Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 22.06.2017
Na koncertech je vždycky fajn udělat si chvilku času a rozhlédnout se po přítomných. Obzvláště rád se soustředím na jejich trička, výkladní skříně hudebního vkusu. V neděli večer na brněnské Flédě, na koncertu Killing Joke, postpunkových industrial metalistů, to bylo obzvláště výživné. Vedle sebe se potkávaly obligátní kapelní trika s těmi, na nichž se skvěl portrét Leonarda Cohena, logo šumperského festivalu Blues Alive nebo záhrobní deathmetalové výjevy.
Killing Joke přitahují publikum napříč žánrovým spektrem - jedním dechem udivující i jasně pochopitelné. Killing Joke nikdy neoslňovali melodickou a technickou složitostí. Jejich kouzlo tkví v dokonale očištěné jednoduchosti, která si v ledasčem nezadá se šamanským rituálem. Zvláště když jej celebruje někdo jako Jaz Coleman. Uhrančivý, sršící charismatem, dravou energií a sázející jednu grimasu a čarodějnické gesto za druhým.V Brně navíc ve skvělé hlasové kondici, která neodcházela ani s přibývajícími minutami. Očividně dobře naladěné kapele (jádro Coleman – Kevin „Georgie“ Walker – Martin „Youth“ Glover – Paul Ferguson doplnil upozaděný klávesák Réza Udhin, který občas přispěl doprovodnými vokály) se podařilo klub solidně rozhýbat, žel k označení vyprodáno bylo stále daleko. Výživnou devadesátiminutovku zaplnily skladby z celé diskografie kapely, starší postpunkové věci typu Wardance nebo hitová Love Like Blood se přirozeně snoubily s novějšími elektronickými (European Super State) i tvrdě metalovými (Autonomous Zone) nářezy. A je možná s podivem, že už tak rychlé skladby dokázali Killing Joke ještě o něco naspeedovat.
Killing Joke splnili to, co se od nich očekávalo. Do Brna přivezli hlučný, hypnotický rituál, který strhnul přítomné. Coleman a jeho stoičtí kolegové káží o nadmíru neveselých tématech a jejich vize budoucí světa jsou náležitě temné, ale výsledná energie je – světe, div se - pozitivní. A náležitě očišťující.
Killing Joke (uk)
18. 6. 2017, Fléda, Brno
foto © Zdeněk Němec
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.