Rozdupat střevíce a přitom neztratit soudnost (Pop-Kultur 2018)

Pop-Kultur je projekt, jenž započal před čtyřmi lety s cílem sdružovat umělce a další účastníky hudebního průmyslu, ať už na straně vydavatelství či marketingu. Jedná se o akci, která si už dokázala vybudovat solidní reputaci.

Tu potvrzují workshopy pod vedením Lydie Lunch nebo v minulých letech například Jochena Arbeita z Einstürzende Neubauten či Thomase Jepsena, dramaturga festivalu Roskilde. Kromě sekce Nachwuchs, na níž se je třeba předem přihlásit (letos ze 779 zájemců vybrala porota 250), Pop-Kultur nabízí přednášky a filmová představení. Opravdu velké rozpětí. Pořadatelé se snaží udržet lokálního ducha, zvát umělce, kteří zásadně přetvářejí německou scénu, a přitom se nebojí sáhnout po větších jménech, jejichž popularita stále stoupá.

Hned první adeptkou druhého festivalého dne byla Anna von Hausswolff. Přestože je její zpěv založen na precizní hudební průpravě, nic to neubírá na autenticitě a syrovosti projevu. Nikde žádné zaváhání, von Hausswolff brilantně sázela jednu skladbu za druhou. Důraz na rytmus a um, s jakým dokáže propojovat varhany se zbytkem kapely, obalamutily jednoho každého na místě.

Přestože hrají po celém světě, místní hiphopoví hochštapleři Ace Tee & Kwam.E nepřesvědčili. Dokázala bych si je představit ve stísněném prostoru, kde by ze stropu kapal pot, ale z neustálé snahy navazovat kontakt s publikem by měl jeden kopřivku. To francouzští Agar Agar svým minimal wave diskem strhli pozornost okamžitě, energetický výboj přímo do mozku. A texty oscilující mezi nonsensem a reflexí života v postmoderní době. Tancovalo se neurvale a zcela zaplněný klub Alte Kantine se hýbal v základech. Z pódia nám líbající se sekuriťáci odhalení do půl pasu mávali pomyslně na odchod.

„Very not political correct“ aneb The White Screen, objev objevů. Přišli s mixem gothic, punku a rocku a způsobili nadšení nepopsatelné. Prý se snaží vrátit hédonistický přístup do hudby, a že to z nich sršelo. Živá demonstrace politického protestu, otevřenosti a sexuální energie. Jsou kapely, které se nedají popsat, je třeba je zažít a nechat se zdemolovat.

Pop-Kultur si zakládají na umělcích, kteří oplývají svébytným pódiovým projevem. Prezentace Myrkur je zapamatovatelná lehce, její jedinečnost tkví v absurdní míře kýče, předvídatelnosti a naivitě. Na stagi stojí křehká divoženka mezi třemi pokérovanými metloši. Odpustila bych i ten plytký vizuál, kdyby bylo co poslouchat. Takhle jsem jen rychle popadla kolo a jela s Kulturbrauerei za zády vstříc dalšímu dni...