Radim Oliva (R-DIY booKING): Jsem rád za každého člověka, který uspořádá koncert

Radim Oliva pořádá v Táboře (občas i někde mimo) koncerty už od roku 2006. Začal jako člen pořadatelské trojice Bad Boys Crew a po pár letech pokračoval sám jako R-DIY booKING. Po silném přelomu tisíciletí se toho v Táboře moc nedělo kromě občasných koncertů, které pořádali kluci ze skupiny C, a tak vznikla potřeba koncertní dění trochu povzbudit. Od začátku byly akce ne zcela stylově vymezené dělal se punk, rock’n’roll, hardcore, ska nebo crust. Co dnes, co zítra?

Jaká je hudební scéna v Táboře?
Scéna v Táboře a okolí není velká a lidi, kteří poslouchají různé subžánry a jsou nějakým způsobem aktivní ve scéně, se mezi sebou znají a pravidelně se potkávají např. v pivnici U Lva nebo v Music Clubu Orion, což jsou velmi důležité prostory, díky kterým mohlo v Táboře proběhnout mnoho legendárních koncertů. Když jsem s pořádáním začínal, koncertů bylo velmi málo, a proto na každou akci dorazili lidi ze širokého okolí. Dneska už je akcí podstatně více a vystoupení zahraniční kapely není takový svátek jako dříve, takže je třeba pořádat koncerty s větším rozmyslem. Velmi aktivní jsou punkáči v Milevsku a Kovářově, kteří pořádají hodně koncertů a stejně tak aktivně jezdí na většinu akcí v okolí. Jsem rád za každého člověka, který uspořádá koncert kapel a já si na ně mohu zajít a užít si koncert bez starostí. Koncertů je tedy poměrně dost, ale zatím to není jako v Praze.

Když do Prahy, kam tam?
V Praze mám nejradši atmosféru na malých hc/punkových koncertech v Café Na půl cesty, samozřejmě strahovskou Sedmičku, na větší akce Lucerna Music Bar. Když se podívám do svého „památníčku" (sbírka všech letáků a plakátů akcí, kde jsem byl), zjišťuji, že jsem byl minulý rok v Praze jen na několika málo akcích, takže rozhodně vede Jihočeský kraj.

Tábor sám o sobě je místo, do něhož se dříve sjížděli lidi ze širokého okolí i z hlavního města, scéna kolem Céček, Deverovky atd. byla velmi silná. Jak si to pamatuješ ty?
Tato scéna mě samozřejmě ovlivnila, i když hudebně jsem tomu přišel na chuť až později. Hlavně mě zaujaly koncerty, které kluci z Céček pořádali. V té době jsem se začal více zajímat o muziku a našel inspiraci a motivaci pro pořádání koncertů. Patrik Kučera stále drží tradici a pořádá Free Dimension festival, se kterým poslední roky pomáhám, ale i podle jeho slov to rozhodně není s návštěvností tak jako dřív.

V jakém nejzajímavějším prostoru jsi dělal koncert?
Jako nejzajímavější určitě hodnotím prostor Dílna v Táboře, kde jsem pořádal asi pět koncertů. Opravdu se jednalo o dílnu v domě na starém městě v Táboře. Tento prostor měl svoje kouzlo, vše začínalo vždy tím, že několik hodin před koncertem se vynesly věci z prostoru na dvůr, dojelo se koupit pár bas piva, dovezl aparát a myslím, že každý, kdo na koncert dorazil, se tu cítil příjemně, i když komfort klubu byl omezený. Teď je tu knihkupectví Baobab a spíše přednášky, prezentace nebo výjimečně akustické koncerty. Dalším zajímavým místem je Cesta, kde žije Chris Rankin (ex-Sabot) a proběhlo tam velké množství koncertů, ten objekt nabízí hodně variabilní prostředí. Když je pěkné počasí, není problém hrát venku, a to hned na několika místech. Do budoucna mě láká udělat koncert přímo ve městě nebo v blízkém okolí starého města, míst je hodně. V tomhle mám obrácené uvažování, místa mě napadají poté, co si poslechnu kapelu nebo mi nějaká napíše žádost o koncert.

Například?
Baví mě různí folk/punkoví písničkáři a experimentální jedno nebo dvoučlenné projekty. V těchto případech není nijak technicky náročné udělat koncert na netradičním místě a dostane to úplně jiný náboj. Zrovna nedávno jsem našel, bohužel ve spamu, žádost o koncert od člověka z Francie žijícího v Jižní Koreji, který je sám na tour, hraje na bicí, pouští si k tomu samply a vše je doplněno projekci. I když to vycházelo na pondělí, rád bych mu býval pomohl. Z proběhlých akcí vzpomínám na Tima Remise a Tomáše Paluchu v amfiteátru v Tismenickém údolí vedle prostoru Cesta. Koncert navíc proběhl ve tři odpoledne. Na Freddyho Fudd Puckera, Australana žijícího v Berlíně, který hraje na kytaru a má kopák ze starého cestovního kufru. Tenhle koncert proběhl na zahradě Cesty. A poslední roky lze dělat přes léto koncerty přímo na náměstí. Náměstí je super, zastaví se plno lidí, které bys na koncert normálně nedostal, s výběrem peněz je to ale horší.

O Cestě kolují legendy, co to vlastně je?
Cesta nebo Cultural Exchange Station in Tábor je původně mlýn z 15. století, který v roce 1993 koupili Chris Rankin a Hilary Binder (ex-Sabot) a vlastními silami ho opravovali do fungující podoby s prostory na bydlení, jídelnou, koncertním sálem, galerií. Toto místo dalo vzniknout mnoha alternativním kapelám, např. C, Deverově chybě a dalším, které tu v počátcích zkoušely. Já se na Cestu dostal poprvé v roce 2006, tehdy jsme pořádali koncert kapely Dr. Green z Litvy a ukázalo se, že jsou to kamarádi Chrise a Hilary, kteří jim pomáhali s koncerty ve Vilniusu. Byli jsme pozváni na večeři a Hilary nám vysvětlovala smysl a fungování Cesty a nabídla možnost zapojení. Tehdy ale k větší spolupráci nedošlo. Zásadní změna pro mě přišla až v roce 2014, kdy Hilary už v Táboře nebyla, kapela Sabot ukončila svojí činnost a na Cestě zůstal pouze Chris a žádné akce se tady nekonaly. Po několika úvodních poradách vznikl spolek Cesta žije, kterého jsem byl součástí, s cílem oživit tento prostor a přilákat hlavně táborské návštěvníky a Cestu jim otevřít. Proběhlo velké množství koncertů, přednášek, divadel, navázala se spolupráce s dalšími subjekty. Cesta žije jako spolek ukončila činnost v průběhu roku 2016 a od té doby se „na scénu“ vrátil Chris. Já tady dělám koncerty a přednášky pořád, ovšem s menší intenzitou a domlouvám se přímo s majitelem objektu, Chrisem Rankinem. Ten tu nyní provozuje komerční ubytování, vyrábí sýry, mýdlo, hudebně se posunul do oblasti mě neznámé, a to do techna, v brzké době by měl vyjít ven materiál jeho projektu Skipmetal. Každopádně je otevřen spolupráci s dalšími subjekty a alternativním akcím.

Jaké akce proběhly během podzimu a co je v plánu na jaro?
Koncertní podzim byl nabitý a vyčerpávající. Akce proběhly v klubu Orion, prostoru Cesta, kavárně Divadla Oskara Nedbala i přímo na náměstí. Zahrály kapely Polemica z Itálie, Sýček, Baestien, Toufar, Kaczynski, Esazlesa, Velo, Wall of Trash z Japonska, ThanX, Dezinfekce, Vložte kočku, Kaplan Bros, Ravelin 7, The Queues a v jídelně na Cestě byla již tradiční „besídka“ s cestovatelskými přednáškami, tentokrát o Iránu a Transsibiřské magistrále. S japonskou kapelou Wall of Trash jsem po táborském koncertě navíc pokračoval na turné jako řidič. Koncertů bylo opravdu hodně, naštěstí jsem na to ve většině případů nebyl sám. Na několika akcích se mnou spolupracovali, nebo jsem naopak pomáhal jim, místní nadšenci Kráky a Neči, ale i tak se mi těžko hledá energie do dalších aktivit. Návštěvnost některých koncertů nebyla moc slavná, v okolí probíhají další akce a je stále těžší posluchače zaujmout. O to víc, pokud chcete zvát zajímavé neznámé zahraniční kapely. Další akce bude ve středu 21. února v pivnici U Zlatého Lva, kde zahraje polská písničkářka The Pau. A pokud to máte do Tábora daleko, mrkněte na facebook, pojede více koncertů po Česku. Dál naplánováno nic nemám, ale ve spolupráci s dalšími lidmi se rýsují akce jako Freedim fest, hc/punkový festival na Cestě nebo turné pro japonskou kapelu Speed!! Noise!! Hell!!

Co koncerty mimo bydliště a Prahu?
Nejčastěji jezdím do Milevska, Českých Budějovic, Prahy a vždycky velmi rád zavítám do Brna, kde hlavně The Shullins dělají koncerty, které mě hrozně baví.

Znáš se s nima? Co takhle nějaká kolaborace?
Znám několik let Slovču. Před pár lety jsem pro My Dead Cat udělal malé turné České Budějovice – Tábor – Sušice a od té doby jsme kámoši. Kluci mají v Brně slušnou fanouškovskou základnu a jsou schopni udělat i koncerty „větších“ kapel. V Táboře by takové skupiny nikdo neocenil nebo by došla klasická hrstka znalců, a to je pak těžké to jen ze vstupu zaplatit. Pořadatelská kolaborace probíhala několikrát s lidmi z Českých Budějovic nebo z Prahy, ale jednalo se spíše o menší klubové kapely, pro které jsem organizoval víkendové hraní.

Největší koncertní zážitek loňska?
Koukám do "památníčku" s letáky a loni jsem se mírnil oproti rokům minulým. Nejvíce mi zůstávají v paměti asi následující akce: celý festival Groezrock v Belgii, hlavně koncerty Thrice, The Menzingers nebo Cocaine Piss; Žižkovskou noc jsem strávil v Žižkostele a koncert Rutka Laskier s obrovskou projekcí vidím jako nejlepší; v domácím prostředí si musím pochválit DIY fest, který se konal v květnu na Cestě a zahráli mimo jiné Remek, Gagarin, Flight 665, Dáša Fon Fľaša a Oioipiratoi. Překvapením roku byl Andy the Doorbum v kavárně táborského divadla.

Co děláš, když nepřemýšlíš nad muzikou?
Pokud se budeme bavit o práci generující peníze, tak se zabývám marketingem v online světě, a aby to nebylo moc jednotvárné, ještě zajišťuju distribuci limonád Ultichá maté na jihu Čech. Rád cestuji a dost často nějaký ten koncert na cestách navštívím. Sportuju, rád piju pivu, což mi zabere dost volného času, ale to se dá skloubit s muzikou.