Články / Recenze

Café Bizzare v Industra STAGE

Café Bizzare v Industra STAGE

Kateřina Lukáčová | Články / Recenze | 22.04.2016

Je libo věneček, kávu, šanson? Nebo jen trochu popela z urny?

Do atmosféry zapadlé šansonové kavárny, při posledních drincích a prvních ranních kávách přicházejí zvláštní lidé. Každý se svou rekvizitou, každý se svým malým či velkým příběhem. Prsty po klávesách se rozbíhají, basa se rozezní, harmonika dotvoří atmosféru, představení může začít. Číšník už je z toho celý bílý, čeká ho další večer na place a hosté se začínají pomalu trousit a jsou víc než podivní.

Hudebně divadelní inscenace se šansony francouzskými, českými, německými a možná i dalšími. Pohyblivý tvar, který se stále vyvíjí a nikdy není stejný, zavítal tentokrát do Industra STAGE. Tak trochu bizarní kavárna pražského souboru Bodyvoiceband přenesla atmosféru stylových zakouřených podniků z časů Édith Piaf. Pásmo šansonů v několika jazycích, převážně ve francouzštině, orámované ideou kavárny, do níž se návštěvníci přicházejí vyzpívat ze svých problémů i životních příběhů, nabídlo zábavný hudební večer v kvalitním provedení ozdobený šlehačkou navíc.

Pár starších ulepených stolů a židle, v pozadí kapela. Jednoduchá scénografie, pár rekvizit. Herci předávají sdělení perfektními hudebními čísly a krátkými situacemi, kterými jednotlivá hudební čísla oddělují. Zneuznaný kouzelník, vražedkyně, sebevrah, ovdovělá nevěsta, krásná ztracená neznámá. Setkání v zakouřeném příšeří. Nečekané zpovědi slovy písní Jacquese Brela, Édith Piaf, Marlene Dietrich a dalších. Částečně improvizovaná představení hudební či hudebně pohybová spojují krátké pantomimické až groteskní scénky z kavárenského prostředí. Tak trochu morbidní, tak trochu absurdní, tak trochu všedně nevšední. Postavy nejsou psychologizované, nenesou děj. Jsou jen náhodnými kolemjdoucími z ulice, kteří se zastavili. Jejich životy jsou natolik zvláštní, že se rozhodli o ně podělit s dalšími kavárenskými návštěvníky.

Podivná, stále se proměňující komunita několika osob spolu sdílí jednu starou kavárnu a mikrofon. Nikdy nevíte, kdo další vstoupí a co zazpívá.

Info

BodyVoiceBand: Café Bizzare
20. 4. 2016 Industra STAGE, Brno

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace