Roman Odjinud, Petr Vrba (Alternativa Festival): Máme ruce od sazí

Přehlídka neotřelých podob i forem hudby? Festival s košatým názvem Alternativa už leta platí za jistotu, i když ne vždycky tomu tak bylo. Od devadesátých let představuje tuzemskému publiku zásadní postavy světové experimentální a improvizační scény, za všechny jmenujme Johna Zorna, Univers Zero, Test Dept nebo Supersilent. Když už se zdálo, že „alternativní“ dramaturgie se poněkud unavila, obměnil se organizační tým, který se ponořil do současnějších a možná i temnějších zákoutí hudebního světa, na žánry nehledě. Podle hlavní dvojice pořadatelského kolektivu Petra Vrby a Romana Odjinud nelze hudbu vnímat mimo kontexty, ovšem největší sílu má pořád autenticita. A tak to bude i letos. Anebo ne?

Koordinátor festivalu a šéfdramaturg - co přesně děláte? Není vás trochu málo na festival takového kalibru?
Petr: Roman řeší primárně zvuk a techniku na místě během konání, já papírování, granty a tak, dramaturgii a komunikaci s kapelama zhruba napůl s tím, že nám do toho mluví (v dobrým, chceme to) několik dalších lidí. A ano, je nás málo, ale je tak málo peněz na tým, že v tuhle chvíli si nemůžeme dovolit růst. Kromě nás dvou je tu ještě Ruty, která dělá scénografii, Janka, která má na starosti PR, a Wandy, která bookuje hotely a zařizuje taxiky. My s Romanem pochopitelně pomáháme se vším, včetně nošení jídla do backstage. Plus máme každoročně, popáté v řadě, jeden den hostujícího promotéra, který vymyslí dramaturgii na „svůj“ den, do které zasahujeme jen minimálně.

Roman: Kromě nejužšího týmu, který pracuje na festivalu celý rok, máme kolem sebe spoustu dalších lidí, kteří pomáhají s jeho realizací. Od bedňáků po zvukaře a kuchaře. A samozřejmě Unijazz, který nám poskytuje organizační zázemí.

Vztah laiků i hudebních publicistů se k Alternativě za ta léta vyvíjel, od nadšeného akceptování téměř všeho až po zakyslé nálady nad konzervativností programu. Jak jste to měli vy? 
Roman: Je pravda, že Alternativa má za sebou temné roky, způsobené dlouhodobým fungovaním malého dramaturgického i produkčního týmu, což vedlo ke značné zkostnatělosti a uzavřenosti festivalu. To už je ale pár let pryč a postupně se snad daří jeho notně pošramocené jméno napravovat.

Petr: Tos řekl hezky, Romane.

„Každoroční přehlídka hutné hudby ze všech žánrových zákoutí. Alternativa je touha hledat nové úhly pohledu; hudba, která se nebojí vystupovat ze zaběhnutých škatulek. Osvobozený zvuk…“ Hutná hudba je poněkud vágní, ale zároveň dost volná, tam se toho vleze. Nové úhly pohledu a osvobozený zvuk chápu, i když mi to přijde podobně přitažlivé, jako když se nastavuje zrcadlo společnosti. O jakou hudbu vám jde, když dáme stranou slogany?
Roman: Dobrá otázka, na kterou, není lehké odpovědět. Nechceme být ani poplatní trendům, ani vytvářet pomyslnou síň cti a slávy. Nelze vnímat hudbu (zvuk) bez dalších kontextů a zcela oddělit tvůrce od jeho díla. Proto je pro mě hrozně důležité něco, co bych nazval asi „autenticitou“, což je věc, kterou neonálepkuješ žánry, kterou nezměříš. Možná proto tolik neurčitých frází. Prostě hudba, která tě buď pohladí, nebo i pořádně profackuje, ale jejíž dotyk pocítíš. Aby nebylo těch frází málo.

Petr: Jde nám o hudbu, která má schopnost přinést transformativní zkušenost.

NA JEDNOM MÍSTĚ

Když se podívám na lajnap, je ohlodaný na dřeň, jen pár vystoupení v jediném prostoru, v podobném duchu se odehrál i loňský ročník. A ano, program je to velmi hutný. Máte dopředu vymezený počet vystupujících? Letos se neodehrají žádné spojení hudebníků jen pro ten jediný večer?
Roman: Hutný festival hutné hudby. Nechceme program roztažený do několika týdnů, spousty míst a doplněný hromadou serepetiček. Naprostá většina projektů, které na festivalu vystupují, je posluchačsky poměrně náročná a vyžaduje soustředěný poslech, proto ani neuvádíme více než pět projektů za večer.

Petr: Letos máme ještě víc specifických projektů než kdy dříve, tzv. na objednávku festivalu. A ve všech případech jde o spojení jak domácích, tak zahraničních hráčů. Například Tomáš Procházka (B4, Handa Gote) se prvně setká s holandským kytaristou Jasperem Stadhoudersem (Made to Break, Polyband) a rakouským klávesákem Philippem Quehenbergerem (jeho alba vydává např Editions Mego), KRK Large Group spojí duo George Cremaschiho a Matthewa Ostrowského s klarinetistkou Renatou Rakovou, sopránsaxofonistkou Michaelou Turcarovou a berlínským perkusistou Burkhardem Beinsem. Ještě větší ansámbl připravený speciálně pro Alternativu je septet Butcher’s Cleaver, který bych prozatím nechal zahalen tajemstvím, kromě toho, že to bude dost energeticky nabušený projekt. 

fotogalerie z loňské Alternativy zde

Ze kterého jména na festivalu máte největší radost, co dalo nejvíc práce domluvit?
Roman: Mým osobním favoritem jsou Poláci Księżyc. Naprosto čarovná záležitost a asi nejutajenější legendární projekt, který znám.

Petr: Těším se fakt na všechno. Jsem zvědav, jak obstojí kapely/jednotlivci, které jsem už viděl několikrát, ale pochopitelně jsem zvědav hlavně na věci, které jsem buď dlouho neviděl (Zoviet France, Valerio Tricoli) nebo nikdy (Księżyc, Rashad Becker), stejně tak na zmiňované speciální projekty pro Alternativu. A moc se těším na bratrskou premiéru Intervalle! Nejkomplikovanější byl bez debat Mick Harris (Scorn), kterého chtěla Jednota na svůj večer, pak my na neděli a po několikaměsíční komunikaci, kdy to chvíli vypadalo naprosto dokonale, z toho nebude nic.

Roman: A to jsme Harrisovi, který je vášnivý rybář, posílali i fotky z víkendového rybaření u Berounky. Ani to nestačilo.

Proč zrovna MeetFactory? K programu nejvíc ladí?
Petr: Po loňské skvělé zkušenosti, kdy se nám vzájemně dobře spolupracovalo a kdy navíc ještě nebyla dokončená rekonstrukce velkého sálu, si to chceme zopakovat a využít potenciál, ke kterému jsme vloni nakročili. Pro naše potřeby, což jsou dva sály a jeden z nich aspoň pro 350 lidí, není moc jiných prostorů, kam bychom mohli jít v případě, že nechceme každý večer jinde, a když chceme, aby docházelo k nějakému spontánnímu setkávání. Mám pocit, že to jde snadněji, když se na několik dní utáboříme na jednom místě.

Roman: Pro mě byla hlavním důvodem pro návrat do MeetFactory skvělá loňská spolupráce a pocit, že lidem, kteří zde pracují, nejde jen o peníze, že mají o Alternativu opravdu zájem. Což je velká devíza a rozhodně není samozřejmá.

Předvečer kurátoruje proměnlivý spolek s názvem Jednota, proč zrovna oni? Jednota používá klasické logo socialistických spotřebních družstev, váš vizuál i logo vypadají o poznání moderněji. Kdo ho dělal?
Roman: Jednota je víceméně svépomocná terapeutická skupina pražských nezávislých promotérů. Tvoří ji lidi, kteří velice nenápadně a s vysokým osobním nasazením dělají mnoho pro to, aby Prahu udrželi na pomyslné mapě kulturních měst. Tudíž volba byla celkem jasná.

Petr: Vizuál Alternativy dělá už od loňského roku Klára Zahrádková, úžasná ilustrátorka (viz její kniha Kůň a had), se kterou spolupracuju už dobrých osm let. Sérii koncertů, co děláme pod hlavičkou 13 syrových v Punctu, doprovází plakáty tvořené linorytem a tištěné na risografu, plakáty Pražského improvizačního orchestru dělá Klára tak pět let, a když jsem pořádal festival vs.interpretation nebo HearMe!, vždycky jsem oslovil ji, nemluvě o obalech některých alb, co nám dělala (Yanagi duo, Los Amargados, 2LP PIO atd.). Když jsem se stal členem týmu pro Alternativu, velmi rychle jsme se s Romanem shodli, že je to dobrá volba. Letos je to ještě hezčí než vloni.

SVATÁ TROJICE

Poslední měsíc se festival pěkně rozjel, co se týče Facebooku, ale řekl bych, že vy dva s tím nemáte nic společného… Jaký je váš vztah k sociálním sítím?
Petr: Náhodou Roman je v tom dost kovanej! Ale největší mistr mezi náma je Vojta Staněk. Já jsem spíš mimo, resp. používám ho čistě jako PR kanál a zdroj informací o akcích, který mě zajímají, ale takové ty intimní blitky „co jsem měl dnes k obědu“… Na druhou stranu Janka, naše PR lady, mi vysvětlila, že Facebook je už v podstatě oldschool, mluvila o sítích, které používají mladí, vůbec jsem o jejich existenci nevěděl a teď už si ani nepamatuju jejich názvy.

Roman: Já jsem poměrně nenadšený uživatel, ale je to prostě velice silný nástroj, který je těžké nahradit. Uvědomuji se ovšem, že je to obcování s ďáblem a já mám ruce od sazí.

Kam se poděla Malá alternativa, soutěžní přehlídka nezavedených projektů?
Roman: Přežila svou dobu. V současnosti existuje hned několik soutěží začínajících kapel a showcasových (mám z toho slova osypky) festivalů. V Praze je obrovský přetlak kultury a aktivních lidí, takže se u každé akce, na které se podílím, ptám: „Proč a jaký smysl to má?“ A u Malé Alternativy už jsem vhodnou odpověď nenašel.

Petr: Navíc my samozřejmě mladé nebo ne tak známé kapely/jednotlivce podporujeme dál, jen jim neděláme samostatnou soutěžní (soutěžení v hudbě... no comment) přehlídku, ale dáme je na stejné podium s ostatníma, tzv. slavnějšíma. Například letos budou hrát Lebanon ve stejný den jako Księżyc anebo Paregorik v den jako Thomas Ankersmit.

Nemůžu se nezeptat na Punctum, ve kterém se oba pohybujete - jak vidíte jeho pozici v rámci pražské scény? Čím by chtěl nebo měl být a jak se to daří? 
Roman: Punctum organicky vzniklo jako zcela nezávislý a dobrovolnický projekt lidí, pro které je kultura vášní, a po těch pár letech fungovaní se etablovalo jako silná scéna hlavně pro experimentální hudbu. Pochopitelně i díky tomu, že v Praze bohužel mnoho míst, kde by se s chutí věnovali menšinovým žánrům, není. Proto se z Puncta stalo důležité místo setkávání, kde vznikají nové projekty a nápady. Punctum je dnes hlavně rozmanitý kolektiv, který sice asi úplně neví, čím by chtěl být, ale považuje umění ani ne tak za cíl, jako za prostředek ke změně světa a myšlení. Jinak bychom tu za chvíli nemuseli žádný svět mít. 

Narážíte na společenský systém, ekologii, politiku? Levičáci z Žižkova?
Petr: Jasně!

Roman: Přesně. A každý den poklekáme před obrazem svaté trojice Marx – Soros – Thunberg. A teď vážně. Kdo jiný než kulturní „instituce“ by měl brát vážně svou společenskou odpovědnost? Workshopy na výrobu molotovových koktejlů ale zatím nepořádáme.