Jakub Béreš | Články / Recenze | 14.12.2015
Jednoduchý recept na úspěch debutu britské dvojice Disclosure Settle obsahoval jasnou vizuální značku, méně nebo více známé hosty a především specifický mix houseu a downtempových melodií. Stejných ingrediencí se dočkáme i na pokračování Caracal, pouze se změnil jejich poměr a nový koktejl není zdaleka tak převratný jako kdysi.
Před dvěma lety začali Disclosure přepisovat současné trendy. Jenom málokomu se povedlo ovlivnit takhle britskou singlovou stovku, aniž by kdy dosáhl na její vrchol. Nemám ale na mysli stvoření kluka zpívajícího v nové bondovce, ani upozornění na další objev Alunageorge, kteří v současnosti doprovázejí super producentské duo Diplo + Skrillex v novém singlu To Ü. Mnohem větší váhu mělo ovlivnění řady rádiově orientovaných interpretů. Disclosure představili neagresivní verzi popu a houseu, která kontrastovala s vlnou EDM djs. Na jejich práci pak mohla navázat škála interpretů jako Clean Bandit, Years & Years, Duke Dumond nebo Gorgon City.
Na novince to vypadá, že už nikoho inspirovat nechtějí a uzavírají se do taneční bubliny R&B. Duo si opět postavilo hlavu a šlo proti popovým trendům, jenže zabloudilo do slepé uličky. Obrovský rozdíl je, že vsadili na jistotu hostovaček. Sam Smith a Lorde díky dřívějším spolupracím budiž, ale protežovaná první liga The Weeknd, Miguel nebo vycházející hvězdička Kwabs fanoušky Disclosure nepřekvapí.
Producentský metr drží sice dvojice pevně v rukách, ale je zbytečně ohýbán na míru hostů. V době, kdy každý hostuje každému, není taková nahrávka sama o sobě výrazná a na jménech samotných ji nelze postavit. Například skladba Holding On by skvěle fungovala jako úderné intro, kdyby ovšem byla utnuta před příchodem vokálů. Gregory Porter má sice krásný hlas, ale opravdu ho potřebujeme slyšet v takovém spojení?
Caracal je deska bez momentu překvapení, působí jako honění si vlastního trika kompilací „cizích“ singlů. Osamostatnit se od vokálů a přidat více instrumentálních skladeb by Disclosure znova protlačilo na čelo pelotonů rádiových inovátorů. S tímhle materiálem do cíle doputují až druzí, v chumlu dalších popových interpretů.
Disclosure – Caracal (2015, PMR, Island)
www.disclosureofficial.com/caracal-world
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.