Robert Chmielewski, Ula Andruszko: Chceme tyhle lidi potkat osobně (Polish jazz 1918-2018)

V Praze bude mít za dva dny premiéru zajímavý koncept. Ikona polské jazzové avantgardy, saxofonista Mikołaj Trzaska a jedna z nejdůležitějších postav pražské experimentální scény Petr Vrba zahrají společný koncert. A nebudou sami. O tom, jaký je současný polský jazz, i o možnostech spolupráce se sousedními zeměmi jsme si povídali s organizátory festivalu Polish Jazz 1918–2018, s uměleckým ředitelem Robertem Chmielewským a jeho pravou rukou, koordinátorkou Ulou Andruszko.

Proč jste se rozhodli zorganizovat akci Polish Jazz 1918–2018? Robert: Hlavní myšlenkou je propagace polské hudby v zahraničí. Polsko letos slaví 100 let nezávislosti a chceme slavit spolu s našimi sousedy tím, že budeme sdílet hudbu, o které si myslíme, že patří k tomu nejlepšímu na polské hudební scéně. Vratislavský klub Firlej má zkušenosti s propagací polské nezávislé scény v zahraničí, zejména na Ukrajině a v Estonsku. Jsme přesvědčeni, že tyto projekty mají význam jak pro hudební scénu, tak pro celou společnost.

Ula: Hlavním impulsem byla zvědavost stran hudebních scén v sousedních zemích, touha po jejich propojení a odhodlání sdílet to, co doma považujeme za nejlepší a nejinovativnější.

Jak jste vybírali umělce, kteří budou hrát? Pro mně osobně, a troufnu si tvrdit, že i pro většinu Čechů, jde o poměrně neznámá jména. Robert: Vybrali jsme ty, u kterých jsme si jistí, že nezklamou. Víme o nich, že rádi experimentují, mají rádi výzvy a jsou otevřeni novým podnětům. Nejsou uzavřeni v mainstreamu, jejich hudba dalece přesahuje jazzové standardy, ba naopak proti nim protestuje.

Ula: Mikołaj Trzaska, Wacław Zimpel, Paweł Szamburski, Marcin Masecki, Emil Młynarski – jde o jména, která definují to, co lze označit jako polský jazz. Jejich hudba je vzdorovitá, bez předsudků, tito hudebníci nikdy nepřestávají experimentovat. To je pro nás polský jazz. Měl by být nezávislý, bez kompromisů, kontroverzní, měl by lidi přinutit k tomu, aby věci viděli z jiné perspektivy. Pro polské publikum je Mikołaj Trzaska ikonou nového přístupu k jazzu. Se svou kapelou Miłość byl zakladatelem tzv. Yass scény, která se vyvinula v devadesátých letech a kombinovala jazz, improvizovanou hudbu, folk i punk rock. Paweł Szamburski je zase spoluzakladatel význačného labelu Lado ABC a také vynikající klarinetista a skladatel. Marcin Masecki je oceňovaný pianista, který si získal renomé v Evropě, a Wacław Zimpel hrál po celém světě s Forest Swords a v současnosti vystupuje s Jamesem Holdenem a The Animal Spirits. Všichni jsou dobře známí v zahraničí, ale zdá se, že ne až tak známí u našich sousedů. A to chceme změnit.

Jazz je u nás někdy vnímán jako hudba pro starší publikum. Jak chcete přilákat mladší generaci?

Robert: Přizvaní hudebníci rádi experimentují, kombinují nejrůznější hudební přístupy, a pokud hrají jazzové standardy, tak jak je to v případě formace Jazz Band Młynarski-Masecki, často na festivalech alternativní hudby (Tauron Nowa Muzyka) nebo i na komerčních podnicích s mnohatisícovou návštěvností (Open'er). Tento typ improvizační hudby je srozumitelný i mladším generacím. Navíc náš festival vlastně není jazzový. Název je trochu provokativní.

Ula: Ano, Jazz Band Młynarski-Masecki hrají hudbu z 30. let naprosto moderním způsobem. Skladby v jejich podání jsou hravé, radostné, ale zároveň nostalgické, plné kontradikcí, které vzbuzují zvědavost. Určitě je nelze označit za nudné, je to stará hudba hraná neotřele, ovšem se smyslem pro humor. Jak by taková hudba mohla nezaujmout mladé publikum?

Co vás vedlo ke spolupráci s organizátory festivalu Mladí ladí jazz?

Robert: Líbí se nám jejich nadšení pro muziku a to, co dělají pro propagaci jazzu mezi mladou generací.

Ula: Když jsme se v březnu setkali s Adamem Kaňou a Janem Gregarem z Mladí ladí jazz, věděli jsme, že mají zkušenosti a propagují jazz mezi mladými, což není lehký úkol. Viděli jsme jejich odhodlání a otevřenost k mezinárodní spolupráci. Jejich úsilí propagovat mladé a slibné muzikanty nás přesvědčilo, že jsou pro nás prostě ti nejlepší.

Polish jazz 1918–2018 spojuje čtyři země. Co chystáte v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku? Spolupracujete s tamějšími hudebníky?

Ula: Celé se to odehraje ve třech hlavních městech. Začíná se v Praze, pak je na řadě Bratislava a Budapešť. V každém z těchto partnerských měst spolupracujeme s kulturními institucemi, komerčními i nezávislými. V Bratislavě máme skvělého partnera v klubu A4, v Budapešti spolupracujeme s Budapest Music Center, kde sídlí Opus Jazz Club a Lumen Cafe.

V Praze se nám podařilo oslovit Petra Vrbu. S Mikołajem Trzaskou se sice znají, ale nikdy spolu nehráli. Pozvali jsme také umělce, kteří jsou známí pro svou kreativitu, otevřenost a mnohdy až extravaganci. Zeptali jsme se polských umělců, s kým by rádi spolupracovali. V Bratislavě si tak Wacław Zimpel, který je stále známější svými experimenty s elektronikou, vymění své zkušenosti s hudebníkem proslaveným zase zvukovými experimenty, což je Tomáš Pristiak z Tante Elze. A v Budapešti si Wacław po deseti letech zahraje s bubeníkem Balázsem Pandim. Každé to město má jiný náboj, stejně tak jsou rozdílní i vybraní umělci.

Váš projekt není jen o koncertech, taky se snaží propojit umělce s novináři a lidmi okolo místní jazzové scény...

Robert: Cílem je networking, setkání, na kterém se potkáme v přátelském duchu a navážeme budoucí spolupráci. Rádi bychom třeba pozvali hudebníky ze zainteresovaných zemí, aby si zahráli v klubu Firlej.

Ula: Chceme se potkat s lidmi z jazzové a experimentálně hudební branže, vyměnit si zkušenosti o tom, jak lidi propagují hudbu, popovídat si o rozdílnostech i podobnostech místních hudebních trhů. Mě osobně vždy zajímaly hudební trendy v jiných zemích, i jak to tam chodí. Chceme tyhle lidi potkat osobně a začít pravidelnou hudební výměnu mezi našimi zeměmi.

Jaká je budoucnost projektu?

Robert: Určitě chceme pokračovat. Příští rok bychom rádi navštívili i další místa mimo hlavní města a kromě toho, že pozveme známá jména, tak bychom rádi představili slibná jména mladší generace jazzmanů a pomohli jim tak v jejich rozvoji i kariéře. Rádi bychom rovněž pozvali mladé muzikanty k dlouhodobějším pobytům v sousedních zemích, což by mohlo vést k originálním hudebním projektům.