Jakub Šíma | Články / Sloupky/Blogy | 24.01.2020
V době, kdy už se většina posluchačů zvládla probrat výročními žebříčky, je správná chvíle podívat se na desky, které se do nich nevešly. A to buď proto, že vyšly v době, kdy už většina žebříčků byla uzavřená, nebo proto, že potřebovaly svůj čas, aby se dostaly do širšího povědomí.
Griselda Records – WWCD
Slyšeli jste někdy o ženský jménem Griselda Blanco? Údajně nejnebezpečnější mafiánská šéfová všech dob. Ostatně zabili ji v řeznickym krámku, když jí bylo 69 let. Stará paní by rozhodně měla radost z party, která nosí hrdě její jméno. Jednomu zabili bráchu, druhýho postřelili tak, že mu ochrnula půlka pusy, a třetí nosí tolik řetězů, že když pohne hlavou, tak je slyšíte chrastit. Po dlouhý řadě sólových mixtapeů spojili síly na desce WWCD, která jako první jejich počin vychází u Eminemova labelu Shady, ale všem je jasný, že to je to jen zastávka při budování vlastní značky. Na desce najdete hostovat právě Eminema nebo 50 Centa, ale deska by se bez nich obešla. Naopak sympaticky působí intro, kde Raekwon pasuje Griseldu mezi své duchovní nástupce, a nelze než souhlasit. Vzájemná chemie trojice Conway the Machine, Westside Gunn a Benny the Butcher by se měla vyučovat. Obzvlášť když beaty zní, jako by se každou chvíli mělo stát něco špatnýho. Nejedná se o přelomovou desku, ale když mi někdo ve tři ráno řekne, ať pustim tvrdej rap, tak víte, co to bude. Pow pow pow!
Roc Marciano – Marcielago
Undergroundovej klenot, kterej se během posledních deseti let vybarvil do plný krásy. Není náhoda, že pánové z Griseldy ho berou za jeden z hlavních inspiračních zdrojů. Ale to je vedlejší. Roc Marciano má rap i za nehtama, a když mluví, stačilo by pod to pustit beat a album by bylo jedna dvě. Tak přirozeně zní jeho frázování. Často se píše, že už je to rok, co vydal desku, že je to dlouho. Jako by v roce 2018 nenatočil alba hned tři. Na Marcielago se vrátil v nejlepší formě. Pomalu tažená flow, rýmy přirozeně spojující luxus i špínu ulice a z nich plynoucí takřka filmové obrazy. Jasně, je to nadsázka, ale právě té je pro jedinečný styl zapotřebí.
Karaoke Tundra – Leguán s hlavou opice
Když jde o sci-fi, Tundra nezná bratra. V době, kdy si na mixtape Kačica s hlavou tigra už vzpomenou jen fajnšmekři, přichází Karaoke Tundra s turntableovým veteránem DJ Spinhandzem s pokračováním, která vás vezme na projížďku důsledně ponurou krajinou. Téma dystopie, apokalypsy, nejistoty a konspirace si vzali za své MCs jako Strapo, A$ap Jarda, Čavalenky a řada dalších. Udělat koncepční album s jednotným sci-fi zadáním chce stejnou měrou odvahu jako posedlost tématem. Ani jedno Tundrovi nechybí. Philip K Dick by měl radost.
Edúv syn – Karel Gott je mŕtvy keď hralo rádio
Četl jsem nadšené chvalozpěvy o tom, že depresivní trap Edova syna znamená revoluci na československé scéně. Zas tak dramaticky bych to neviděl, už jen proto, že sám rapper takového ambice bude mít jen těžko. Ono ambice a sebevražedná témata nejdou úplně dohromady. Určitě ale platí, že má neokoukané a chytlavé a inteligentní texty s přesahem, výborný smysl pro punchline a feeling, který ti přes hlavu přetáhne pytel a nepustí tě z něj dřív, než skončí album. Chce to jen trochu cviku na mikrofonu a budou se dít věci.
Passion of Weiss – 100 nejlepších tracků roku 2019
Jeff Weiss je rapový connoisseur (můj životní cíl) a taky duchovní otec webu Passion of Weiss. Na něm vyšel kurátorský výběr stovky nejlepších tracků minulého roku. Skvělá volba pro všechny, koho už nebaví algoritmy a nebojí se rapu pro lidi, co poslouchají rap. Není ostuda, pokud o většině rapperech zde uslyšíte poprvé.
R.A. the Rugged Man – Legendary Loser
Nejlepší rapper v kategorii crazy-homeless-turned-responsible-father chystá novou desku, venku má první singl a titul Legendary Loser je přiléhavý jak dobře zavedený pesar. Pardon, my french.
Wiki – Routine
Wiki stále patří do kategorie young-rapper-balancing-on-the-edge-of-homelesness, ale právě díky tomu je jeho civilnost a pouliční feeling tak sexy. Deska Oofie se sice do mýho výročního žebříčku vešla, ale dobré věci je třeba opakovat.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.