Adam Zámečník | Články / Reporty | 22.08.2016
Je cosi zvláštního na velkých koncertech electronic dance music v arénách a středně velkých sálech jako Forum Karlín. Zatímco první koncert Disclosure v holešovickém Sasazu byl „pouze“ velkým klubovým výstupem, nynější turné k druhé desce Caracal představuje Disclosure jako etablované hudebníky s velkolepou produkcí. Ostatně album Caracal je ověnčeno hvězdnými jmény jako Lorde či The Weeknd skrz naskrz. Do hlavy se člověku tedy může vkrást lehká skepse – jak bude vypadat vystoupení bez hostů? Inu, Disclosure předvedli, že i navzdory tomu jsou jejich koncerty opravdovými koncerty a ne poslechovou party z drahých reprobeden.
K vybuzení nedočkavých fanoušků stačilo opravdu málo. Když vstoupili bratři Lawrencovi na pódium za úvodních tónů White Noise, ohlušující hluk se neozýval ze stage, nýbrž z davu. Zároveň bylo zjevné, že koncerty dua nezahrnují pouze hudbu, ale také bohatý vizuální doprovod. Za pulty složenými ze syntezátorů, perkusí a kytar zářila obrazovka s typicky minimalistickými obrazci. Přestože první polovina koncertu zahrnovala průřez popovými hity jako Magnets či Willing and Able se zpěvem z playbacku, původní nedůvěra rozhodně nebyla naplněna. Pomocí chytrého využití projekce si vždy dokázala vynahradit absenci hosta – siluety Sama Smitha v případě Omen hravě skryla jeho nepřítomnost, což ocenilo i roztančené publikum.
Disclosure občas sklízí kritiku za „trivializaci“ své hudby. Z původně nezávislé dvojice produkující UK Garage se postupně stala továrna na hity, která kolaboruje s dalšími hvězdami. Možná proto se druhá polovina setu zaměřila na dlouhé improvizace - natažení skladeb jako Bang That či When a Fire Starts to Burn ale nevyznělo jako djská onanie, která uspí publikum, spíše naopak. Bylo až překvapivé, jak klubový to byl koncert - ratejnovitá šeď Fora Karlín tomu nezabránila.
Letošní koncert Disclosure opět prokázal, proč má tandem tak raketový úspěch na poli taneční hudby. Ne, o koncertní schizofrenii nelze mluvit, Lawrencovi jsou čistě a jednoduše nesmírně zdatní skladatelé, kteří dokáží hravě zkombinovat ten nejnosnější popový nápěvek s duchem devadesátkové rave party. A to i v prostorech, kde se prodávají předražené klobásy.
Disclosure (uk)
18.8. 2016 Forum Karlín, Praha
foto © Romana Kovacsová
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.