Články / Recenze

Café Bizzare v Industra STAGE

Café Bizzare v Industra STAGE

Kateřina Lukáčová | Články / Recenze | 22.04.2016

Je libo věneček, kávu, šanson? Nebo jen trochu popela z urny?

Do atmosféry zapadlé šansonové kavárny, při posledních drincích a prvních ranních kávách přicházejí zvláštní lidé. Každý se svou rekvizitou, každý se svým malým či velkým příběhem. Prsty po klávesách se rozbíhají, basa se rozezní, harmonika dotvoří atmosféru, představení může začít. Číšník už je z toho celý bílý, čeká ho další večer na place a hosté se začínají pomalu trousit a jsou víc než podivní.

Hudebně divadelní inscenace se šansony francouzskými, českými, německými a možná i dalšími. Pohyblivý tvar, který se stále vyvíjí a nikdy není stejný, zavítal tentokrát do Industra STAGE. Tak trochu bizarní kavárna pražského souboru Bodyvoiceband přenesla atmosféru stylových zakouřených podniků z časů Édith Piaf. Pásmo šansonů v několika jazycích, převážně ve francouzštině, orámované ideou kavárny, do níž se návštěvníci přicházejí vyzpívat ze svých problémů i životních příběhů, nabídlo zábavný hudební večer v kvalitním provedení ozdobený šlehačkou navíc.

Pár starších ulepených stolů a židle, v pozadí kapela. Jednoduchá scénografie, pár rekvizit. Herci předávají sdělení perfektními hudebními čísly a krátkými situacemi, kterými jednotlivá hudební čísla oddělují. Zneuznaný kouzelník, vražedkyně, sebevrah, ovdovělá nevěsta, krásná ztracená neznámá. Setkání v zakouřeném příšeří. Nečekané zpovědi slovy písní Jacquese Brela, Édith Piaf, Marlene Dietrich a dalších. Částečně improvizovaná představení hudební či hudebně pohybová spojují krátké pantomimické až groteskní scénky z kavárenského prostředí. Tak trochu morbidní, tak trochu absurdní, tak trochu všedně nevšední. Postavy nejsou psychologizované, nenesou děj. Jsou jen náhodnými kolemjdoucími z ulice, kteří se zastavili. Jejich životy jsou natolik zvláštní, že se rozhodli o ně podělit s dalšími kavárenskými návštěvníky.

Podivná, stále se proměňující komunita několika osob spolu sdílí jednu starou kavárnu a mikrofon. Nikdy nevíte, kdo další vstoupí a co zazpívá.

Info

BodyVoiceBand: Café Bizzare
20. 4. 2016 Industra STAGE, Brno

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace