Články / Reporty

Šamanský rituál pro všechny (Killing Joke na Flédě)

Šamanský rituál pro všechny (Killing Joke na Flédě)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 22.06.2017

Na koncertech je vždycky fajn udělat si chvilku času a rozhlédnout se po přítomných. Obzvláště rád se soustředím na jejich trička, výkladní skříně hudebního vkusu. V neděli večer na brněnské Flédě, na koncertu Killing Joke, postpunkových industrial metalistů, to bylo obzvláště výživné. Vedle sebe se potkávaly obligátní kapelní trika s těmi, na nichž se skvěl portrét Leonarda Cohena, logo šumperského festivalu Blues Alive nebo záhrobní deathmetalové výjevy.

Killing Joke přitahují publikum napříč žánrovým spektrem - jedním dechem udivující i jasně pochopitelné. Killing Joke nikdy neoslňovali melodickou a technickou složitostí. Jejich kouzlo tkví v dokonale očištěné jednoduchosti, která si v ledasčem nezadá se šamanským rituálem. Zvláště když jej celebruje někdo jako Jaz Coleman. Uhrančivý, sršící charismatem, dravou energií a sázející jednu grimasu a čarodějnické gesto za druhým.V Brně navíc ve skvělé hlasové kondici, která neodcházela ani s přibývajícími minutami. Očividně dobře naladěné kapele (jádro Coleman – Kevin „Georgie“ Walker – Martin „Youth“ Glover – Paul Ferguson doplnil upozaděný klávesák Réza Udhin, který občas přispěl doprovodnými vokály) se podařilo klub solidně rozhýbat, žel k označení vyprodáno bylo stále daleko. Výživnou devadesátiminutovku zaplnily skladby z celé diskografie kapely, starší postpunkové věci typu Wardance nebo hitová Love Like Blood se přirozeně snoubily s novějšími elektronickými (European Super State) i tvrdě metalovými (Autonomous Zone) nářezy. A je možná s podivem, že už tak rychlé skladby dokázali Killing Joke ještě o něco naspeedovat.

Killing Joke splnili to, co se od nich očekávalo. Do Brna přivezli hlučný, hypnotický rituál, který strhnul přítomné. Coleman a jeho stoičtí kolegové káží o nadmíru neveselých tématech a jejich vize budoucí světa jsou náležitě temné, ale výsledná energie je – světe, div se - pozitivní. A náležitě očišťující.

Info

Killing Joke (uk)
18. 6. 2017, Fléda, Brno

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace