Preview: Alhambra Monkey Week 2022

O showcase Monkey Week v andaluské Seville jsem slýchal už několik let, ale vzhledem k termínu na konci listopadu bylo složité se sem v rámci pravidelného stresu a povinností směřujících ke konci roku dostat. Letos to nějak zázrakem vyšlo. Lákadlem byl už pohled do line-upu, z něhož jsem znal před festivalem sotva tři jména, ale hlavně vidina vlahého přelomu podzimu a zimy v Andalusii. Prozatím přijměte návnadu v podobě výběru z programu, podrobnější report čekejte příští týden. Vámos.

AVALANCHE KAITO
Veteráni noiseu a avantgardy versus potomek griotů z Burkiny Faso. Nátlaková hudba s hrubým hrdelním vokálem uspěla na Womexu i u magazínu The Wire. Nekompromisní debut vyšel letos u Glitterbeat, představte si nezvedeného křížence Nyege Nyege Tapes, Fugazi a Franka Zappy.

CONFERÊNCIA INFERNO
Portugalská odpověď na Joy Division. Jako by jich nebylo už tak dost. Jenže s trojicí z Porta to zase tak jednoduché není – album Ata Saturna je tajuplné, přímočaré i taneční, ale objevují se na něm i protokrautové nálady. Živě by to mohla být slušná party. Ehm, fiesta.

JULIÁN MAYORGA
Kolumbijce usazeného v Madridu si loni do svého kurátorského programu na festivalu Le Guess Who? vybrala samotná Lucrecia Dalt. Tehdy jsme ho nestihli, ale letos coby polovinu ulítlé dvojice Flash Amazonas už ano. Mayorgova sólová tvorba je poťouchlá, zvídavá a otevřená, kombinuje v sobě prvky punku, avantgardy, popu, kabaretu i cumbie. A titul jeho alba z roku 2020 Cuando tengo fiebre veo la cabeza de un leopardo magnífico je jedním z nejmilejších za poslední roky – Když mám horečku, vidím hlavu nádherného leoparda.

LUNAVIEJA
Maskovanou čtveřici z Málagy uvozují hashtagy jako doom, kraut, psychedelic, occult nebo ambient, co bychom také chtěli od kapely, která sama svou tvorbu popisuje jako „hudbu k sabatům“. Tady je to padesát na padesát, může to být geniální stejně tak jako úplně hloupé. Okultní hranice je strašně tenká.

PERRATE
Kolekce Tres golpes je pro mě osobně jednou z desek letošního roku. Řízné flamenco s temnými podtóny podpořené famózní produkcí Raula Refréeho uvádí letitý andaluský žánr někam do hájemství Nicka Cavea nebo Toma Waitse. Tomás de Perrate vystupuje ve třech různých sestavách, v jaké přesně se představí v Seville, ještě není jisté, ale na tom zase tak nezáleží.

PERROSKY
Chilané přivezou do Sevilly garáž. Vášeň Iberoameričanů pro špinavý rokenrol je všeobecně známá, bratři Alejandro a Álvaro Gómezové k ní přidávají ještě notnou dávku hravosti a lehkosti. Daleko nejsou ani Jon Spencer nebo The Cramps.

ROCÍO MÁRQUEZ Y BRONQUÍO
O Terce cielo (Třetí nebe), společném albu zpěvačky Rocío Márguez a producenta Santiaga Gonzala, který si říká Bronquío, se už nyní ve Španělsku spekuluje jako o desce roku. A zřejmě právem. Rocío Márquez se pokusila o podobnou věc jako Rosalía na El mal querer, udělala to jinak a udělala to neméně odvážně a dobře. V některých recenzích se dokonce objevuje slovo revoluce.

ROMPERAYO
Rozparáděný kolumbijský kolektiv nás nadchl před dvěma týdny v Utrechtu, do Sevilly si jedeme pro finální razítko. Notně psychedelická cumbia, nástrojové obsazení, v němž se akordeon potkává se samply a syntezátory, a hlavně spousta energie a radosti. Další šperk z okruhu Meridian Brothers.

SHANGHAI BABY
Pod pseudonymem Shanghai Baby se skrývá Ade Martín, členka slavné dívčí čtveřice Hinds. Nelze čekat nic jiného než svěží indie rock, debutové EP01 je venku od května a Ade si za něj vysloužila už i nominaci na Eurosonic Noorderslag.

YO DIABLO
Kytara a bicí. Někomu to úplně stačí. Marcos Herrero a Víctor Vila z Valencie navazují na The White Stripes, The Black Box Recorder nebo Guadalupe Plata, svěží mix rokenrolu, garáže a blues, závany španělských rytmů se objevují i tady. Tohle je potřeba zažít.