Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 21.01.2025
Dungeon-synth dnes připomíná košatý kořenový systém. Jen málokterý výhonek ale nad povrchem skutečně zazářil, snad jen otec zakladatel Mortiis, a i to je velmi klubová záležitost. Hudbě často tvořené jednočlennými projekty, vydávané pouze digitálně či v nízkonákladových edicích, dlení ve stínech svědčí. Povoleno je vše, i synth, který tvoří kvákání žab nebo mňoukání koček. Výše řečené platí o domácích interpretech, i těch zahraničních, třeba projektu Infamis Tenebre z Polska. Nedávno debutoval nahrávkou Widma, snažící se přijít se svěžím pohledem na dané pole zájmu.
A svým přístupem z běžných žánrových mantinelů vyčnívá. Dungeon-synth totiž většinou pracuje pouze s instrumentálními skladbami, zaměstnává posluchačovu mysl, která si může kreslit vlastní příběhy. Infamis Tenebre přidávají další rovinu – lidský hlas. Úpěnlivý, bolavý, jaksi rozervaný, ale čistý. Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z temných, vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.
Klenuté vokální melodie se na osmiskladbové kolekci vznáší nad hutným syntezátorovým podkladem, v němž najdeme ozvěny kovové palety martial industrialu s hřejivostí skladeb irské devadesátkové ikony Enyi; odsekávané akordové postupy dávají na tvorbu zpěvačky, která propojila lidovou hudbu zeleného ostrova s moderním zvukem, jasně odkazují. Zvuková krajina Widma působí v zásadě minimalisticky, postupy se opakují, nicméně působí to jako prostředek jak přitáhnout posluchače k vokálu. Ten je tu „to“ hlavní a funguje jako prvek, který album dokáže povytáhnout nad průměr.
Texty v polštině pracují s přírodním mysticismem, nahrávku rámují skladby, jež do centra staví prostředníky mezi skutečným světem a tím, co jej přesahuje – čarodějnici a šamana. Les se stává útočištěm, text skladby Krzyk staví na kontrastu faktu „na marmurach jest zimno, bardzo zimno“ („na mramorech (města) je chladno, opravdu chladno“) a prostého vyjmenování „krzewy jeżyn, pajęczyny, spokój padliny“ („keře ostružin, pavučiny, pokoj mršin“). Uměle lidské tu představuje nebezpečí (ocel ve stejnojmenné písní), řešením je návrat k přírodě v jakémsi pohanském slova smyslu. Celkový obraz doplňuje trojice instrumentálek, které duo Infamis (též ambientní projekt Voices of the Cosmos) a Piotr Huzar, poněkud paradoxně, pojmenovalo anglickými názvy. Všechny tři prokazují schopnost pracovat i beze slov a daří se jim budovat velmi solidní atmosféru. Zároveň fungují i jako jisté vydechnutí od dominantního, velmi expresivního vokálu.
Nechvalně proslulá temnota, jak by se dal název projektu přeložit, má slušný potenciál, jakkoliv až příliš, zejména v hudební složce, sází na povědomé. Budiž to bráno jako opatrné našlapování na novém území. V dungeon-synthovém světě je projektů, které v takové míře pracují s vokály – natož čistými – pomálu. Jako taková působí deska Widma svěže, se svébytným nadhledem a schopností si žánrové konvence ohnout.
Infamis Tenebre – Widma (Fluttering Dragon Records, 2024)
Bandcamp projektu
foto © Agnieszka Janik
3DDI3 01.01.2025
Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.