Shaqualyck | Články / Reporty | 19.02.2014
„A další písnička se jmenuje Ano, pil jsem i benzín, mami.“ Podobně památných výroků zaznělo v Ostravě v sobotu večer povícero. A i když je tahle hláška převzatá z epizody Simpsonů, kde Šáša Krusty chlastá/zvrací z/do Stanleyova poháru, na půvabu jí to nijak neubírá. Ale popořadě. „Zdar!“ oslovil nás hned u dveří frontman Social Party s roztomilým dětským kufírkem. Na plakátech stálo START 20.00, takže jsme dorazili před devátou a pak ještě dobrou půl hoďku v poklidu nasávali atmosféru a polotmavou třináctku. Normálka. Ostravský Plan B si mě získal okamžitě. Příjemné nápojové menu, nahulíno tak akorát na hranici astmatického záchvatu, svítidla oblepená comicsovými stripy. Prostoru za pódiem dominuje hororová stěna, ze které lákají na kafčo podobizny Mikea Myerse, Jasona Vorheese a dalších sympaťáků. Místo backstage chlapské hajzly. V pauze mezi kapelama I Bleed od Pixies z repráků. Stylovka jak cyp.
První naběhla bílovecká čtveřice Illegal Illusion. Kdo přišel se zubní protézou, byl v tu ránu bez ní. Ano, čekal jsem kovadlinovou řežbu, ale špinavou, zastřenou. Bezmála krystalický zvuk mi vyrazil dech, stejně jako ne úplně standardní oslovení „přátelé“, jímž frontman s dohladka vyholenou lebkou několikrát za večer počastoval obstojný dav nadšenců, který hned zkraje opustili první zbabělci. Na tvářích odcházejících párů bylo patrné, že si k milostnému potlachu představovaly odlišnou, snad vstřícnější kulisu. Jenže na kompromisy ten večer nebylo místo. A deska Things After Death patří k těm, které nelze vnímat na půl plynu. Zbytek klubu se rval dopředu. Zpěv evokoval nejlepší formu Grega Dulliho, kytary si šly naproti, oči přilepené na strunách. Ačkoliv byla vzdouvající se vlna vrstvených riffů hutná až běda, neměli jste problém rozeznat v ní propracovaný rytmus. „Ilegálové“ nehodlají posluchače topit v rozbouřené tůni beztvarého hluku, melodie je zřetelná a drží jak přibitá k zemi. Komplikovanější než návod k japonskému videu, ale nesmírně uhrančivá, opojná. A tvrdá. Když už ohluchnout, tak z tohohle.
Než jsme se stihli vzpamatovat, opanovali pódium Social Party. Hardcorové soukolí se i přes pomalejší rozjezd rozehrálo k solidnímu večírku. Prima texty, dokonale organizovaná hluková skrumáž, všechna čest zvukaři. Basa nezůstala viset ve vzduchu, s přehledem jistila pustošivé kytarové nálety. Po každém songu si basák od plic zařval, jako by chtěl zbytku světa dát najevo, že ještě stojí na nohách. Pánové třikrát zopakovali, že se jmenují Social Party a že nová deska už měla být (dávno), ale není (zatím) a brzy bude (možná). Tematický večer žánrově spřízněných kapel uzavřela královehradecká enkláva Argonaut. Nástup těsně před půlnocí. Ze všech tří těles asi nejpísničkovější (a taky nejvlasatější), s neskrývanou zálibou ve stoner rocku a Queens of the Stone Age. Lidí nepatrně ubylo, děti s patkami zvýšily intenzitu pošťuchování. Vzduch se dal pomalu krájet, ale s tímhle soundtrackem to nikoho nesralo. Před přídavkem už se ozvala únava, ale hoši neztráceli humor. „Na tohle jsme čekali. Máme nachystanejch ještě dvanáct písniček... Fór je v tom, že já už zvládnu jenom jednu.“ To si dám líbit.
Illegal Illusion + Social Party + Argonaut
15. 2. 2014, Plan B Hardcore Café, Ostrava
foto © Kuba Olejníček
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.