Rock'n'rollová mršina ve výhni vysoké pece

Jon Spencer Blues Explosion jsou pevní ve víře, že tu rock'n'rollovou mršinu pořád stojí za to držet při životě a na eutanázii je ještě brzo. Po zhruba šestnácti měsících nám opět přijeli do Akropole předvést, jak takové umělé dýchání podle nich vypadá, a byl to zase pořádný hukot a výheň jak ve vysoké peci.

Půdu jim adekvátním způsobem připravila partička nazvaná The Mentalettes, tři rozdováděné dámy jištěné kytaristou, basákem, klávesistou a bubeníkem. Bylo vidět i slyšet, že mají v oblibě dívčí skupiny šedesátých let, ale stejně tak i pořádně divoký punk rock. Energie měly na rozdávání, publikum si okamžitě získaly, ale půlhodinka byla tak akorát, aby se ty ramonesovsky přímočaré vyřvávačky nepřejedly. V legendárním klubu CBGB by to téhle kapele určitě slušelo.

Support byl nečekaně výživný, ale s příchodem Jona Spencera, Judaha Bauera a Russella Siminse se skočilo samozřejmě o několik pater výš. Na jejich koncerty se nechodí za hity, ale na návštěvu do oka hurikánu. Jeden nářez stíhá druhý s minimálními nebo vůbec žádnými prodlevami a je úplně jedno, co a z které desky právě rozežírá vzduch. Nové album Meat + Bone šetří experimenty, soustřeďuje se na jádro jejich blues-rock-punkové pyrotechniky a koncert tuhle perspektivu odrážel. Ve srovnání s minulou návštěvou působil tradičněji, jednotlivé písně nebyly tak často rozsekané na fragmenty pospojované do chaotických medley sérií a i hlukařské eskapády měly tentokrát menší prostor. Zdrcující nasazení bylo ale přinejmenším stejné.

Vedle osvědčených kusů zazněly i novinky, z nichž mě osobně nejvíc nažhavila Bag of Bones se skvělou kytarovou figurou, ale znovu zdůrazňuji, že tady šlo především o jeden divoce tryskající proud ryčného rock'n'rollového běsnění. Z mefistofelsky vyhlížejícího Jona Spencera odstřikoval pot, Siminsovy pačesy sebou házely v nesmiřitelných rytmech jeho paliček a Bauer kontroloval základní energetický tok ve chvílích, kdy se kapelník pouštěl do vazbících tripů nebo bottlenecku s mikrofonem. Dokonalá sehranost a extatická anarchie v jednom. Mršina pořád dýchá a v případě Blues Explosion i pořádně kope.