Články / Reporty

Rámus a siluety (The Horrors)

Rámus a siluety (The Horrors)

Martin Pavlovič | Články / Reporty | 01.12.2017

Kombinace shoegazu a synth rocku ovlivněná new wave kapelami z osmdesátých let – i tak by se dala ve zkratce definovat skupina The Horrors, která předskakovala Depeche Mode při jejich posledním evropském turné a která si tentokrát dala samostatný pražský koncert. Tedy samostatný...

Jako support vystoupilo argentinské duo Mueran Humanos, které se loni objevilo i na Full Moon Stagi na Colours of Ostrava. Příchod dvojice na pódium neodměnilo prozatím prořídlé publikum žádným zvláštním zájmem, ale stačilo několik málo minut sotva půlhodinového setu, aby zaujali. Kromě emotivních vokálů ve španělštině už stačila jen baskytara v rukou Tomáse Nochteffa a syntezátor pod kontrolou Carmen Burguess. Hutný postpunk zahrnoval pozvolné, ale intenzivní a napínavé skladby jako Mi Auto či El Círculo, a závěrečná reakce už téměř plného Futura byla nadšená.

Po půlhodině čekání se dav začal hlasitě dožadovat příchodu The Horrors, načež se pětice siluet zjevila v mlze, aby stejně jako poslední album V i koncert zahájila skladbou Hologram. Kdo očekával poklidné a zasněné podání známé z nahrávek, dočkal se rychlého vystřízlivění. Striktně noisové entrée spolu s ostrým nasvětlením a pódiem v neproniknutelném oparu pak vytvořilo tak hustou atmosféru, že překryla i zvukové lapsy. Ty plynuly z velmi vysoké a těžko kočírovatelné hlasitosti, mikrofon zpěváka Farise Badwana občas vydával bolestivé zvuky, jindy se utápěl samotný zpěv.

Právě Badwan byl jediný, kdo k publiku pravidelně promlouval, zbytek skupiny se schoval za kouřovou clonu. U skladeb Machine a In and Out of Sight se přes ni nedostal ani sám frontman a znělo to, jako by kapela hrála v jiné tónině. To se naštěstí neopakovalo u Mirror’s Image, Sea Within a Sea a hitu Still Life, které patřily mezi nejsilnější části hlavního programu. Syntezátory v Press Enter to Exit se ztrácely pod bicími a basou, a i když tak song pozbyl část svého charakteru, syrovější podoba měla něco do sebe. Předposlední Endless Blue pak rozdivočela rychlou kytarovou linkou přední řady natolik, že mírnější jedinci se stáhli dozadu.

fotogalerie z koncertu zde

Po základním setu, který z poloviny tvořily nové skladby a z poloviny tracky z předchozích tří alb, si fanoušci nekompromisně vyžádali přídavek, který začal potemnělou Ghost. Poslední píseň z desky V zavírala i koncert – skvěle odehraný hit Something to Remember Me By doprovodilo zběsilé pogo, při němž nebyla nouze o pády i zmatené reakce klidnějších fanoušků.

Většina tvorby The Horrors se vyznačuje pozvolným tempem, ale naživo pracují Britové s takovou dynamikou, že si umí získat na svou stranu zaskočené příznivce a neuškodí jim ani případné technické nedostatky. Mohutné ovace byly na místě.

Info

The Horrors (uk) + Mueran Humanos (arg)
29. 11. 2017 Futurum Music Bar, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace