Sraz absolventů Woodstocku aneb Joan Baez v Lucerně

Víc hlav více ví. A těch stříbrných teprve. Ve čtvrtek se jich sešlo požehnaně a ti se stříbrem na hlavě, naslouchali jedné, která má zlato v hrdle. Včerejší večer s Joan Baez v Paláci Lucerna.

To, že jsou hvězdy, které nehasnou, se omílá furt a všude. Občas je ale možné se setkat i s takovou hvězdou, která září, i když se zhasne. Do středu jen lehce nasvícené scény skromně vešla zpěvačka skotsko-americko-mexického původu Joan Baez a bez jediného slova začala hrát. I Believe in God and God Is God. Hned po prvním uznalém potlesku Joan konstatovala, že je ráda, že dnes přišel její oblíbený typ publika a že písně, které zpívá, jsou dlouhé, smutné a skoro vždycky v nich někdo umře, takže se je pokusí alespoň zrychlit. Následovala Farewell Angelina, jejímž autorem je Bob Dylan, zásadní muž v životě Joan Baez, která s ním koncertovala v době, kdy měl ještě málokdo tušení, co se z nenápadného mladíka z Minnesoty vyklube. Angelinu vystřídala další Dylanova známá skladba It´s All Over Now, Baby Blue, kdy se celá scéna zahalila do decentního modrého světla. Dalším mužem-umělcem, kterému Joan toho večera vzdala hold, byl britský písničkář Donovan, jehož skladbu Catch the Wind zpívala v minulosti se svou sestrou, zpěvačkou Mimi Fariňa a kterou v Lucerně zazpívala spolu s doprovodnou třiadvacetiletou zpěvačkou Grace Stumberg.

Joan nenechala své příznivce propuknout během koncertu v přílišné ovace, nebyla tam od zbytečných řečí. Občas vysvětlovala příběhy, skrývající se v písních, a pokud se některé z nich vázaly k důležitým momentům jejího života, připojila krátkou vzpomínku. Když došlo na Gracias a la Vida ze stejnojmenné desky z roku 1974, vzpomněla na setkání s vitální stařenkou, které bylo 107 let a nechápala, jak můžou Joan bolet nohy. Svůj vyhlášený politický aktivismus udržela Joan na uzdě až do páté písně Mi venganza personal, jejímž autorem je nikaragujský zpěvák Luis Enrique Mejia Godoy a která byl připomínkou Joaniny cesty do Jižní Ameriky v dobách pravicové diktatury. Donna Donna, která se rovněž nesla Lucernou, odkazovala k Joaninu vystoupení na československém festivalu populárních písní Bratislavská lyra v červnu roku 1989, na kterém oficiálně přivítala tenkrát čerstvě propuštěného Václava Havla a další disidenty a kde vzniklo jejich přátelství. Když ještě připojila píseň Bratříčku, nevzlykej v češtině s tím, že je to podle jejího názoru nejtěžší jazyk na světě, zpívala celá Lucerna s ní.

Nebyl to koncert největších hitů Joan Baez, opulentní show velkých slov a proklamace zásadních pravd, ale příjemný koncert umělkyně, která s velkou pokorou v hlase vzpomínala na přátele-muzikanty, jejichž písně se postupně staly součástí jejího repertoáru a které jsou v její interpretaci právem oceňované. Asi největším překvapením pro mě byl nejvšestrannější muzikant, kterého jsem kdy naživo viděla – Dirk Powell, kerý spolu s perkusistou Gabrielem Harrissem Joan doprovázel. Dirk začal u klavíru, pak vystřídal mnoho kytar včetně té tradiční portugalské, ovládl banjo, načež přesedlal na harmoniku a celou podívanou završil hrou na housle. Někdo jezdí na turné s kapelou, někdo má Dirka.

Joan Baez v jednoduchých černých džínách, bílé košili a s červeným šátkem přes ramena během celého koncertu stála, usmívala se a působila přirozeně a uvolněně. Kdo se ale naběhal, byla slečna asistentka, protože Joan vyměňovala kytary téměř po každé písni. A jednou se nechala zlákat i ke krátkému tanci s Dirkem. Když sama začala, sama i skončila, ale neodešla do zákulisí nadlouho. Nadšené publikum, aplaudující vestoje, si folkovou hvězdu opakovaně přivolalo zpět, za což bylo odměněno dalšími zásadními hudebními vzpomínkami. Blowing in the Wind, The Boxer nebo Imagine, ve které předzpívala jednotlivé sloky, aby se mohli připojit diváci, pokud je tedy vůbec možné, že byl v sále někdo, kdo tuto skladbu neznal. Skvělý koncert. Škoda jen, že mezitímco profesionální fotografové směli fotit pouze během prvních tří skladeb, v publiku se vesele blýskalo po celou dobu koncertu a mnozí v klidu ze svých loží pořídili i vlastní nahrávky.

V písni Joe Hill zpívala Joan o tom, že ji Joe řekl: „Ty neumřeš, Joan, ty budeš žít“. A nezbývá než souhlasit. Joan Baez je z těch, kteří budou žít bez ohledu na to, co se stane s jejich tělesnou schránkou.