waghiss666 | Články / Rozhovory | 06.09.2013
Cancer Bats, nejzábavnější lopaty, to už ví každá máma z Prahy nejlíp. Hardcorový základ, metalová omáčka, punkrockové těsto. Místo tradičního zpovídání frontmana poslali Kanaďani kytaristu Scotta Middletona, který sice neměl hlavu odklápěcí, zato plnou znalostí a vtípků, k mému překvapení i ze sfér, kam mají struny vstup zakázán. A neprděl, smáli jsme se jiným věcem. Not a blink, not to miss a thing… (Následující přepis vznikl díky Kelly.)
Dneska u nás hrajete pojedenácté.
Wow! Tys to počítal? Je super vědět, že jsme tu hráli tolikrát.
Potěšení na mé straně, nicméně pamatuješ si na první koncert v České republice?
Pokud si vzpomínám, bylo to v roce 2007, hráli jsme s Rise Against a The Bronx v Lucerně a koncert byl skvělý. Navíc jsme na druhý den přidali koncert s nějakou slovenskou kapelou v menším café, nepamatuju si jméno podniku, ale mám doma fotky, pošlu ti je. Baví nás oba levely, jak početné publikum a profi zvuk, tak intimní HC bordel jako v obýváku. Stranou stálo piano. (smích) Poznali jsme tam spoustu přátel, dodneška jsme v kontaktu. Parádní koncerty!
To rád slyším. Pokud budeš z aktuálního turné posílat pohlednici mámě nebo přítelkyni, co na ni nakreslíš?
Nejsilnější vzpomínka je na Řecko. Viděl jsem prvně Akropolis a Parthenón, nová zkušenost, nově navštívené místo. Mám rád historii a mám radost, že jsme si na tour udělali čas a na vlastní oči viděli tyhle památky. Taková pohlednice by byla adekvátní a cool.
Tři slova, co si tady o Cancer Bats přečteš nejčastěji: dřevorubci, flanelky, javorový sirup.
Takže videoklip na Pneumonia Hawk.
Jo, přesně. Jiná tři slova vystihující Cancer Bats?
Rozhodně fousy, přímočarost a headbanging. (smích)
Vím, že jsi fanoušek Metalliky, ale bylo to tak vždycky? Kterou první kytaru sis koupil, co tě inspirovalo a jakou písničku ses naučil nejdříve?
Viděl jsem Waynův svět, když mi bylo deset, sehnal si soundtrack a začala mě zajímat rockovější hudba, bavila mě Nirvana. Zlom nastal v obchodě s deskama. Vybíral jsem mezi Black Albem a debutem House of Pain. Kdybych zvolil jinak, mohl jsem být dneska DJ, kdoví. Black Album byla posedlost, bavilo mě od začátku do konce, sjížděl jsem ho pořád. Jasně, bavila mě spousta žánrů, ale nebýt Metalliky, nepropadnu tvrdé muzice. Půlrok nato jsem si na každoročním yard sale koupil kámošovu kytaru, chtěl jsem stejnou, jako má Angus Young. Zavolal jsem tátovi a za 50 dolarů koupil kytaru i s aparátem. Až doma jsem si uvědomil: sakra, vždyť jsem levák! Jak to mám vůbec držet? Učitel se mi na první lekci hry na kytaru přiznal, že je taky levák, ale naučil se hrát napravo. Levoruké kytary se špatně sháněly, byly dražší a vždycky v hnusných barvách. Vtipnou náhodou je náš basák Jaye taky levák naučený na regulérní basovku. První píseň, co jsem se naučil hrát, byla Welcome Home (Sanitarium) podle tabulatur v časopise, ale zvládl jsem Sweet Child O Mine a taky Back in Black podle ucha. Kromě sóla samozřejmě, v jedenácti jsem na to neměl, ale přesto jsem byl na sebe pyšný.
Vzpomeneš si na svůj první koncert?
Tomu neuvěříš! Hrál jsem v kapele Bitter Fall, představ si industriální goth rock, jako když spojíš Nine Inch Nails a Type O Negative s The Cure a Depeche Mode, nebo tak něco. Myslím, že to bylo v roce 97, bylo mi tehdy sedmnáct. Hráli jsme v torontském goth baru Sanctuary, bohužel už neexistuje, je z něj StarBucks.
(měníme lokál kvůli hluku a já se vyznávám z lásky k NIN)
První tři desky mě neskutečně bavily, ale od Spirály stojí NIN za hovno. Reznorovi to neříkej, zabil by mě! Koncert s Bitter Fall: potil jsem se nervozitou jako prase! Ani jsem neudržel kytaru. Rozdali jsme pár fakt odfláklých plakátů a doufali v zázrak, schytali jsme 1. listopadu, den po Halloweenu gotici na koncerty moc nechodí. Nakonec přišlo zhruba dvacet našich kámošů a pár upírů, co se chtěli schovat před zapadajícím slunečním světlem. Náš bubeník se před koncertem zmaloval pudrem a černou barvou, protože mu to přišlo adekvátní, i když chodil oblíkaný jako hipík. Ve finále vypadal jako klaun, ale přebil vizáž našeho goth-frontmana. Nakonec to dopadlo fajn, ale gothiku jsem se vzdal ve prospěch black metalu a pár let mi to vydrželo, než vznikli Cancer Bats.
Koncertujete bez přestávky jako málokdo. Co by se muselo stát, abyste smrtící tempo utnuli?
Tos trefil akorát, po turné si dáváme pauzu. Deska je venku už rok a na turné jsme vlastně pořád, mínus pár týdnů doma, takže není od věci si odpočinout. Je nám už přes třicet a není to jako za mlada, kdy nemáš jinou starost než muziku a vytváříš něco velkého. Dokonce si hudbou vyděláváme, což je super. Situace, v níž si můžeme dovolit zvolnit, zkusíme dát do kupy nové věci, znáš to. Ale nekončíme, nechápej mě špatně. Spíš dovolená.
Kdyby ses neživil hudbou, čím by to bylo?
Než jsem začal hrát, prodával jsem lístky na vlak, to byla moje práce, ale rozhodně ne vysněná. Výplaty stačily na kytaru a aparát a tím to haslo. Vystudoval jsem filmovou výšku, což mě bavilo, ale neplánoval jsem kariéru filmaře. Možná bych zvládnul točit, dělat producenta, nahrával jsem naše první EP a od té doby se zlepšily uši i schopnosti, tak snad. V létě mě na ostrově Formentera čeká kurz výroby kytar, tohle by mě taky bavilo dělat. Něco kreativního, rozhodně bych po tak dlouhé době v kapele nechtěl sedět v kanclu.
Liam všude prohlašuje, jak je všechno super. Práskneš mi váš nejhorší koncert, co jste hráli?
Těžko být škarohlíd, když děláme to, o čem jsme vždycky snili. Ptej se sám sebe, jaký byl tvůj nejhorší sex? Vždyť byl super!(smích) Máme spoustu špatných zkušeností. Okradli nás, rozbila se dodávka… Někdy jdeš na koncert nasraný, někdy zkurvíš hitovku, jako když si Mike blbě napíše setlist a zatímco začnu hrát Golden Tanks, on hraje French Immersion. Koukali jsme na sebe jako idioti, než nám došlo, kdo se spletl. Tohle se stává, no a co? Setkali jsme se i s nenávistnými fanoušky kapely, se kterou jsme hráli, moře prostředníků ve vzduchu a vždycky se najde debil, co po tobě hází věci. Možná tě to zklame, ale jen než dohraješ. Zkazí ti to den? Rozhodně ne.
Takže fakt je všechno super, jak tvrdí Liam?
Vážně, chlape! Máme obrovskou kliku, že jsme tam, kde chceme být. Možná je to i věc karmy, snažíme se nebýt na lidi hajzlové, nejsme arogantní, takže věci jsou v lati. Liam sem tam dostane pěstí, ale v rámci show, nikdy ne do držky. (smích) Máme kliku. Slýcháme drsné historky od kámošů z kapel a jsme rádi, že nás nic špatného nepotkalo. Jeden z našich přátel umřel na pódiu, když hrál. Co horšího se ti může stát? Ve srovnání s touhle tragédií je všechno prkotina.
Zvládneš popsat každou desku Cancer Bats jedním slovem?
Birthing the Giant – green
Hail Destroyer – progres
Bears, Mayors, Scraps & Bones – kompletní
Dead Set on Living – vyspělost
Nová deska víc smrdí sludgem než starší tvorba, čím to?
Tyvole, podle mě je víc sludge na Bears, ale chápu, co tím myslíš. Na nové desce máme věci jako The Void, ale když jdeme do studia, nečekáme, že vznikne pomalá a hutná věc. Jamovali jsme a padaly z nás fakt divné věci, divnější než Radiohead. (smích) Jaye nahrál basovou linku a mě napadlo ji zahrát pozpátku a zpomalit na 60 bpm. Hutný motiv, dodělal jsem k němu kytary a měli jsme předehru, kam Liam šeptá. Z ujetého nápadu se stala píseň pro Cancer Bats. Baví mě pomalé věci stejně jako punková zběsilost, ale když chytnu kytaru, nemám vytyčený cíl: dneska složím sludge! New World Alliance měla punkrockový základ, který jsme zpomalili a nakonec je z toho temná divnota. (smích) Možná se to nezdá, ale dost experimentujeme. Nová deska bude zase jiná, uvidíš.
Co vedlejšáky? Liam nahrál desku s Axewound, máš vysněnou sestavu hudebních kolaborantů?
Je to o lidech, když seženeš dobré muzikanty na stejné vlně, jde to samo. Liam zvedl telefon a Matt Tuck říká: „Mám tu desku, potřebuju vokály. Jdeš do toho?“ Liam kývnul, sedl do letadla, v Londýně to nařval a hotovo. Já nemám vysněnou superskupinu s Hetfieldem. Cancer Bats jsou můj splněný sen. Hrál jsem s metalovou kapelou a už mě nebavilo poslouchat a hrát dvojšlapky a breakdowny, chtěl jsem dělat něco melodičtějšího, navíc být jediný kytarista v kapele je vždycky výzva. A jsem v Cancer Bats spokojený. Pokud někdy nebudu, rozhodně bych rád zkusil něco něžného, s ženskými zpěvy, moc takové muziky neslyším. Zpomalit, zvolnit, ale teď ještě ne.
Cíl, co jste si s kapelou dali, je vyhnout se moderním breakdownům. Najde se ale současná kapela, co sype half-timy a rád ji posloucháš?
Jasně, vyrostl jsem na Hatebreed. Satisfaction Is the Death of Desire jsem objevil na střední a byla to pro mě nejtvrdší záležitost, co jsem do té doby slyšel. Problém nastal potom, každá kapela to začala dělat, hrát beatdown HC. My jsme si v kapele řekli, že tohle dělat nechceme. Hatebreed jsou skvělí, na co je nám sto dalších kopírek? Nasrat! Hatebreed pořád hrajou a ve srovnání s nima vypadají všechny tyhle kapely jako banda děcek. Technicky vzato máme v písničkách breakdowny, ale nestojíme na nich a zkoušíme je jinak, žádné zatlumené ra-tadadata-ta s dvojšlapkou.
Nová krev, co tě baví?
Sakra, to bude těžší, protože jsme fakt přehlcení breakdown metalem, o kterém jsi mluvil. (smích) Zbožňuju Vera Cruz! Nejenže dělají skvělou hudbu, ale servírují ji s neskutečnou intenzitou, a navíc jsou to skvělí lidi, mám je moc rád a mám radost z každého setkání s nimi. Nový frontman Thierry je ďábel! V Belfastu je kapela Gacys Threads, s těma jsme nedávno hráli a jsou to fajn lidi, dost inspirovaní Converge, to mám rád.
Na jakou muziku se těšíš, kromě nových Black Sabbath, co nedávno vyšli?
Slyšel jsem singl God Is Dead a podle mě je parádní. Netušil jsem, jak to dopadne, jestli po tak dlouhém odloučení zvládnou nakopat zadky, ale nakonec jo. Jasně, už to není, co bývalo, ale nečekám, že se Iommi vrátí v čase, to je blbost. Doufám, že Entombed vydají novou desku, rád bych si ji poslechl, od roku 2007 nic nevydali a už je načase. Jedna z mých nejoblíbenějších kapel vůbec. Zozobra, lidi z Cave In, kapely, co na mě měla velký vliv, nedávno vydali desku a je to rozhodně jedna z těch lepších tvrdých věcí poslední doby. Škoda že se o nich tak neví, jsou skvělí. Jejich frontman má skvělý projev, správně špinavá a nasraná záležitost. Připiš si je k předchozí odpovědi.
Mají hudební DVD smysl, minimálně pro vás?
Já ti nevím. Třeba k deluxe edici Bears jsme přidali DVD s živákem ze Sneaky Dee’s, ale náš poslední koncert z Londýna, což byla naše asi největší headline show, natočili lidi z MoshCam, profi záznam a je na youtube zdarma. Váhám nad významem DVD živáku jako formátu. Koupíš si DVD od Cancer Bats, když si nás můžeš pustit na MoshCam youtube kanálu zadarmo, navíc v HD? Je těžší udělat DVD speciální. Třeba NOFX se to povedlo s Backstage Passport, to je fajn koncept, ale nemůžeme jim ukrást nápad.
Krom EP, chystáte se s Bat Sabbath ještě hrát?
Jasně! Nepověsili jsme to na hřebík, hráli jsme v Liverpoolu a v Coventry. Odezva je šílená, přitom původně jsme kývli na výzvu Sonisphere festivalu a měl to být jen vtip: proč ne třeba Bat Sabbath? A najednou nás lidi bookujou, když máme s Cancer Bats volno. Třeba jednou uhrajeme dvoják, dvakrát tolik peněz, paráda, no ne? (smích)
Rozhodně zapojte Čechy do tour! Jak vnímáš incident s Randym Blythem? Na vašem facebooku jsem si všiml nenávistných reakcí na koncerty v Česku od lidí z různých zemí. Jaká je teď obecně reputace ČR v povědomí posluchačů tvrdé hudby a muzikantů?
Vůbec si nemyslím, že to má co dělat s Českou republikou. Pokud si díky téhle události lidi udělají negativní názor na tvoji zemi, přijde mi to absurdní a hloupé! Překvapuje mě, že se to nestalo u nás, tohle je věc, co se běžně může přihodit i v Americe. Jasně, Lamb of God jsou velká, slavná kapela a Randyho zatkli v Česku, velká událost. Přirozeně je mi ho líto, protože tohle by se klidně mohlo stát mě. Když jsem koukal na videa, všiml jsem si kluka, co leze na stage víckrát, pak ho security strkají a ve finále to hodí na Randyho. Je mi líto, že musel umřít mladý kluk, je mi líto rodičů, co přijdou o syna, tohle je tragédie. Policajti akorát ví, jak zatýkat lidi a posílat je k soudu, ale podle mě nebylo správné čekat na Randyho tak dlouho, než zase přiletí. Nedávno, na koncertě v Nizozemí, jsme měli podobnou chvilku: týpek vletěl na pódium, možná byl i opilý, naběhl do mě, málem jsem sebou fláknul, zakopl o můj pedalboard, přeletěl přes odposlech a střemhlav se zřítil pod podium. Naštěstí tam nebyly zábrany, pod náma písek, nic vážného se mu nestalo, měl kliku. Lidi si neuvědomují, že na podiu nemají co dělat. Jasně, stage diving je zavedená koncertní disciplína, ale když se motáš na stagi dlouho, tak kurva riskuješ! Často bráníš kapele v hraní nebo riskuješ, že zakopneš o kabel a přerušíš produkci. Takže když lezeš na stage, můžou se stát jen dvě věci: buď skočíš sám nebo tě někdo z pódia strčí. Ale je to tvoje iniciativa. Když skáčeš, čekej že spadneš, nedej bože na malé holky v první řadě, co se přišly podívat na svoje idoly z plakátů. Jestli tě lidi chytnou, je to fakt zážitek, ale je tam prostě riziko. Možná by měli lidi ze security týmu počítat s podobnýma lidma a podle toho být připravení jednat, ale na koncertech bez ochranky je to věc stage diverů. Nechovejte se jako idioti!
Čí videoklip na vaši skladbu bys chtěl vidět? Máš vysněného režiséra nebo i koncept?
Věci, co dělá Anton Corbijn, se mi moc líbí. Bavil mě i jeho film s Clooneym, nakonec je mnohem lepší, než se zdálo. Jeho umělecké cítění mě fascinuje a líbí se mi všechny jeho klipy, tak by bylo zajímavé zjistit, co by svedl s kapelou, jako jsme my. Nikdy jsme neměli s klipy umělečtější ambice, než jsme předvedli doposud, a asi to tak má být, ovšem ve věci vytouženého režiséra mám jasno. Ale asi bychom si ho nemohli dovolit. (smích)
Byl by pro tebe slibovaný loňský konec světa moc brzo?
Nebyl. Pro mě? Vůbec! Kdyby loni nastal konec světa, bylo by to super! Umřel bych spokojený, nemám seznam nesplněných přání. Dosáhl jsem na mnohem víc, než bych mohl. Pochopitelně mám ještě co dělat, ale neumřel bych plný cílů, co jsem nestihl. Ne že bych chtěl konec světa, ale být u toho? Sakra, to je super! Srovnatelná událost je už jenom Velký třesk, a kdybych mohl přihlížet nejdůležitější události naší generace, stoprocentně jupí! Možná to zní morbidně, ale tak nějak to cítím.
Představ si Cancer Bats jako tým superhrdinů. Jak se jmenujete a jakou má každý z vás speciální schopnost?
Tyvole, co to po mě chceš? Mám ti tu snad nakreslit komix? Ne, ne, ne. Na světě je dost skvělých komixů, nechám se inspirovat: Jaye je jednoznačně Wolverine. Je malý, je chlupatý, je šílený, je agresivní a je Kanaďan. S Liamem je to snadné: Iron Man. Má charisma, je stejně ukecaný a vtipný jako Tony Stark a dokáže tě přemluvit k čemukoliv, vůdčí typ. Já bych byl Batman, dostal jsem moc si vybrat a Batmana jsem od dětství miloval, ještě než přišel Nolan, takže si ho sobecky zabírám.
To máme stejně, Batman je nejlepší!
Navíc to není superhrdina, jen zraněná mysl, silné přesvědčení a správné prostředky. Zbývá nám Mikey, hmm… (odmlčí se) Řekl bych, že na Mikea sedí Beast z X-menů. Sice není modrý a nevisí hlavou dolů, ale je velký a chlupatý, nemá nepřátele, každý ho má rád a nosí malé brýle jako Beast, když čte. Tyvole, já jsem jediný z DC, wow! V crossoveru Batman vs. Punisher jsem slyšel z Batmanových úst větu: „Street by street. Block by block. Taking it all back,“ a je to taky první pasáž textu k Firestorm od Earth Cisis, nevím, jestli je znáš. Musím zjistit, jestli dřív vyšel komix nebo album. Je to moc velká náhoda, Batman asi není straight edge. Ale možná by měl být! (smích)
Která filmová adaptace je podle tebe lepší než původní kniha?
Tyvole, to je skvělá otázka! Mě se líbil film High Fidelity, ale když jsem zkoušel číst knihu, nelíbila se mi. Možná mě jen nebral britský humor, ale hlavní hrdina mi přišel strašně otravný, tak moc, že jsem knihu musel odložit. Ale film se mi moc líbil, mám rád Johna Cusacka a Jacka Blacka. Jak to máš ty?
Mě nebavilo číst Pána prstenů, přitom filmy jsem miloval.
Jo, to je dobrý příklad. Já mám knihy rád, ale filmy jsou taky super, takže bych neřekl, že je kniha horší než film, ale že se jim povedla adaptace. Jasně že musíš plno věcí vypustit nebo změnit, ale třeba konec se filmařům povedlo udělat lepší, než je v knize. Plno lidí říká, že film Shining je lepší než kniha, přitom Stephen King se nechal slyšet, že ho nemá rád. Ale ta druhá adaptace je otřesná! Plno filmů podle jeho knih se moc nepovedlo. Mohli by zfilmovat Dračí oči, to je skvělá knížka. Namísto toho dělají remake Carrie, i když trailer vypadá slibně, uvidíme.
Poslední otázka je moje nejoblíbenější: Elvis, nebo Beatles?
Elvis, stoprocentně, jednoznačně.
Kámo, jsi první člověk, a bylo jich fakt hodně, co si vybral Elvise.
A kdybys mi dal vybrat mezi Brouky a Stouny, tak jdu do Rolling Stones. Moje máma milovala Elvise a táta zase Stouny, na jejich albech jsem vyrostl. Nikdy jsem nebyl fanoušek Beatles, pro mě je to laciný popík do žluté ponorky. Jasně, mají White Album a plno slavných pecek, ale já jim prostě nikdy nepřišel na chuť. Možná kdybych žil v době jejich největší slávy, beru to jinak. Respektuju, že změnili moderní písničky, ale nikdy jsem neměl rád McCartneyho ani Lennona. Nevím. Stejně to mám s Dylanem. Kdokoliv mi přehrál písničku od Boba Dylana, podal ji líp než on sám. Pusť mi Hendrixovu verzi All Along the Watchtower kdykoliv a bude mě bavit víc než originál. Zkrátka někteří jsou skvělí skladatelé a jiní umí jejich umění líp prodávat. Jde o to, co tě baví. Můj názor.
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Jiří V. Matýsek 09.12.2024
Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.
Abbé 04.12.2024
Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…