Články / Reporty

Pst, nemluv. (Studio Damúza)

Pst, nemluv. (Studio Damúza)

Kateřina Lukáčová | Články / Reporty | 25.04.2016

Jsou čtyři, Anna ráda plave, Markéta se ráda plaví lodí, Pepa rád jezdí rychle autem, Jiří rád leze po horách. Je jim kolem třiceti. A dva z nich neslyší. Pokud se chtějí poznat, chvíli spolu pobýt a něco sdílet, musejí si vystačit beze slov. Bez otravného tlachání, bez důležitých sdělení, bez banálních rozhovorů, bez hádek a diskuzí.

Herci divadelního studia Damúza připravili v Industra STAGE nevšední divadelní zážitek. Vyprávěli o rozdílech mezi světem slyšících a neslyšících – o tom, jak se na jejich hranici chovat. Každý návštěvník se díky sluchátkům ponořil do světa znaků, a nezbytného ticha. Představení MUTE bylo o bariérách, předsudcích, ale také lásce a porozumění. Slyšící a neslyšící herci nečerpali inspiraci jen z pantomimy, ale z pohybového divadla v širším smyslu. Vycházeli přitom ze životních zkušeností a nedorozumění každého z nás.

V úzké uličce mezi diváky s malým pódiem na konci bez kulis a rekvizit odehrálo studio Damúza představení téměř bez mluvení, přesto s velkým obsahem. Pomocí pohybových a pantomimických scének, znakového jazyka a několika málo slov hráli divadlo o životě pro slyšící i neslyšící. Postavili mezi tyto dva světy most a chvíli po něm přebíhali, chvíli na něm tančili. A slyšící v hledišti si alespoň na chvíli mohli připadat jako neslyšící. Neslyšící v hledišti přitom mohli přes hlavy herců dění na jevišti celou dobu komentovat a nikoho tím nerušit. Dělali příjemnou pohybovou kulisu a neznalcům jazyka znakového nasadili brouka do hlavy, o čem že si povídají.

Představení umně proplétalo dva příběhy zamilovaných dvojic, které se potkaly a musely se vypořádat s tím, že jeden z partnerů je slyšící a druhý neslyší. Přizpůsobit se a najít si způsob komunikace. Částečně tak mohlo působit jako osvěta pro lidi, kteří se dosud s osobami se sluchovým postižením nesetkali, nebo setkali a nevěděli, jak se chovat. Zároveň se hercům podařilo navodit příjemnou atmosféru porozumění a naděje. Že všechny problémy a handicapy se dají překonat. Když nakonec přijde pohlazení šťastného konce. Když obě dvojice projíždějí po scéně s kočárky a oba rodiče udělají známé gesto „pšt“. Otázka, zda dítě v kočárku slyší, či ne, zdá se najednou zcela nepodstatná.

Info

Studio Damúza: MUTE
21. 4. 2016 Industra STAGE, Brno

foto © vrbaak

5. 5. 17. 00 Instantní les/ DIFA JAMU Premiéra speciálního interaktivního absolventského projektu Ateliéru scénografie a Ateliéru činoherního herectví.

11. 5. 20.00 To všechno Ona/ OLDstars
Ljuba Krbová, Jan Battěk v dramatu o tom, že trápení lidi nespojuje, přináší jen roztržky a urážky.

23. - 29. 5. Taneční workshop pro profesionály.
Intenzivní taneční workshop s Martinem Svobodníkem, Martinem Dvořákem a Alexandrem Volným.

25. 5. 20. 00 STRACH OFF/ HAMU
Poetická hra, která propojuje mluvené slovo s fyzickým divadlem a interaktivní projekcí.

29. 5. 13. 30 Mami už tam budem?
Nová autorská inscenace režiséra Jiřího Jelínka inspirovaná cestováním a s ním spojenou častou, otázkou, která padne, jakmile připoutáte dítko do autosedačky, zavřete dveře a nastartujete. Představení je součástí offprogramu Divadelní svět/Theatre World Brno.

29. 5. 16. 00 Drum circlers
Speciální workshop bubnování Divadla Minor! Bubnování má prokazatelně kladný vliv na jemnou a i hrubou motoriku, propojuje obě mozkové hemisféry, redukuje napětí, stres a posiluje soustředění.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace