Sun Kil Moon a Kozelkův slovník

Mark Kozelek se ještě donedávna dostával do pozornosti hudebních médií především uměleckými počiny. Díky tomu se kolem něj vytvořila jakási aura citlivého chlapíka s kytarou, jehož písně vyvolávají pocity bezbřehé melancholie. Dokud si nepustil pusu na špacír a nebál se pustit do slovních potyček s fanoušky nebo s kapelou War on Drugs. Dalším podstatným momentem byla a je touha po nalézání nových zvukových cest, takže do jeho bohaté diskografie přibývají progresivní spolupráce - Jimmy Lavalle a Justin Broadrick budiž toho zdárným příkladem.

Napětí před vystoupením nahrával i fakt, že koncertních záznamů a fotek nekoluje po internetu zrovna mnoho, za čímž nehledejme žádné mystérium. Prosby o nepoužívání fotoaparátů i mobilů zdobily každý kout Lucerna Music Baru a kdo si přišel Kozelkovu pražskou premiéru zvěčnit, hořce zaplakal.

Mýtus, že Kozelek je primárně písničkář, co se půl koncertu baví změnou ladění kytary, padá hned na začátku. Frontman někdejších, na kytaře postavených Red House Painters okázale ignoruje svůj nízkolub na kraji stage, aby ho brzy ověnčil slůvkem fuck. To padne ještě mockrát. Aktér několika koncertních kontroverzí je kontaktní a naprosto nad věcí, reaguje na vtipy, je příjemně drzý a vedle obsáhlých textů písní se dokáže pěkně rozkecat i mezi nimi, zatímco muzikantským kumpánům dopřává oddych. Ledově klidní Nick Zubek, Chris Connolly a Steve Shelley přihlížejí poznámkám, které jsou někdy vtipné, jindy jízlivé, ale nikdy nejdou přes čáru.

Kdo Kozelkův hudební život zná, ví, že se ke starším věcem takřka nevrací, přesto absence alespoň nějakého kousku od Red House Painters nebo z prvních alb Sun Kil Moon či dávných sólovek zamrzí. Playlist je složen výhradně z posledních alb Benji, Mark Kozelek Sings Favourites a kooperací s Jesu a Jimmym Lavallem. Nová Kozelkova poloha je textově velice obsáhlá, přičemž hudebník odmítá tuto koncepci narušovat údernějšími skladbami. Přesto publikum s každou písní propadá jeho přezíravému kouzlu, jemnocitný tón písní proráží každé další fuck jako ledoborec. Konstantní modré nasvícení neruší budovanou atmosféru, vždyť před námi stojí TEN Mark Kozelek, autor písní pro modrou kytaru. Svou si ale vezme až krátce před půlkou při Baby in Death, Can I Rest Next to Your Grave. Jako by cítil tenhle prohřešek, rozbalí to v následující Richard Ramirez Died Today for Natural Causes ve velkém, ostře zkreslený zvuk dá vzpomenout na staré vály z Lord Kill the Pain a dostane se cti i láhvi od Birellu, která zaskočí za nepřítomný bottleneck.

Dvě hodiny utíkají rychle. Přidá poněkud rozpačitý přídavek se zpěvem z publika I Got You Babe, Exodus - a konec. Konec koncertu, na němž nezazněly ty nejlepší písně, ale ty, co zazněly, byly překvapivé, nečekané a nezatížené předpojatostí. Jako slavný korejský boxer, jehož jméno Kozelek používá pro tuto formaci, zarazil veškerá očekávání a představil osobitou, nekompromisní show. Přes podvečerní náladu skladeb slunce knockoutovalo měsíc v prvním kole. Parádní zápas.