Libor Švitorka | Články | 06.11.2013
Moje vědecká holka si překotnou gestikulací a sykotem zjednala klid v místnosti. Protentokrát vynechala horizontální pohyb ukazováku přes krkavici. Gesta domácí harmonie tohoto typu beru vždy jako signál výjimečné kvality a návykovosti právě poslouchaného hudebního nosiče. Lyonská pětice Sport vloni poslala do světa svižné první elpíčko Colors, které chutná jako končící léto, má nezapomenutelný přebal a je těžké ho dostat z playlistu.
Francouze lze strčit do šuplíků anglicky zpívaného garage nebo indie rocku, převážně ovšem evokují melodičtější emo a punk rock amerického středozápadu poloviny 90. let a odkazují ke spolkům jako Small Brown Bike, American Football nebo Braid. Sport, zdá se, dokázali na Colors nevynechat nic, co bylo v druhé vlně ema po roce 1994 u fans v oblibě, a navíc si zachovat vlastní příchuť. Nevyžehlený punkový diy feeling. Tu ukřičeně ochraptělý, tu hladící vokál, v případě Sport v popěvcích tuplovaný. Popové řinčení zkreslených melodií, cit pro silnou srozumitelnou linku sólové kytary, která balancuje místy až na hraně math rocku. Změny tempa a nálad. A hlavně srdeční nasazení a pocitová zpověď prostřednictvím textu.
Každá z chytlavých písní nese název města a rok konání zimních či letních Olympijských her, přestože texty nemají nic společného s celosvětovým svátkem sportu a sportem vůbec, snad kromě fadeoutu posledního tracku Montreal, 1976, kde je vysamplované audio vítězného home runu Pedra Álvareze za Pittsburgh Pirates. Kuriozitou desky zůstává instrumentální povzdychnutí nad prohraným hostitelstvím zimních her Francie (vůči Pchjongjangu), píseň Annecy, 2018.
Colors je svěží a mnohem klidnější než předchozí EP, Demo 2011, ale najde se pár báječných kusů na komíhání se bytem, bezdůvodný křik a hrozbu pěstí do vnitrobloku. Namátkou uhánějící šestka Sydney, 2000 nebo desítka Saint Louis, 1904 se zaklínadlem „Dear summer, I hate you so!“ v refrénu.
Člověka po těch necelých 29 minutách desky nějak přepadne nostalgie a ani vlastně neví proč. Devadesátky jsou už dávno pryč a v sekundě na gymplu stejně nikdo Hot Water Music neposlouchal. Možná je mi trochu líto ema jako takového, jak bylo semleto masmédii a módním průmyslem a jak ho pochcali My Chemical Romance a třípatrové penály s Emily the Strange. Ale co, spodní proud se pořád dere svojí cestou, i když se na hladině dělají víry.
Sport – Colors (17 décembre, Adagio 830, Truffle Shuffle, La tête d’ampoule, Pike rcds, Guerilla Asso, Ruin your fun, No routine, Entes Anomicos, How is Annie, Housebreaker, More than sounds, North Cult, Voice of the unheard, Hip Hip Hip, Heads Up!, 2013)
Veronika Vagačová 22.01.2025
Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.
Jiří V. Matýsek 21.01.2025
Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.
redakce 20.01.2025
Vrcholy, zážitky a vzpomínky z populárního festivalu Eurosonic Noorderslag, zatím letem světem, podrobnější report čekejte brzy.
redakce 20.01.2025
Housekeepers debutovali v roce 2023 na brněnském Kumstu a nyní pracují na mixech nových skladeb, které slibují další experimenty s nádechem hravé nadsázky.
redakce 19.01.2025
Prezident Kadebostany. Tomuhle švýcarskému producentovi sebevědomí nechybí, ostatně s miliardou streamů na YouTube se není co divit. Deset a jeden oblíbený song.
redakce 17.01.2025
Rádi chodíme na akce Rachotu, Fource, do Akropole a MeetFactory, programová nabídka ARCHY+ stojí za zmínku. A nejen to, kam letos?
redakce 16.01.2025
Nejvíc srdíček zasáhly Eljel, Califato ¾, English Teacher, Petr Bursa a další.
redakce 15.01.2025
Útěky a potěšení. Koukejte s námi.
redakce 14.01.2025
Bangerů máme plné kapsy, stejně jako tanečních hitů, písniček o lásce, vzteku, ale i těch, co pohladí a zaléčí rány.
redakce 13.01.2025
V loňském roce si kromě Charli xcx a jejího alba Brat nebylo možné nevšimnout mnoha dalších nahrávek, detailnější přehled z různých koutů redakce níže.