídce, měl tenhle snímek úplně na párku. A i když se mi nelíbil, tu upřímnost cením.

Noah
VO: Mám zásadní problém s desktop podáním, kdy se celý film odehrává na ploše laptopu a scéna se odehrává v oknech uživatelského rozhraní, prohlížeče a web kamery. Na druhou stranu třeba u loňských Open Windows mi to přišlo funkční. Chápu nutnost reflektovat současný čtvrtý rozměr komunikace, jen by to nemuselo vypadat jako reklama.

ČAJ: Já mám naštěstí reklamy Applu rád, tahle falešná navíc ukázala víc nápadů, než se silikonové firmě kdy podařilo. Všechny neduhy generace Z pohromadě - multitasking, fcb rozchody, masturbace na Chatroulette, Call of Duty a přeskakování konců písniček (s tím už musím něco udělat). To vše obalené v jednoduchém příběhu o rozchodu s nápaditým flashforwardem.

Noví nájemníci
VO: Konverzační drama mám rád jako metal a svoje kafe… černé. Krátkometrážní debut Joachim Backa je pečlivě napsaná černá komedie, jakou by člověk čekal od dánského režiséra. Vzorový film, co se dá udělat s dvaceti minutami v jednom pokoji. Ještě aby ne, když scénář psal ostřílený Anders Thomas Jensen.

ČAJ: Co ze začátku vypadá jako kecačka o ztracenym životě a cigaretách, má nakonec ostře vypointovanou zápletku. Stačí kilo bílé mouky, dobrý dialog a máte Oskara. Fakt, že obě hlavní role jsou homosexuální, hraje překvapivě marginální roli. Sever je s emancipací prostě jinde a Dánové si nemusí nic dokazovat.

Projekt centrifugace mozku
VO: Baví mě mystifikační dokumenty, které se nebojí zpracovat zábavnou formou absurdní nápad. Přestože jde o kraťas, směle řadím vedle Behind the Mask: The Rise of Leslie Vernon, Troll Hunter nebo třeba loňský What We Do in the Shadows. Sedm minut šílené vědy, závratě a údivu. Závěrečné titulky v duchu filmu by zasloužily zvláštní cenu. A hlavně, zcela se vyhýbá otřepaným výpovědím svědků/účastníků a zaměřuje se pouze na postavu vědce.

ČAJ: “Some of the results were little too extreme to be published…” Čtrnáctihodinová jízda na soustavě ruských kol sahajících někam nad oblaka je asi to nejnormálnější, co se vám podaří vidět. Tomuto typu fiktivního dokumentu krátká stopáž vyloženě sedne a koncentrace nemá šanci polevit. Ve chvíli, kdy skvělé nápady dojdou, film prostě skončí. Kéž by to tak bylo vždycky.

Poznámky o slepotě
VO: Kraťas silný díky své předloze, to sice automaticky neznamená úspěch nebo jakoukoli kvalitu, nicméně obsahuje silné momenty, a to jak svým ztvárněním, tak i výpovědí. Co ale paradoxně snímku nejvíce škodí, je jeho formát/téma, neboť z příběhu Johna Hulla by se jistě dalo vytěžit víc. Jako minimalistická meditace je to ale výborné.

ČAJ: Autentický audiodeník cesty ke slepotě není předloha, kterou je radno plýtvat. Tady se to tak trochu stalo, což je jediná výtka, kterou mám. Bez snahy vyzrazovat příliš mnoho doporučujeme vidět po snímku Déšť - sami uvidíte proč.

Démontable
VO: Může být satirický komentář natočený jako experimentální verze Action Mana/Příběhu hraček? Válka u kávovaru, vojáci u větráku, stíhačky u snídaně. Film, který patrně točil zuřivý sociolog, co má doma spoustu zeleného plátna a modelů stíhaček a vrtulníků Hughes AH-64 Apache. Chyběl mi tam Optimus Prime. Jinými slovy, je to vtipné a nápadité. Jen se svými 13 minutami i poněkud rozvleklé.

ČAJ: Filmová studie mi k tomuto experimentu pasuje víc než film. Co všechno se dá ve vysokém pokoji vytvořit pomocí počítače, klíčovacího plátna a hraček. Vlastně mi to vzalo iluzi, že jsou počítačové triky tak trochu kouzla, protože tady vypadá každá smrt pidivojáčka na stole před kávovarem jako úkol pro prváky informatiky. I oni mají jistě nápadu přehršel, ale chce to někoho, kdo dá celku tvar.