Jakub Béreš | Články / Recenze | 14.12.2015
Jednoduchý recept na úspěch debutu britské dvojice Disclosure Settle obsahoval jasnou vizuální značku, méně nebo více známé hosty a především specifický mix houseu a downtempových melodií. Stejných ingrediencí se dočkáme i na pokračování Caracal, pouze se změnil jejich poměr a nový koktejl není zdaleka tak převratný jako kdysi.
Před dvěma lety začali Disclosure přepisovat současné trendy. Jenom málokomu se povedlo ovlivnit takhle britskou singlovou stovku, aniž by kdy dosáhl na její vrchol. Nemám ale na mysli stvoření kluka zpívajícího v nové bondovce, ani upozornění na další objev Alunageorge, kteří v současnosti doprovázejí super producentské duo Diplo + Skrillex v novém singlu To Ü. Mnohem větší váhu mělo ovlivnění řady rádiově orientovaných interpretů. Disclosure představili neagresivní verzi popu a houseu, která kontrastovala s vlnou EDM djs. Na jejich práci pak mohla navázat škála interpretů jako Clean Bandit, Years & Years, Duke Dumond nebo Gorgon City.
Na novince to vypadá, že už nikoho inspirovat nechtějí a uzavírají se do taneční bubliny R&B. Duo si opět postavilo hlavu a šlo proti popovým trendům, jenže zabloudilo do slepé uličky. Obrovský rozdíl je, že vsadili na jistotu hostovaček. Sam Smith a Lorde díky dřívějším spolupracím budiž, ale protežovaná první liga The Weeknd, Miguel nebo vycházející hvězdička Kwabs fanoušky Disclosure nepřekvapí.
Producentský metr drží sice dvojice pevně v rukách, ale je zbytečně ohýbán na míru hostů. V době, kdy každý hostuje každému, není taková nahrávka sama o sobě výrazná a na jménech samotných ji nelze postavit. Například skladba Holding On by skvěle fungovala jako úderné intro, kdyby ovšem byla utnuta před příchodem vokálů. Gregory Porter má sice krásný hlas, ale opravdu ho potřebujeme slyšet v takovém spojení?
Caracal je deska bez momentu překvapení, působí jako honění si vlastního trika kompilací „cizích“ singlů. Osamostatnit se od vokálů a přidat více instrumentálních skladeb by Disclosure znova protlačilo na čelo pelotonů rádiových inovátorů. S tímhle materiálem do cíle doputují až druzí, v chumlu dalších popových interpretů.
Disclosure – Caracal (2015, PMR, Island)
www.disclosureofficial.com/caracal-world
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.