Martin Řezníček | Články / Reporty | 19.07.2018
Po roce opět v Ostravě. Co je nového? Zásadního asi nic, industriální věže zhrouceného industriálního města pořád shlížejí na stejný areál, pouze cesta k hlavní stagi se zkrátila novou propojkou. Výhoda pro spěchající a pozdě příchozí – třeba ty, jejichž žluťák stál hodinu ve Velimy jen pár desítek kilometrů za Prahou. Intenzita deště proměnlivá, výhodou je, že už může být jedině líp. A co kapely?
fotogalerie z festivalu tady
Proplešatělý opičák Samuel T. Herring čas od času hodil do měkkého doprovodu zasněných synťáků deathmetalový growl, pak se s rozklepanou bradou dojímal, když vzpomínal na dědečka nebo sledoval nadšené reakce pláštěnkářů. Vůbec mu přitom nevadilo, že sám mokl pod nezastřešenou částí pódia, až se mu na košili vytvořil velký mokrý trojúhelník. Takoví byli Future Islands. V celkovém dojmu by se dali přirovnat k Georgi Ezrovi, který vystoupil na stejném pódiu o dvě hodiny později. „Bylo to prostě pěkný“, člověku z koncertu utkví ale jen dojem z vystupování frontmana, střípky jeho chování – jak mluvil, jak se hýbal. Zvukově spíš kulisa. V prvním případě dobrá kulisa na letní chill v programu festivalu, v druhém případě sympatický soundtrack k posezení ke kafi. V klubu by ovšem mohli oba dva interpreti vyznít dost jinak.
To, že celý první den byl spíš o osobnostech potvrdil i Nathaniel Rateliff & The Night Sweats. Mix bluesu, soulu a rocku zněl i českému uchu zaměnitelně s jinými jižanskými kapelami a byly i chvíle, kdy se povídačky o energické smršti na pódiu zdály nadsazené. Sledování Rateliffa, coby vilného truckera s rozepnutou košilí a nacpanými spodkami, bylo však po většinu času soběstačnou zábavou. Momenty, kdy burcoval publikum a přesně mu diktoval, kolikrát má zařvat hej!, kdy po elvisovsku rozhoupal pánev a kolena... Stejně tak bavil pohled na členy jeho kapely – zajímavou figurkou byl basák, dvojník Jiřího Kodeta v baretu, sígr marseilleských ulic.
fotogalerie z festivalu i zde
Beth Ditto se na svoje vystoupení vyzbrojila flitrovými šaty a drdolem a taky dětsky radostným humorem. Viděli jste snad někoho, kdo by s takovou chutí po každé písni opakoval česko-anglické „děkuji“ a ještě si od davu nechal předkládat další výrazy jako „na zdraví“ či „moje vlasy jsou falešně“? Svoji praštěnou výstřednost předváděla, i když si ostentativně hladila břicho a natřásala poprsím. Ani pěvecky nezůstala nic dlužna. Řezavý hlas zazněl nejsilněji v otevřených polohách, jaké předvedla třeba v Oh My God nebo Heavy Cross, největším hitu její dřívější kapely Gossip. Vystoupení americké zpěvačky bylo nejzábavnějším a vůbec nejlepším bodem středečního programu Colours of Ostrava. A může se klidně stát, že i další dny programu budou ovládat ženské interpretky.
Colours od Ostrava 2018
18. – 21. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © Anna Baštýřová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.